Vysílání zaměstnanců v rámci EU
Vysílání zaměstnanců je situace, kdy zaměstnanec jménem svého zaměstnavatele vykonává na území jiného členského státu (dále JČS) práci pro svého tuzemského zaměstnavatele pod jeho jménem. Vysílání zaměstnanců upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.
Základním pravidlem dle tohoto nařízení je, že si pojistné platí zaměstnanec v tom státě, na jehož území vykonává výdělečnou činnost. Zvláštní pravidlo pro vysílání zaměstnanců stanoví z tohoto základního pravidla výjimku, a to tak, že zaměstnanec zůstává příslušným systémům pojištění v tom státě, ze kterého je vysílán (čl. 12, odst. 1). Vyslání zaměstnance musí splnit následující podmínky:
- zaměstnanec zůstává nadále zaměstnancem dle pracovněprávního vztahu u českého zaměstnavatele,
- český zaměstnavatel přiděluje zaměstnanci práci a stejně tak ho odměnuje,
- doba vyslání zaměstnance nesmí být delší než 2 roky,
- zaměstnanec nesmí nahradit jiného zaměstnance.
V případě kontroly osob na pracovišti v JČS se vyslaný zaměstnanec prokáže originálem dokumentu označovaného jako potvrzení A1. O vystavení dokumentu požádájí v ČR Českou správu sociálního zabezpečení (dále ČSSZ) společně zaměstnanec i zaměstnavatel.
Z hlediska sociálního pojištění, zdravotního pojištění i zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele se pro českého zaměstnavatele nic nemění. Pojistné bude odvádět ve stanovených lhůtách. Stejně tak hrubou mzdu zaměstnance zahrne do základu pro výpočet zákonného pojištění.
Závěrem bychom chtěli upozornit, že čeští zaměstnavatelé by si při vysílání svých zaměstnanců do zahraničí měli zjistit, jaké podmínky platí pro vyslané zaměstannce v dané zemi, zejména pokud se jedná o:
- pravidla pro minimální mzdu v dané zemi,
- dodržování stanovené maximální délky pracovní doby a minimální doby odpočinku,
- pracovní dobu a nárok na minimální počet dnů placené dovolené.
Zdroj: BNT journal
Kontakt na autora: bohdana.havrankova@bnt.eu
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.




