Platformová práce: zprostředkovatel platformové práce (2. část)

Přečtěte si i první část seriálu věnovaného platformové práci s podtitulem “Nový zákon změní pravidla hry nejen pro digitální platformy (1. část)”.

PWD směrnice ukládá členským státům povinnost zajistit, aby měl platformový pracovník, který má smluvní vztah se zprostředkovatelem, stejnou úroveň ochrany jako platformový pracovník, který uzavírá smlouvu přímo s digitální platformou. Tyto mechanismy mohou zahrnovat i systémy solidární odpovědnosti.[1] I pracovníci, kteří nevstupují do přímého smluvního vztahu s platformou, nýbrž s třetím subjektem, typicky jinou zprostředkující osobou, např. v rámci výše zmíněné flotily, která jim přístup k platformové práci teprve umožní, musí být chráněni. Tato myšlenka má jistě smysl a své místo, avšak autoři se domnívají, že návrh ZOPP ji netransponuje příliš vhodně.

MPSV k problematice přistoupilo skutečně minimalisticky a toliko stanovilo, že platforma a zprostředkovatel za splnění povinností platformy dle ZOPP vůči pracovníkovi, který je ve smluvním vztahu se zprostředkovatelem, odpovídají společně a nerozdílně.[2] To se týká všech zprostředkovatelů – v celém dodavatelském řetězci. Přestože tím byl naplněn požadavek PWD směrnice, společná a nerozdílná odpovědnost je pouze jeden z možných přístupů a autoři článku se domnívají, že může být v některých situacích pro platformu i zprostředkovatele příliš přísná. Zprostředkovatel sice nemá kontrolu nad používáním algoritmických systémů a informace o nich, na druhou stranu platforma, která není s pracovníkem v přímém smluvním vztahu, jen stěží ovlivní jeho „pracovní“ podmínky.

Toto pravidlo v praxi znamená, že platforma bude odpovědná za porušení práv platformových pracovníků dle ZOPP ze strany zprostředkovatele. Dle důvodové zprávy „není přitom rozhodné, jestli je ve smluvním řetězci zapojen jeden nebo více zprostředkovatelů, ani jakým způsobem mezi sebou mají mít (např. na základě smluvního ujednání) rozděleno plnění jednotlivých povinností – odpovědnost bude vždy mít i platforma.“[3] ZOPP sice zavádí povinnost zprostředkovatele poskytovat platformě v plnění povinností potřebnou součinnost, avšak vzhledem k tomu, že není stanoven žádný přestupek v této oblasti, jedná se spíše o nevymahatelnou proklamaci. Proto budou důležitá smluvní ujednání mezi platformou a zprostředkovatelem stanovující případné regresní nároky platformy vůči zprostředkovateli v případech, kdy jednání zprostředkovatele založí odpovědnost platformy dle ZOPP.

Pro platformy je ve vztahu se zprostředkovateli navíc zavedena v § 7 odst. 2 ZOPP další povinnost – bude-li ve správním či soudním řízení pravomocně rozhodnuto o existenci základního pracovněprávního vztahu platformového pracovníka se zprostředkovatelem, je platforma povinna bezodkladně zajistit, aby zprostředkovatel plnil povinnosti vůči správním orgánům vyplývající z postavení zaměstnavatele, a to v rámci správy daně z příjmů ze závislé činnosti a správy pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, a poskytoval součinnost kontrolnímu orgánu při kontrole.[4] Opět si lze jen stěží představit praktické plnění této povinnosti – například, jak platforma efektivně přiměje jinou právnickou osobu na konci dodavatelského řetězce, aby poskytovala součinnost kontrolnímu orgánu při kontrole. Navíc ZOPP přichází i s novým přestupkem a platformě za nezajištění plnění těchto povinností zprostředkovatelem bude hrozit pokuta až tři miliony korun.[5] I zde budou hrát důležitou roli smluvní ujednání mezi platformou a zprostředkovatelem, vyžadující po zprostředkovateli plnění těchto povinností a stanovující smluvní sankce a případné regresní nároky platformy vůči zprostředkovateli z důvodu neplnění svých povinností.

