Aktuální trestněprávní a pracovněprávní otázky nelegálního zaměstnávání cizinců - část III.

Pokud se navíc cizinci stane pracovní úraz, může to mít zásadně nepříznivé dopady pro obě strany pracovněprávního vztahu. Nejen o těch nejzávažnějších – trestních – pojednává tento článek.

Předchozí část článku si můžete přečíst zde.

Neoprávněné zaměstnávání cizinců

Nelegální zaměstnávání cizinců je bohužel poměrně rozšířeným jevem, o čemž svědčí i aktuální statistiky Státního úřadu inspekce práce, kdy za rok 2020 byl zjištěn výkon nelegální práce u 556 občanů České republiky, 141 občanů EU a 2 413 občanů třetích zemí.[1] Tyto statistiky pak zcela jistě nereflektují skutečný stav na trhu práce, kdy přirozeně není možné zjistit a postihnout ani zdaleka všechny případy, kdy k výkonu nelegální práce dochází. Počet provedených kontrol za rok 2020 byl nadto podstatně nižší než předcházející roky,[2] což bylo zjevně zapříčiněno pandemií onemocnění covid-19, která ovlivnila fungování a běžnou agendu inspekce práce.[3]

Ze srovnání počtu případů odhalené nelegální práce s počtem soudních rozhodnutí ve věci trestného činu neoprávněného zaměstnávání cizinců tedy vyplývá, že k trestněprávním následkům dojde pouze zřídka. Je tedy otázkou, proč tomu tak je. Na to nám částečnou odpověď dávají právě nečetná rozhodnutí trestních soudů.

Na základě získaných rozhodnutí trestních soudů lze identifikovat několik společných jmenovatelů, které se objevují opakovaně. Těmi jsou:[4]

1. přítomnost tzv. švarcsystému,
2. výkon práce bez nebo v rozporu s povolením k zaměstnání,
3. pachatelem je často osoba cizí státní příslušnosti,
4. interpretační problémy při aplikaci § 342 odst. 1 tr. zákoníku v tom smyslu, kdo je povinen mít platné povolení k zaměstnání
5. nejasnost ohledně potřebného množství jednotlivých „útoků“ ke spáchání tohoto trestného činu. Zejména poslední tři jmenované body stojí za bližší zkoumání.