Nástrahy vyúčtování zahraniční pracovní cesty při poskytnutí zálohy
Poskytování záloh na zahraniční pracovní cesty zaměstnanců a jejich vyúčtování musí být vždy provedeno v souladu se zákoníkem práce.
Ovšem účetní jednotka současně musí zaúčtování cestovních náhrad provést dle řádných účetních předpisů a svých směrnic.
Podle § 183 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout zálohu na pracovní cestu až do předpokládané výše cestovních náhrad, pokud se spolu nedohodnou jinak. Při zahraniční pracovní cestě může být tato záloha poskytnuta v měně státu, kam byl zaměstnanec vyslán na pracovní cestu.
Při vyúčtování cestovního příkazu však musíme dát pozor na to, že zde vzniká rozdíl v použití kurzů pro přepočet nároku zaměstnance na náhrady cestovních výdajů a použití kurzů pro účtování o pracovní cestě, resp. o cestovních náhradách.
Výpočet doplatku nebo přeplatku vyúčtování zálohy totiž není účetním případem.
Z pohledu zaměstnance se tak pro zjištění výše cestovních náhrad při poskytnutí záloh v cizí měně použije kurz platný v den poskytnutí zálohy. Tímto kurzem bude vypořádáno vyúčtování cestovního příkazu vůči zaměstnanci.
Z pohledu účetní jednoty je pro zaúčtování výše cestovních náhrad důležitý okamžik uskutečnění účetního případu. Kdy přesně nastane však není nikde pevně stanoveno. Účetní jednotka si ho sama určí vnitřní směrnicí.
Může to být např.:
- den, kdy zaměstnanec ukončil pracovní cestu,
- den, kdy zaměstnanec předložil zaměstnavateli doklady k vyúčtování,
- den předání vyúčtování na účetní oddělení,
- den vyplacení doplatku nebo přijetí přeplatku záloh.
Nicméně nejvhodnějším způsobem bývá stanovit tento den jako poslední den pracovní cesty.
Z toho tedy vyplývá, že pro finanční vyrovnání se zaměstnancem bude použit kurz platný ke dni vyplacení zálohy, avšak do účetnictví se bude účtovat kurzem platným v den účetního případu. Záloha tak bude zaúčtována jiným kurzem než samotné vyúčtování, čímž účetní jednotce (zaměstnavateli) vznikne kurzový rozdíl.
Zdroj: BNT journal
Další články
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.
Připravované změny v oblasti rovného a transparentního odměňování
Na připravované změny pracovněprávních předpisů v oblasti rovného a transparentního odměňování přicházejí časté dotazy. Navrhovaná úprava přináší nové povinnosti, které se dotknou procesů nejen před vznikem pracovního poměru, ale i v jeho průběhu.
Viník nehody? I cyklista nebo chodec může získat milionové odškodnění
Mnoho chodců a cyklistů po dopravní nehodě rezignuje na odškodnění ve chvíli, kdy policie nebo pojišťovna označí za viníka právě je.
