Ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv byla publikována pod č. 331/2025 Sb. a vedle zákona o zemědělství (č. 252/1997 Sb.) novelizuje rovněž zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu, veterinární zákon a zákon o vnitrozemské plavbě.
Historické souvislosti
Jak zákonodárce popisuje v důvodové zprávě, jeho snahou bylo navázat na bohatou tradici sedláků, kteří měli ke své půdě silný osobní vztah a v minulosti na vlastní půdě ve velkém hospodařili. V 50. letech 20. století ovšem v důsledku politické zvůle přišla násilná kolektivizace charakteristická přechodem od individuálního způsobu hospodaření na půdě v rámci rodinných farem na kolektivní formy nerespektující žádoucí rozmanitost, která znamenala rozvrat tradičního českého zemědělství a historický vývoj agrárního sektoru na našem území tvrdě poznamenala.
Na tradici silného vztahu rodin ke své zemědělské půdě se nepodařilo ve větší míře navázat ani po Sametové revoluci, a to až doposud. Dle statistických údajů je Česká republika i v současnosti zemí s největší průměrnou velikostí zemědělského podniku v rámci Evropské unie, což s sebou jako typický znak nese velké půdní bloky utvářející veskrze homogenní krajinu. Taková krajina přitom nepřináší žádoucí biologickou rozmanitost a vyznačuje se zvýšenou zranitelnosti zemědělské půdy vůči erozi a degradaci. To je v příkrém rozporu s již zmiňovanou minulostí, kdy byla naše krajina tvořena mozaikou malých a různorodých polí. Od dědictví kolektivizovaného socialistického zemědělského hospodaření, kdy se s počátkem komunistického režimu naše krajina výrazně změnila, většina farem byla začleněna do velkých zemědělských družstev nebo státních statků a pro usnadnění obhospodařování polí velkou zemědělskou technikou docházelo k násilnému sjednocování půdních bloků, se naše země stále nedokázala oprostit.
Ačkoliv byla půda po pádu komunistického režimu původním vlastníkům či jejich právním nástupcům navrácena, vztahy již byly mnohdy zpřetrhány a její významná část pronajata často opět velkým zemědělským podnikům (typicky ve formě právnické osoby), jež ve stejném způsobu hospodaření vyznačujícím se pěstováním monokultur na velkých půdních blocích víceméně pokračují. Také většina zemědělských dotací má být stále přerozdělována na základě velikosti obhospodařované půdy a pouze menší část směřuje na podporu přírodě šetrnějších forem hospodaření.
Záměr zákonodárce
Takový stav zákonodárce považoval za neutěšený. Jeho snahou bylo připravit úpravu, která přispěje k celkovému kvalitativnímu posunu naší zemědělské krajiny a životního prostředí. Cestu přitom spatřuje v posílení role rodinných zemědělských hospodářství, tzv. rodinných farem, jež mají potenciál rovněž upevnit sociální vztahy na venkově a zvýšit celkovou prosperitu venkova. Ty jsou nejenom v Evropě, ale po celém světě považovány za funkční a trvale udržitelný model, přičemž mají představovat plošně nejrozšířenější způsob obdělávání půdy a zemědělského hospodaření vůbec.
Vychází se z předpokladu, že farmář a jeho rodina cítí zodpovědnost nejen pokud jde o ekonomickou prosperitu, ale také odpovědnost mezigenerační, k odkazu předků i ke svým budoucím generacím, k přírodě a k jejím zdrojům. Zemědělec z rodinné farmy často v komunitě plní sociální a kulturní roli, uchovává know-how, ve vztahu ke své půdě působí citlivěji a zodpovědněji, vše v duchu zásady předat svým potomkům půdu přinejmenším v tak dobrém stavu, v jakém ji po svých předcích převzal. Archetyp soukromého zemědělce se zájmem o svůj obor realizujícího své vlastní vize o svobodném životě na vlastním statku s fungujícím rodinným zázemím a vyhlídkou na generační pokračování má být prvkem pomáhajícím udržovat stabilitu zemědělského sektoru a venkova a v návaznosti na to také krajiny a životního prostředí. Rodinná farma je obecně vnímána jako důležitý prvek při produkci potravin, ochraně krajiny a venkovské kultury, udržování biodiverzity, zlepšování životních podmínek zvířat a snižování chudoby.
