Ochrana práv zlodějů?
V polovině května 2015 proletěla médii zpráva o rozsudku v ostře sledované kauze týkající se zveřejnění podobizny zloděje elektrokola a následného, poměrně paradoxního, postihu okradeného majitele prodejny[1].
Celý příběh začal už v roce 2011, kdy došlo v provozovně společnosti EKOLO.cz ke krádeži elektrického kola. Během krádeže byl však zloděj zachycen na kameru a snímek z této kamery umístil provozovatel obchodu na svůj profil na sociální síti Facebook s výzvou občanům, aby pomohli pachatele dopadnout. Fotka byla masivně sdílena více než 1500 lidmi a celá událost vyvrcholila telefonátem, který posléze skutečně vedl, o dva dny později, k nalezení kola v bazaru a následnému dopadení zloděje. Zdá se to jako pohádka s dobrým koncem?
Byla, do doby, než zakročil Úřad pro ochranu osobních údajů[2] (dále také jako ÚOOÚ) a prohlásil, že majitel obchodu porušil své povinnosti a nebyl oprávněn fotku zveřejnit. Tuto možnost měla případně pouze Policie České republiky, popř. další orgány činné v trestním řízení, a pokud by chtěl provozovatel obchodu fotografii zveřejnit sám, tak by musel získat souhlas osoby zde zachycené. Jeví se to poměrně ironicky, kdy jsou práva pachatele chráněna více než práva poškozeného. Tvrzené porušení povinností ze strany provozovatele obchodu ÚOOÚ „ohodnotil“ pokutou ve výši 5.000,- Kč a správním poplatkem 1.000,- Kč.
Naštěstí se věc dostala do rukou Městskému soudu v Praze,[3] konkrétně k senátu JUDr. Veberové, který zaujal logičtější postoj. Na jednu stranu zde bylo právo majitele na ochranu svého vlastního majetku, na straně druhé ochrana soukromí pachatele trestného činu. Věc se zdá na první pohled laickým pohledem jasná, ale zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb., je poměrně striktní v otázce zpracovávání a zejména šíření těchto údajů a nikde zde není konkrétně zmíněna varianta „svémoci“ v boji proti zločinu, která člověku umožní porušit standardní ustanovení tohoto zákona. Řečeno jinými slovy, zloděj má stále právo na určitou úroveň svého soukromí a neztrácí jí tím, že spáchal trestný čin. Musí ovšem počítat s tím, že tato úroveň bude nižší než u bezúhonného občana.
Jako podpůrný argument uvedl Městský soud i skutečnost, že v televizi se často během zpravodajských pořadů objevují záběry z průmyslových kamer, zachycující osoby při páchání trestné činnosti. Ne vždy se ovšem jedná o záběry poskytnuté policií, někdy je televizi poskytne přímo majitel/provozovatel daného obchodu. Je všeobecně známo, že tato praxe není ÚOOÚ postihována, analogicky by tedy neměl být trestán ani majitel obchodu s elektrokoly, který vlastně provedl totéž, jen nikoli skrze televizní médium ale skrze sociální síť s podobným dosahem v populaci.
V řízení nesporná byla fakta, že se jednalo o osobní údaje, koneckonců pachatel byl na základě publikované fotografie nakonec zatčen a taktéž že docházelo ze strany provozovatele obchodu ke zpracování osobních údajů zde umístěným kamerovým systémem, ve smyslu § 4 písmeno e) zákona o ochraně osobních údajů a žalobce je tedy správcem osobních údajů dle § 4 písm. j) tohoto zákona a je proto povinen dodržovat povinnosti zde stanovené. ÚOOÚ nespatřoval problém v monitoringu interiéru prodejny, ani v opatření si fotografie (screenshotu) z videozáznamu zachycujícího krádež, ale až v samotném veřejném rozšíření fotografie skrze profil na sociální síti.
Soud správně konstatoval, že je nutné celou otázku posoudit z hlediska proporcionality a řešit situaci vždy ad hoc, aby nemohlo dojít k žádné nespravedlnosti. V tomto případě, jak již z textu výše plyne, se senát JUDr. Veberové přiklonil k tomu, že pokud někdo vejde do prodejny, kde je zřetelně uvedeno, že prostor je monitorován kamerovým systémem, s úmyslem zde odcizit cennou movitou věc, tak má poškozený možnost se snažit o využití více možností k navrácení této ukradené věci, i kdyby to mělo znamenat újmu na právech zloděje. Případů je mnoho, už v minulosti například TV Nova několikrát informovala o ukradené hasičské hadici v Desné v Orlických horách, kde se místní družstvo hasičů snažilo o vypátrání zloděje stejným způsobem – skrze zveřejnění fotografie.
Pevně věřím, že toto rozhodnutí nebude vzácnou kapkou v moři nespravedlivosti, ale ukázkou, že právo by zde mělo být pro lidi, ne proti nim. Mělo by být jasně patrné, že pokud se někdo chová protiprávně, tak dobrovolně oslabuje svá vlastní nezadatelná a nezcizitelná práva, mezi které patří i absolutní nedotknutelnost v otázce ochrany soukromí.
[1] http://ekolo.cz/ekolo-cz-vs-uoou
[3] Sp. zn. 11A 77/2012, k dispozici např. zde: http://ekolo.cz/uploads/assets/files/11A_77_2012_19.pdf
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.
