Souběh funkcí zas a znovu…

Souběhem funkcí se obecně rozumí souběžný pracovní poměr člena statutárního orgánu se stejnou společností, např. jednatel a ředitel. Zatímco pracovněprávní vztahy se řídí zákoníkem práce, právní vztah společnosti a člena statutárního orgánu se řídí občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích (dříve obchodním zákoníkem).

Dřívější judikatura dovozovala, že funkci člena statutárního orgánu nelze vykonávat v pracovním poměru a že případná pracovní smlouva je neplatná, či konkludentně ukončená. Stejně byly posuzovány i pracovní smlouvy, které byly formálně uzavřeny na jinou pracovní pozici, náplň práce této pozice však věcně odpovídala obchodnímu vedení náležejícímu statutárnímu orgánu. Na základě pracovní smlouvy tak mohl člen statutárního orgánu vykonávat pro společnost pouze činnosti nespadající do působnosti statutárního orgánu, nicméně hranice mezi tím, jaké činnosti spadají do působnosti statutárního orgánu a jaké již ne, nebyla vždy zcela jasná.

Výše uvedené mimo jiné znamenalo, že člen orgánu neměl právo na pracovněprávní ochranu (výpovědní doba, odstupné, odměny sjednané v pracovní smlouvě).

Z nejnovějšího rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR je však zřejmé, že dochází k dalšímu posunu ve vnímání souběhu funkcí. Dle soudu by se souběžná pracovní smlouva měla posuzovat jako dodatek ke smlouvě o výkonu funkce. Taková pracovní smlouva by měla být považována za platnou a na právní vztah společnosti a daného člena orgánu se v takovém případě budou aplikovat některá ustanovení zákoníku práce, pracovní poměr na jejím základě však nevznikne a dotčená osoba bude i nadále podléhat základní regulaci výkonu funkce (zejm. péče řádného hospodáře, neomezená osobní odpovědnost, možnost odvolání kdykoli bez uvedení důvodu, obligatorní schválení smlouvy a odměňování nejvyšším orgánem společnosti).

I přes výše uvedené však zůstává řada otázek nevyjasněna a lze proto doporučit i nadále se souběhům funkcí vyhýbat.

---

Zdroj:

• 31 Cdo 4831/2017 ze dne 11. 04. 2018