Deklarovaným cílem aktuální novely tedy je připravit legální podmínky pro účinnou podporu rodinných farem, malých, středních, začínajících a ekologických zemědělců, a to za účelem naplnění vize moderního a konkurenceschopného venkova, jenž překonal období intenzivního zemědělství a rozvíjí se v něm místní řemesla a rodinné farmy. Má jít o nástroj agrární politiky, který má (alespoň nepřímo) pomoci změnit dlouhodobě nevýhodné strukturální nastavení dané oblasti.
Ke konkrétním změnám
S účinností od 1. 1. 2026 vložila popisovaná novela do zákona o zemědělství definici rodinného zemědělského hospodářství a připojila vymezení práva užívat označení rodinné zemědělské hospodářství a právní úpravu zejména přiznání statusu rodinného zemědělského hospodářství nebo člena rodinného zemědělského hospodářství, změny rodinného zemědělského hospodářství, zániku a zrušení statusu rodinného zemědělského hospodářství nebo člena rodinného zemědělského hospodářství, evidence rodinných zemědělských hospodářství a výmazu z této evidence. Technicky tak učinila vložením nových § 2j až § 2p, které doplňují i změny další.
Rodinným zemědělským hospodářstvím se dle § 2j odst. 1 rozumí zemědělský podnikatel evidovaný podle § 2f, který je právnickou osobou se statusem rodinného zemědělského hospodářství, a dále společnost ve smyslu § 2716 a násl. občanského zákoníku, jejímiž společníky jsou pouze zemědělští podnikatelé evidovaní podle § 2f, kteří jsou fyzickými osobami se statusem člena rodinného zemědělského hospodářství. Součástí definice je deklarace, že rodinná zemědělská hospodářství napomáhají naplňování veřejného zájmu na rozvoji a udržitelnosti venkovských oblastí a místní produkci potravin.
Klíčový je přitom vztah k rodině, respektive kvalifikovaná míra zastoupení členů jedné rodiny v rámci rodinného zemědělského hospodářství, což je stanoveno pro oba výše uvedené typy. Kdo se pro účely přiznání statusu považuje za členy rodiny, to vymezuje § 2j odst. 5. Rodinné vazby mají být zjišťovány ze sdělení o příbuznosti a z k němu přiložených listin jako například rodných listů, oddacích listů, dokladů o uzavření partnerství a dalších.
Důležitý je v případě zemědělského podnikatele, který je právnickou osobou, přičemž jde o obchodní korporaci, rovněž limit výměry obhospodařované půdy. Jeho dodržení je podmínkou přiznání statusu a musí být splněn po celou dobu trvání statusu. Limit aktuálně stanoví vyhláška č. 440/2025 Sb. v rozsahu 1 000 ha. Za zmínku také stojí, že fyzická osoba se může jako společník, člen statutárního orgánu, prokurista, člen kontrolního orgánu nebo člen rodinného zemědělského hospodářství účastnit pouze jednoho rodinného zemědělského hospodářství.
Jak popisuje důvodová zpráva, jde tedy o zemědělské podnikatele, kteří jsou buď právnickou osobou, jíž ovládá více fyzických osob, členů jedné rodiny, nebo jde o fyzické osoby, členy jedné rodiny, kteří jsou zemědělskými podnikateli a dohromady utvořili společnost podle § 2716 a násl. občanského zákoníku. Státní zemědělský a intervenční fond těmto osobám bude udělovat status rodinného zemědělského hospodářství, resp. člena rodinného zemědělského hospodářství. Záměrem tedy nebylo definovat rodinnou farmu úzce jako fyzickou osobu hospodařící na vlastní půdě, ale umožnit získání statusu také rodinně ovládaným obchodním korporacím.