Důležité je zdůraznit, že povinnosti uvedené v § 7 odst. 2 ZOPP se uplatní, pokud bude ve správním či soudním řízení pravomocně rozhodnuto o existenci základního pracovněprávního vztahu platformového pracovníka se zprostředkovatelem, tzn. až v případě reklasifikace smluvního vztahu. Návrh ZOPP pak pamatuje na nutnost doručení příslušného rozhodnutí platformovému pracovníkovi, v případě, že není účastníkem řízení, avšak nikoli na jeho doručení platformě.[6] Je tedy na platformě, aby si smluvně zajistila, že zprostředkovatel ji bude informovat o jakémkoli zahájeném a skončeném řízení či kontrole, v níž by mohlo dojít k určení smluvního statusu pracovníka, a případně i povinnost zprostředkovatele poskytnout platformě příslušné rozhodnutí.

Jediným záchytným bodem je tak v této, pro platformy velice přísné, úpravě navrhovaná možnost liberace dle § 7 odst. 3 návrhu ZOPP. Platforma se zprostí odpovědnosti, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, jež po ní lze požadovat, aby zprostředkovatel své povinnosti plnil. Ani zde však MPSV neučinilo vůči platformám vstřícný krok, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé, tato liberace je limitována na povinnosti ve druhém odstavci § 7 ZOPP, tedy na zajištění plnění povinností zprostředkovatele, jakožto zaměstnavatele, vůči správním orgánům a zajištění součinnosti zprostředkovatele při kontrole. Platforma se tedy nemůže nikterak liberovat ze solidární odpovědnosti za plnění povinností dle ZOPP.

Zadruhé, jedná se o velmi neurčitou formulaci a výklad pojmu „veškeré úsilí, jež po platformě lze požadovat“ bude ležet v rukou soudů. Důvodová zpráva se v tomto ohledu odkazuje na stávající zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v platném znění, a komentářovou literaturu a judikaturu v této oblasti. „Vynaložení veškerého úsilí, které bylo možno požadovat, neznamená jakékoliv úsilí, které právnická osoba vynaloží, ale musí se ve vztahu ke každému konkrétně posuzovanému případu jednat o úsilí maximálně možné, které je právnická osoba objektivně schopna vynaložit (zákon používá kritérium „veškeré úsilí, které bylo možno požadovat“, a nikoliv např. „spravedlivě požadovat“, „požadovat s ohledem na poměry“ a podobně; MS v Praze 11 A 107/2013).“[7] Platforma tedy musí objektivně učinit vše pro to, aby splnila své povinnosti. Dále důvodová zpráva uvádí, že by se nemělo jednat o zcela mimořádné úsilí a jako příklady dobré praxe uvádí pečlivý výběr zprostředkovatelů.[8]

Platformy se tak dostávají do velké nejistoty – jak mají určit, jestli při nastavování svého obchodního modelu už vynaložily veškeré úsilí? Jak se dozví o reklasifikaci platformových pracovníků na zaměstnance zprostředkovatele? Platformy by měly na tuto svou odpovědnost začít myslet již při navazování smluvního vztahu se zprostředkovatelem a smlouvy opatřit ustanoveními o regresní náhradě pokuty, případně i smluvně zakotvit povinnost zprostředkovatele poskytovat součinnost kontrolnímu orgánu na výzvu kontrolního orgánu nebo platformy a tuto povinnost zajistit smluvními sankcemi.

Praktické uplatnění je však pro platformu opět omezeno, když nad smluvními vztahy níže v dodavatelském řetězci nemá kontrolu.

V dalším pokračování seriálu věnovaného platformové práci, se budeme věnovat algoritmickému řízení a dalším povinnostem platforem.

[1] Článek 3 PWD směrnice.

[2] § 7 odst. 1 ZOPP.

[3] Důvodová zpráva k návrhu zákona o platformové práci a o změně souvisejících zákonů (zákon o platformové práci). Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2026.

[4] § 7 odst. 2 ZOPP.

[5] § 31 ZOPP.

[6] § 10 odst. 2 ZOPP: „Pokud není platformový pracovník účastníkem správního řízení podle odstavce 1, doručí mu správní orgán pravomocné rozhodnutí, kterým byla určena existence základního pracovněprávního vztahu.”

[7] Důvodová zpráva k návrhu zákona o platformové práci a o změně souvisejících zákonů (zákon o platformové práci). Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2026.

[8] Důvodová zpráva k návrhu zákona o platformové práci a o změně souvisejících zákonů (zákon o platformové práci). Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2026. Srov. PRÁŠKOVÁ, Helena, 2013, s. 321. Cit. dle: DZ; usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 11 A 107/2013.

[9] Recitál 8 PWD směrnice.

[10] Recitál 50 a násl. PWD směrnice.

[11] Recitál 8 PWD směrnice.