Legislativní novinky v objednávání veřejné linkové dopravy

Důraz na dopravní plánování

Nařízení 2016/2338 v prvé řadě klade zvýšený důraz na dopravní plánování a respektování existující politiky veřejné dopravy. Kraje a další objednatelé veřejné dopravy tak budou do budoucna výslovně povinni specifikovat závazky veřejné služby v souladu s cíli politiky uvedenými v dokumentech o politice veřejné dopravy. Objednatelé veřejné dopravy zároveň budou povinni zajistit, že vymezení závazků veřejné služby a vyplácené kompenzace budou dosahovat cílů politiky veřejné dopravy nákladově efektivním způsobem a že budou finančně zabezpečovat poskytování veřejné přepravy v souladu s požadavky stanovenými v politice veřejné dopravy z dlouhodobého hlediska.

Národní legislativa sice již dříve ukládala Ministerstvu dopravy a krajům povinnost vyhotovovat plány dopravní obslužnosti území, nicméně realita se s těmito plány v lecčems rozchází. Ze strany dopravců provozujících linkovou dopravu se často ozývá kritika, že objednávky veřejné dopravy nejsou dostatečně předvídatelné. Příkladem mohou být nárazová zvýšení tarifu vyžádaná objednatelem, která mají bezprostřední dopad na poptávku cestujících po službách autobusových dopravců a tím i na výši tržeb dopravce, nebo neočekávané změny kilometrického rozsahu objednávaných veřejných služeb, které často znamenají nutnost vynaložení dodatečných nákladů dopravcem.

Ačkoliv nelze s jistotou předvídat, zda budou objednávky veřejných služeb v budoucnu díky nařízení 2016/2338 skutečně předvídatelnější, lze důraz kladený nařízením 2016/2338 na politiku veřejné dopravy vnímat jako určitý příslib pozitivní změny.

Lepší informovanost dopravců

Dalším palčivým problémem dotýkajícím se veřejných soutěží na nové provozovatele linkové dopravy je informační nerovnováha mezi jednotlivými dopravci. Zejména noví dopravci či dopravci působící v jiných regionech se mnohdy cítí být v nevýhodě oproti dopravcům, kteří již v daném regionu působí, a kteří tedy mají detailní informace o podmínkách provozování veřejné linkové dopravy v daném regionu.

I na tento problém se nařízení 2016/2338 zaměřuje. Všechny smlouvy o veřejných službách totiž do budoucna budou muset po stávajícím dopravci vyžadovat, aby poskytl objednateli (např. kraji) informace nezbytné pro uzavření smluv o veřejných službách, přičemž objednatel následně zpřístupní tyto informace všem účastníkům nabídkového řízení pro účely přípravy jejich nabídek. Poskytované informace by výslovně měly zahrnovat údaje o poptávce cestujících, jízdném, nákladech a příjmech souvisejících s veřejnou přepravou cestujících, která je předmětem nabídkového řízení, a podrobnosti o specifikacích infrastruktury, jež jsou důležité pro provoz požadovaných vozidel.

Vedle výše uvedených údajů by však objednatelé vždy měli zvážit, zda by pro účely vypracování relevantních nabídek neměly být dopravcům poskytnuty i další informace, jako např. údaj o četnosti prováděných kontrol nebo výši pokut ukládaných dosavadnímu dopravci. V každém případě by však dopravce poskytující příslušné informace objednateli měl důsledně trvat na tom, aby byla zajištěna legitimní ochrana jeho důvěrných obchodních informací.

Při analýze informací týkajících se veřejné linkové dopravy provozované stávajícím dopravcem by dopravci účastnící se nového nabídkového řízení i samotní objednatelé měli vzít v úvahu, nakolik se parametry nového nabídkového řízení liší od podmínek, za nichž veřejnou linkovou dopravu provozoval dosavadní dopravce. V případě významnějších rozdílů, např. co do rozsahu proběhů jednotlivých vozidel nebo technických požadavků na vozidla provozovaná dopravcem, by totiž využitelnost údajů dodaných dosavadním dopravcem mohla být omezená.