Očekává se, že postupem času by se do tohoto systému mohly zapojit nižší tisíce zemědělských subjektů, i když těch, jež by mohly zákonné definice vyhovět, je v České republice daleko více. Zájem o zapojení se bude odvíjet od toho, jaké možnosti status rodinného zemědělského hospodářství svým nositelům nakonec přinese. Počítá se totiž s tím, že až nyní, po zakotvení zákonné definice, musí následovat další legislativní i nelegislativní opatření, jež celý koncept pomohou rozvinout tak, aby odpovídal specifickým potřebám tohoto druhu podnikání a byl pro cílovou skupinu atraktivní. Aktuální novela je tak zamýšlena pouze jako první, výchozí krok.
Nový § 2k zase stanoví, že pouze osoba se statusem rodinného zemědělského hospodářství nebo správce rodinného zemědělského hospodářství mohou používat označení rodinné zemědělské hospodářství a jeho odvozeniny v názvu, na svém výrobku, v reklamě nebo v popisu své činnosti. To má s sebou přinést jisté pozitivní marketingové efekty, kdy se předpokládá, že určitý výrobek nebo služba pocházející z produkce rodinného zemědělského hospodářství určitou část spotřebitelů přiláká. Důležitá je také ochrana veřejnosti a potenciálních odběratelů před nekalosoutěžními praktikami.
V novém § 2l jsou upraveny náležitosti žádostí o přiznání statusu a proces přiznání statusu Státním zemědělským intervenčním fondem, § 2m zase upravuje povinnost hlásit Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu změny, jež mají vliv na zapsané údaje. Je tomu tak z toho důvodu, že rodinné zemědělské hospodářství a jeho členové musí podmínky, za kterých jim byl status přiznán, samozřejmě plnit i nadále, po dobu trvání přiznaného statusu. V § 2n jsou pak vymezeny důvody zániku statusu rodinného zemědělského hospodářství a člena rodinného zemědělského hospodářství, stejně tak jako situace, kdy Státní zemědělský intervenční fond status zruší.
Ustanovení § 2o se pak týká evidence rodinných zemědělských hospodářství. Stanoví, že její údaje jsou vedeny v informačním systému veřejné správy evidence rodinných zemědělských hospodářství, jehož správcem je Ministerstvo zemědělství a uživatelem Státní zemědělský intervenční fond, a dále vymezuje obsah této evidence pokud jde o její veřejnou i neveřejnou část. Údaje obsažené ve veřejně přístupné části evidence má Ministerstvo zemědělství zveřejňovat na svých internetových stránkách, k neveřejné části registru má mít přístup jen Státní zemědělský intervenční fond a Ministerstvo zemědělství, které pak může v nezbytném rozsahu udělit přístup do této části taktéž jinému orgánu veřejné moci. Ustanovení § 2p je zase věnováno souvislostem výmazů z této evidence.
Co bude následovat
Jak bylo uvedeno výše, nová právní úprava je chápána jako první krok k dosažení kýženého efektu a představuje právní základ pro další opatření, jež by v rámci snahy posílit segment rodinných farem v českém zemědělství se všemi s tím spojenými pozitivními efekty měla teprve následovat. Aktuálně popisovaná novela tak sama o sobě nezaručuje konkrétní veřejnou výhodu pro držitele statusu, nicméně vytváří jistou právní infrastrukturu, která má další cílenou podporu po formální stránce umožnit. V jakých konkrétních formách se tak v budoucnu stane a zda se tak vůbec stane, to lze v tuto chvíli těžko předjímat.
Aktuálně je možné za praktický přínos považovat přinejmenším jisté marketingové benefity, kdy přiznání statusu může být ve vztahu k části spotřebitelů a obchodních partnerů do jisté míry zajímavé.
Diskuze k článku ()