Povinnosti vyplývající ze zákona č. 253/2008 Sb. (AML zákon) stran školení zaměstnanců či spolupracujících osob
Článek má za cíl seznámit veřejnost s povinnostmi vyplývajícími ze zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu ve vztahu ke školení zaměstnanců či spolupracujících osob se zacílením na realitní zprostředkovatele s formou právní subjektivity jakožto fyzická osoba či právnická osoba podnikající na území České republiky.
Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu obecně spíše známý jako “AML” či “Anti-Money Laundering zákon” je účinný v České republice od 1. 9. 2008. Jedná se o právní předpis, jehož povinnost implementace uložila Evropská rada a Parlament všem členským státům. Jak již z názvu vyplývá, zákon si klade za cíl stanovit konkrétní povinnosti, standardy a opatření, které jsou povinny dodržovat veškeré povinné osoby stran jeho implementace a exekuce.
Autor si dává za cíl tímto článkem podrobně odpovědět na otázku, zdali je povinné pravidelné školení zaměstnanců či spolupracujících osob stran AML zákona a v jaké době opakovaní či za jakých podmínek by mělo školení probíhat.
Povinné osoby dle AML zákona
Jako první je nutné rozlišit právní subjektivitu podnikání a samotný koncept výkonu ekonomické činnosti za předpokladu, že subjekt je povinnou osobou ve smyslu AML zákona.
Není podstatné, zdali podnikající subjekt (dále jen “povinná osoba”) je osobou fyzickou a nebo se jedná o právnickou osobu (zpravidla společnost s ručením omezeným či akciová společnost). Pro řešení otázky povinnosti školení dle AML zákona je rozhodující, zdali konkrétní povinná osoba zaměstnává zaměstnance či spolupracuje se třetími osobami, kteří přicházejí do kontaktu s klienty budoucího obchodního vztahu a tyto osoby jsou povinny dodržovat stejné povinnosti jako povinná osoba. Tyto osoby budou dále označovány jako “členové skupiny povinné osoby”.
Pokud se týká výše specifikovaných osob, které jsou členy skupiny povinné osoby ve smyslu AML zákona, vztahují se na tyto následující požadavky vyplývající z AML zákona.
- Podle ust. § 23 zákona je povinná osoba povinna zajistit nejméně jedenkrát v průběhu 12 kalendářních měsíců proškolení zaměstnanců či dalších spolupracujících osob (členů skupiny povinné osoby), kteří se mohou při výkonu své pracovní činnosti setkat s podezřelými obchody, a proškolení všech zaměstnanců před zařazením na příslušná pracovní místa.
- Obsahem školení je zejména typologie a znaky podezřelých obchodů, požadavky stanovené povinnou osobou pro provádění identifikace a kontroly klienta a postupy pro zjišťování rizikových faktorů klienta a postupy při zjištění podezřelého obchodu. Povinná osoba obsah školení průběžně doplňuje a aktualizuje.
- Povinná osoba vede evidenci o účasti a obsahu školení, a to nejméně po dobu 5 let od jejich konání.
- Dle ust. § 48 odst. 6 se povinná osoba dopustí přestupku tím, že nezajistí proškolení zaměstnanců podle § 23. Povinné osobě může být udělena pokuta až 5.000.000,- Kč.
- Členové skupiny povinné osoby jsou povinni se řídit vnitřním systémem zásad ve smyslu ust. § 21 zákona, jeho součástí musí být písemné hodnocení rizik dle ust. § 21a odst. 2 zákona.
Shrnutí
Závěrem tedy lze uvést jako odpověď na otázku, zdali je povinné pravidelné školení zaměstnanců či spolupracujících osob stran AML zákona a v jaké době opakovaní či za jakých podmínek by mělo školení probíhat, že školení zaměstnanců či spolupracujících osob je povinné vždy, když dojde ke změně systému vnitřních zásad či změně zákonné úpravy, v takovém případě by měli být členové skupiny povinné osoby proškoleni v nezbytně nutné době, když zákon stanovuje povinnost nejméně jedenkrát za 12 po sobě jdoucích měsíců.
V případě, že by člen skupiny povinné osoby nepřicházel do kontaktu s klienty v rámci obchodního vztahu, přesto je nutné školení tohoto člena skupiny nejméně jedenkrát za 12 měsíců, pokud se jedná o kontaktní osobu určenou povinnou osobou, když je nezbytné, aby tato kontaktní osoba disponovala aktuálními znalostmi jak obecné právní úpravy, tak znalostmi vnitřních předpisů povinné osoby, zejména pak vnitřního systému zásad a písemného hodnocení rizik. Zpravidla se může jednat o statutárního zástupce právnické osoby (jednatel společnosti s ručeným omezením, člen představenstva akciové společnosti) anebo asistentku realitní kanceláře. Analogicky stejné podmínky platí v případě, že člen skupiny povinné osoby je pověřenou osobou ve smyslu ust. § 22a zákona.
Další články
Veřejná podpora: Co potřebujete vědět, abyste byli v souladu se zákonem
Představte si, že město nebo stát chce finančně podpořit váš podnikatelský záměr, poskytnout vám dotaci na rozvoj společnosti nebo třeba zvýhodněný nájem prostor. Zní to skvěle, že? Ale pozor – právě jste vstoupili do světa veřejné podpory, který má svá přísná pravidla.
NIS2 v praxi: nový zákon o kybernetické bezpečnosti dopadne na tisíce firem, které to zatím netuší
Zákon č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti (ZoKB), který do českého práva přenáší evropskou směrnici NIS2, nabyl účinnosti 1. listopadu 2025. Pro veřejnost i pro řadu firem jde stále o právní úpravu „někde na okraji”. Čísla ale ukazují něco jiného: nový zákon zasáhne řádově patnáctkrát více subjektů než předchozí úprava a mnohé z nich zatím nevědí, že mezi ně patří.
Transparentní odměňování v Česku má zpoždění, firmám bez jasného systému přesto hrozí pokuty i doplacení mezd
Česko má podle Eurostatu jeden z nejvyšších rozdílů v odměňování žen a mužů v EU – gender pay gap dosahuje okolo 18 %. Evropská pravidla pro transparentní odměňování, jejichž cílem je narovnat informační asymetrii na pracovním trhu a dlouhodobě tak přispět i ke zmenšení rozdílu ve mzdách mužů a žen, však nabrala v České republice zpoždění.
Kdy je možné sáhnout po jinak urážlivých označeních?
Tento článek shrnuje nedávný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) v kauze Mortensen proti Dánsku, který může sehrát roli v dalším řešení obdobných případů na ochranu osobnosti, zejména pokud se jedná o působení na sociálních sítích, předchozího jednání poškozeného a reálných základů pro hodnotící úsudek.
Budoucnost dokazování před soudy v době AI
Umělá inteligence změní soudní proces. Je možné dnes považovat digitální důkazy za věrohodné? Výzvy pro justici v době AI.


