Judikát ovlivněný alkoholem

Na první pohled šlo o jasný případ. Společnost Vítkovice Steel před třemi lety dala výpověď vedoucímu směny v ocelárně, který přišel na noční směnu pod vlivem alkoholu. Přítomnost alkoholu byla prokázána orientační dechovou zkouškou necelých 45 minut před plánovaným začátkem směny (0,32 ‰ alkoholu) a pak těsně před ní (0,23 ‰ alkoholu); o necelou hodinu později ji potvrdilo také vyšetření ve Fakultní nemocnici Ostrava (0,11 ‰ alkoholu v krvi).

Postih na sebe nedal dlouhou čekat, protože zaměstnanec svým jednáním porušil zákaz nevstupovat pod vlivem alkoholu na pracoviště, který stanovuje zákoník práce. Vzhledem k tomu, že pracoval jako vedoucí směny v provozu ocelárny, tedy v rizikovém provoze, zaměstnavatel toto porušení povinnosti posoudil jako závažné a dal mu z tohoto důvodu výpověď z pracovního poměru.

Bývalý vedoucí směny se však s nedobrovolným odchodem z ocelárny nesmířil a podal k okresnímu soudu v Ostravě žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. A uspěl. Zjištění alkoholu v dechu podle soudu automaticky neznamená, že vedoucí směny byl alkoholem současně ovlivněn. Podle názoru soudu do hladiny 0,49 ‰ alkoholu v krvi je dotyčná osoba alkoholem prakticky neovlivněna, a nejde proto o porušení povinnosti, na základě kterého lze se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr výpovědí.

Společnost Vítkovice Steel podala proti rozsudku odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě, který rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přidržel se i jeho zdůvodnění. Stejně skončilo i dovolání u Nejvyššího soudu. Nyní míří společnost Vítkovice Steel se svojí stížností k Ústavnímu soudu.

Argumentů, které dokládají její přesvědčení, že obecné soudy všech stupňů ústavně nekonformním způsobem interpretovaly ustanovením zákoníku práce – co znamená být pod vlivem alkoholu, není málo.

Když soudy dovodily, že zaměstnanec, kterému je zjištěna hladina alkoholu v krvi do výše 0,49 ‰, není alkoholem ovlivněn a nejde o oprávněný důvod pro výpověď, prakticky odepřely zaměstnavateli možnost zaměstnance za porušení povinnosti – požití alkoholu před nástupem do práce – sankcionovat. V daném případě bylo přitom zcela jednoznačně prokázáno, že vedoucí směny před vstupem na pracoviště alkohol požil. Byla mu zjištěna hladina 0,32 ‰ alkoholu v dechu, která výrazně překračuje tzv. fyziologickou hladinu ve výši 0,2 ‰, tedy hladinu, která se může u člověka vyskytnout, aniž by alkohol požil.

Paradoxem je, že zjištěná hladina alkoholu ve výši 0,32 ‰ by u řidiče vozidla vedla k těm nejzávažnějším sankcím (pokuta, zákaz činnosti a zároveň i udělení 7 „trestných“ bodů). Mimochodem, vedoucí směny do ostravské ocelárny přijel autem. Kdyby došlo k silniční kontrole, byly by mu veškeré výše uvedené veřejnoprávní sankce uděleny. Soudy však zjištěnou hladinu nepovažují za porušení povinnosti takové intenzity, která umožňuje zaměstnavateli se zaměstnancem ukončit pracovní poměr – a to ani tím méně závažným způsobem, jakým je výpověď z pracovního poměru (pracovní právo ještě zná závažnější sankci, kterou je okamžité zrušení pracovního poměru, kdy pracovní poměr končí „okamžitě“, ne až po uplynutí výpovědní doby).

Soudy vyslovený názor fakticky vede ke schvalování toho, aby určitá míra ovlivnění alkoholem byla na pracovištích zaměstnavatelů tolerována, protože za takovéto porušení povinnosti nelze zaměstnance účinně postihnout. Často uplatňovaná a zcela opodstatněná tzv. nulová tolerance k alkoholu na pracovišti by tak nesměla být vymáhána, a to ani v rizikových provozech.

Je tedy k zamyšlení – proč nemáme stejný metr pro zaměstnavatele i pro policii? V čem se liší to, když řídím auto s 0,32 ‰ a ohrožuji silniční provoz, anebo když v takovémto stavu dorazím na pracoviště např. do laboratoře, kde mohu ohrozit výbuchem celou továrnu. Neměli by se soudci nad tím trochu zamyslet? Opravdu mají být zaměstnavatelé nuceni s takovýmito zaměstnanci dále spolupracovat – lze to po nich spravedlivě požadovat?