Nařízení 2016/2338 rovněž zlepšuje informovanost dopravců o záměrech objednatelů uzavřít nové smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou. Objednatelé totiž budou povinni nejpozději 1 rok před zahájením nabídkového řízení nebo přímým uzavřením smlouvy uveřejnit v Úředním věstníku Evropské unie nejen údaj o názvu a adrese příslušného objednatele, typu plánovaných smluv a službách a oblastech, na které se možné smlouvy vztahují, ale nově také údaj o plánovaném datu zahájení a době trvání zamýšlené smlouvy o veřejných službách. Právě tento údaj by měl dle očekávání dopravcům pomoci při tvorbě jejich obchodních plánů tak, aby co nejvíce korespondovaly harmonogramu objednávek veřejné linkové dopravy ze strany jednotlivých objednatelů.

Požadavek proporcionality

Někteří dopravci v minulosti rovněž kritizovali připravované soutěže z důvodu přehnaných, příliš formalistických či objektivně nesplnitelných požadavků, jejichž nedodržování ze strany dopravců bylo navíc mnohdy trestáno vysokými smluvními pokutami či jinými sankcemi.

Tato praxe by do budoucna mohla být redukována, neboť nařízení 2016/2338 nově ukládá objednatelům výslovnou povinnost respektovat při specifikaci závazků veřejné služby zásadu proporcionality v souladu s právem Evropské unie. Požadavky objednatele zakotvené ve smlouvě o veřejných službách by tak měly být přiměřené konkrétním okolnostem poskytovaných veřejných služeb. Kupříkladu ve vztahu ke zmíněným smluvním sankcím tak lze dovozovat, že by jejich výše měla korespondovat významu povinností dopravce zajišťovaných těmito sankcemi.

Sociální a pracovní podmínky

V kontextu dlouho trvající debaty o relativně nízké úrovni mezd řidičů v linkové dopravě v České republice, která v říjnu 2016 vyústila mimo jiné v navýšení nejnižší úrovně zaručené mzdy a odměny řidičů za čekání mezi spoji prostřednictvím dvou vládních nařízení, stojí za povšimnutí rovněž důraz kladený nařízením 2016/2338 na sociální aspekty veřejných služeb v přepravě cestujících linkovou dopravou.

To výslovně deklaruje, že dopravci budou při plnění smluv o veřejných službách povinni dodržovat platné povinnosti v oblasti sociálního a pracovního práva stanovené právem Evropské unie, vnitrostátním právem i kolektivními smlouvami, a dále že při změně dopravce se případně uplatní pravidla pro převod zaměstnanců upravená směrnicí 2001/23/ES. Kromě toho budou objednatelé veřejné dopravy oprávněni vyžadovat, aby dopravci splňovali určité sociální normy nebo aby vyhověli určitým sociálním kritériím, přičemž takové normy či kritéria budou muset být zahrnuty jak v dokumentaci nabídkového řízení, tak ve smlouvě o veřejných službách.

Závěrem

Jak plyne z výše uvedeného, změny zavedené nařízením 2016/2338 jsou poměrně rozsáhlé a je otázkou, jakým způsobem se s nimi nejen objednatelé veřejné dopravy, ale i samotní autobusoví dopravci vyrovnají. Lze očekávat, že objednatelé budou do budoucna věnovat přípravě nabídkových řízení větší pozornost, a to zejména v souvislosti se specifikací závazků veřejné služby v souladu s legislativou Evropské unie a zpřístupněním informací relevantních pro přípravu konkurenceschopných nabídek ze strany dopravců. V tomto ohledu by zejména bylo přínosem, kdyby objednatelé na základě jimi připravených podmínek nabídkového řízení zkusili vytvořit vlastní fiktivní nabídku tak, aby poznali, s jakými problémy se dopravci při tvorbě a oceňování jejich nabídek mohou potýkat.

Článek byl publikován v časopise Československý Dopravák, ročník XIV, č. 4/2017.