Ztráta volebního práva Němců žijících v zahraničí v nadcházejících volbách do Spolkového sněmu?
Němcům, kteří žijí více než 25 let v zahraničí, hrozí ztráta volebního práva. Všichni Němci žijící v zahraničí musí do 3. září 2017 zažádat o zápis do volebního seznamu, jinak pro příští volby do Spolkového sněmu dne 24. září 2017 ztrácí své volební právo!
Téměř bez povšimnutí německou veřejností může dojít u voleb do Spolkového sněmu dne 24. září 2017 k vyloučení mnoha Němců žijících v zahraničí (ve smyslu německých občanů s bydlištěm v zahraničí) z možnosti výkonu jejich volebního práva. To se týká zejména německých občanů, kteří alespoň po dobu 25 let nemají hlavní bydliště ve Spolkové republice Německo. Důvodem je změna spolkového volebního zákona z roku 2013. V současnosti žije v ostatních zemích EU více než jeden milion německých občanů, celkem žije v zahraničí až 3,5 milionů Němců. Přesné statistiky neexistují, stejně jako statistiky o tom, kolika německým občanům nyní ztráta volebního práva skutečně hrozí.
Na pozadí změny spolkového volebního zákona stojí fakt, že stará úprava, podle které záviselo volební právo na hlavním bydlišti v Německu po dobu až tří měsíců po čtrnáctém roku věku, byla Spolkovým ústavním soudem shledána dne 4. července 2012 protiústavní, a to z důvodu porušení zákazu svévole a požadavku jasnosti právní úpravy. Na to vznikla v roce 2013 nová úprava: všichni Němci mají právo volit, pokud měli po 14. roce věku a zároveň před méně než 25 lety po dobu alespoň tří měsíců hlavní bydliště v Německu, nebo pokud prokáží, že „z jiných důvodů osobně a bezprostředně získali povědomí o politických poměrech ve Spolkové republice Německo a jsou jimi dotčení“. Zdá se tedy, že stará protiústavní úprava byla nahrazena novou protiústavní úpravou – alespoň tedy v případě druhé alternativy – neboť nové ustanovení („osobní a bezprostřední povědomí“) je naprosto neurčité.
Takoví němečtí občané, kteří sice žijí v zahraničí, ale jsou stále hlášeni k pobytu v Německu, jsou zapsáni ve volebním seznamu místa zapsaného pobytu a obdrží na tuto adresu také oznámení o konání voleb. Pro tuto kategorii německých občanů se nic nemění, nemusí ani žádat o zápis do volebního rejstříku. Oproti tomu němečtí občané, kteří již sice v Německu nebydlí, ale po 14. roku věku (taková nelogická je zákonná úprava, ačkoliv se volební právo nabývá dovršením 18 let věku) zde bydleli alespoň po dobu tří měsíců a současně bydliště zde opustili před méně než 25 lety, musí před každými volbami do spolkového sněmu žádat o zápis do volebního seznamu, a to v obci, ve které měli své poslední bydliště. Žádost musí být podána tři týdny před volbami, tedy nejpozději 3. září 2017, a to v originále. Není možné podat žádost pomocí e-mailu, skenu, faxu atd., s tím, že pro dodržení lhůty je rozhodující doručení obci.
Kritickou se ovšem situace stává pro zahraniční Němce, kteří jsou déle než 25 let odhlášeni z pobytu v Německu, nebo kteří v Německu nikdy nežili nebo zde žili po dobu kratší než tří měsíců nebo jen do 14. roku věku. Tito musí dodatečně do tří týdnů před volbami, tzn. nejpozději 3. září 2017, prokázat vůči obci svého posledního bydliště nebo vůči té obci, se kterou jsou nejúžeji spojeni, své povědomí a dotčení politickými vztahy v Německu. Pasivní konzumace médií nestačí. Měla by postačit aktivita v místním zahraničním spolku politické strany, případně práce na německé ambasádě, v Goetheinstitutu či v jiném státním institutu jako místní zaměstnanec. Případy skupin dotčených osob, které vybírali pracovníci ministerstva zahraničí a úřadu spolkového úředníka pro volby („Bundeswahlleiter“), jsou vskutku absurdním a hlasitým příkladem byrokracie.
Problém této evidentně protiústavní změny tkví v tom, že ztráta volebního práva je definitivní, neboť právní cestou může být napadena pouze stížností na kontrolu voleb po volbách, nejprve před Spolkovým sněmem a následně před Spolkovým ústavním soudem. Tak také došlo k soudním rozhodnutím z roku 2012 – ta se týkala vyloučení dvou spolkových občanů žijících v Belgii z voleb do Spolkového sněmu v roce 2009.
Proto je třeba doporučit všem Němcům žijícím v zahraničí, aby co nejdříve podali žádost u obce svého posledního bydliště a aby požadovali písemné potvrzení jejich zápisu do volebního seznamu. V opačném případě hrozí mnoha Němcům žijícím v zahraničí u nejdůležitějších voleb roku 2017 definitivní ztráta volebního práva.
Zdroj: BNT journal
Kontakt na autora: stephan.heidenhain@bnt.eu
Další články
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.



