Stát nahradí osobám újmu, kterou utrpěly v důsledku očkování proti nemoci covid-19

Osobám, které se podrobí očkování proti nemoci covid-19, se naskytla možnost požadovat po státu finanční kompenzaci v případě, že jim toto očkování (nebo přesněji léčivý přípravek obsahující očkovací látku) způsobí újmu. Parlament totiž přijal zákon č. 569/2020 Sb., o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látku pro očkování proti onemocnění covid-19 a o náhradě újmy způsobené očkovaným osobám těmito léčivými přípravky („zákon č. 569/2020 Sb.“), který takovou kompenzaci umožňuje. Dle důvodové zprávy má toto opatření za cíl „ulehčit osobám, které se nechají očkovat, cestu k odškodnění, byla-li by těmto osobám způsobena daným očkováním újma, čímž se také chce nepřímo docílit zvýšení zájmu o očkování proti onemocnění covid-19“.

Odškodňovací povinnost státu se ovšem netýká všech vakcín proti nemoci covid-19, ale jen těch, které byly nakoupeny na základě rozhodnutí Evropské komise.[1] Dosud byl stát povinen nahradit újmu způsobenou povinným očkováním, a to na základě relativně recentního zákona č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním („zákon č. 116/2020 Sb.“). Ten byl přijat mimo jiné v návaznosti na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 19/14,[2] kde Ústavní soud posuzoval ústavnost povinného očkování: neshledal jej sice protiústavním, ale doplnil, že pokud stát stanoví sankce za nerespektování povinnosti strpět povinné očkování, měl by adekvátně ošetřit i situaci, kdy v důsledku povinného očkování dojde k újmě na zdraví očkované osoby.

Očkování proti nemoci covid-19 je sice nepovinné, nicméně, zákon č. 569/2020 Sb. stanoví, že jím způsobená újma a rozsah náhrady se posoudí obdobně dle pravidel pro náhradu újmy způsobené povinným očkováním, tedy dle zákona č. 116/2020 Sb. Očkování proti nemoci covid-19 je tedy prvním nepovinným očkováním, u kterého bude možné po státu požadovat náhradu újmy.

Žádost o náhradu újmy způsobené očkováním proti nemoci covid-19 se má podat Ministerstvu zdravotnictví, stejně jako v případě povinného očkování. Nebude-li poškozená osoba spokojena s tím, jak ministerstvo její žádost vyřídí, má možnost se domáhat náhrady újmy soudní cestou. Uplatnění práva na náhradu újmy u ministerstva je ale podmínkou pro podání žaloby proti státu.

Zákonná domněnka příčinné souvislosti

Za účelem usnadnění pozice pacienta při žádosti o náhradu újmy způsobené povinným očkováním zákon č. 116/2020 Sb. počítá s tím, že u některých pravděpodobných následků způsobených očkováním nebude muset postižená osoba prokazovat příčinnou souvislost mezi očkováním a vzniklou újmou, jelikož se uplatní zákonná domněnka příčinné souvislosti. Pravděpodobné následky daného očkování mají být stanoveny prováděcí vyhláškou. Její návrh byl zveřejněn Ministerstvem zdravotnictví již v březnu 2020, a nejsou v něm tedy zmíněny žádné pravděpodobné následky způsobené očkováním proti nemoci covid-19.

Pokud ani ve finálním znění vyhlášky nebude očkování proti nemoci covid-19 zmíněno, pozice osoby, které byla očkováním způsobena újma, bude obtížnější, jelikož se nebude moci spolehnout na zákonnou domněnku příčinné souvislosti. V takovém případě by do značné míry záleželo na Ministerstvu zdravotnictví, jak bude dané následky očkování hodnotit a jak vstřícný postoj vůči pacientům v této věci zaujme.

Odpovědnost výrobců vakcín

Zákon č. 569/2020 Sb. tedy poškozeným osobám značně usnadňuje cestu k odškodnění. Tímto zákonem ale samozřejmě není nijak dotčena případná odpovědnost jiných osob. Výrobci vakcín budou i nadále odpovědní za újmu způsobenou vadou vakcín dle příslušných ustanovení občanského zákoníku, která implementují EU směrnici o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (tzv. Product Liability Directive).

Zde by ale bylo nezbytné, aby újma vznikla v důsledku vady vakcíny. V případě očkování však újma často vzniká v důsledku reakce organismu na vakcínu, což ale obvykle nebude možné považovat za vadu vakcíny. V této souvislosti se Komise zavázala kompenzovat výrobcům škody, které by jim na základě případných civilněprávních sporů vznikly, což vzbudilo jisté kontroverze a stalo se i předmětem interpelací Komise ze strany Evropského parlamentu (například otázka k písemnému zodpovězení č. P-000192/2021).

A v neposlední řadě se budou moci osoby, jimž vznikla v důsledku očkování újma, obracet i přímo na poskytovatele zdravotních služeb, který jim vakcínu aplikoval, pokud by došlo při aplikaci vakcíny k porušení povinností poskytovatele (postup non lege artis)nebo pokud by poskytovatel aplikoval vakcínu vadnou (například vakcínu, která nebyla skladována v souladu s pokyny výrobce apod.).

[1] Zákon č. 569/2020 Sb. zde výslovně odkazuje na rozhodnutí Komise C(2020) 4192 ze dne 18. června 2020 o schválení dohody s členskými státy o pořízení očkovacích látek proti COVID-19 jménem členských států a souvisejících postupech

[2] Nález Ústavního soudu ze dne 27. ledna 2015, sp. zn. Pl. ÚS 19/14