Horizont 2020 a geoblokace

VaVaI představují významný faktor působící na všech druzích trhů.[2] Avšak investice do těchto oblastí mohou s sebou nést vysokou míru rizika. Kupř. vývoj nové technologie se může z počátku jevit jako velká konkurenční výhoda, ale následné obtíže s realizací projektu a rostoucí náklady mohou vést k jeho ukončení či od něj zcela odradit. Nicméně veřejnost potřebuje i takové výzkumy, protože i data z neúspěšných projektů mohou být užitečná do budoucna. Rovněž projekt může být realizovatelný, ale podniky mohou shledat, že návratnost investice není dostačující a k realizaci nedojde.[3]

Setkáváme se zde se třemi faktory: investicí, rizikem a veřejným zájmem. Kompromis, se kterým se běžně setkáváme a jež je řešením této otázky, zdá se, jsou dotace ve formě státních podpor či čerpání prostředků ze strukturálních fondů. Právě tuto druhou možnost představuje pro účastníky nařízení č. 1290/2013 (dále jen „Horizont 2020“).[4] Vztahy mezi účastníky a Komisí, případně jiným financujícím subjektem, upravuje tzv. grantová dohoda uzavřená podle čl. 18 tohoto nařízení.

Významným momentem je zde otázka zpřístupňování výsledků VaVaI, které účastníci získali v rámci Horizont 2020. Účastníci mají povinnost, uloženou jim čl. 43 Horizont 2020, vynaložit co největší úsilí, aby tyto výsledky byly využity jinými právními subjekty. Demonstrativním výčtem je za tímto účelem uveden převod vlastnictví a udělování licencí. Jakékoli další povinnosti týkající se využití výsledků může upravit grantová dohoda. O podmínkách samotného převodu vlastnictví a udělování licencí pak podrobně pojednává čl. 44. Zde je potřeba se zaměřit na odst. 1 a 3.

Převede-li účastník vlastnické právo k výsledkům, převádí s ním na nabyvatele rovněž i své povinnosti, jež vyplývají z grantové dohody. Jde tedy o formu ochrany výsledků, která s nimi „putuje“ dále při každém dalším převodu a každý nabyvatel je povinen se jí řídit.

Grantová dohoda může dát Komisi nebo jinému financujícímu subjektu právo vznést námitku vůči převodu vlastnictví k těmto výsledkům nebo udělení výhradní licence. Důsledkem může být buď úplný zákaz těchto kroků, nebo určení a zavedení bezpečnostních opatření. V tomto případě se jedná o situaci, kdy by výsledky měly být poskytnuty subjektu, který je usazený v třetí zemi, jež není účastníkem programu Horizont 2020 a takové poskytnutí by vedlo k poškození zájmů EU, bylo v rozporu s etickými zásadami či představovalo bezpečnostní riziko. V tento okamžik přichází na řadu následující úvaha. Čl. 44 odst. 1 Horizont 2020 hovoří o přechodu povinností spojených s výsledky na nabyvatele pouze v souvislosti s převodem vlastnictví, nikoli však udělení licence, ať už výhradní či nevýhradní.

Zvažme následující scénář. Účastník A chce převést výsledky, resp. udělit výhradní licenci, subjektu B (potenciálnímu nabyvateli), který však splňuje charakteristiky podle čl. 44 odst. 3 Horizont 2020. Komise či jiný financující subjekt mají z grantové dohody plynoucí právo na vznesení námitky, která zapříčiní zákaz takového převodu.

Účastník A se tedy rozhodne udělit licenci subjektu C, který je usazený v členské zemi účastnící se programu Horizont 2020 a licence, ať výhradní či nevýhradní, bude tomuto subjektu udělena. Otázkou, kterou uvedené nařízení explicitně neřeší, je, zdali má subjekt C povinnost bránit v přístupu k výsledkům subjektu B. V této souvislosti hovoříme o tzv. geoblokaci, a pro tento specifický případ si dovolím říci implicitní, kdy výkon licenčních práv je vázán k určitému území, resp. výsledky mohou být dostupné pouze subjektům usazeným na určitém území.

Dovodíme-li, že tato implicitní povinnost geoblokace tu pro nabyvatele licencí existuje, je otázkou, na kolik budou mít zájem získat přístup k těmto výsledkům, pokud jim bude stanoven zákaz jejich zpřístupňování specifickým třetím stranám, což ve svém důsledku s sebou nese „nepříjemnou“ odpovědnost a zvýšené náklady.

Pokud zvolíme opačný postup a výsledky budou moci být zpřístupněny nabyvateli licencí od účastníků, pak selhává ochranný mechanismus zakotvený čl. 44 odst. 3, protože třetí strany, vůči nimž byl stanoven zákaz převodu výsledků nebo udělení výhradní licence, se k výsledkům dostanou stejně, pouze poněkud „oklikou“.

Nabízí se dále otázka, jakým způsobem bude Komise, potažmo jiný financující subjekt, přistupovat k posuzování problému, jinými slovy, zdali bude zvolen přístup individuální, kdy budou jednotlivé subjekty ze třetích států posuzovány každý samostatně z hledisek přípustnosti uvedených výše, nebo bude zvolen přístup, kdy všem subjektům z konkrétního třetího státu bude odepřen přístup k výsledkům. V takovém případě by se jednalo o ryzí formu geoblokace. Tato úvaha nachází oporu v samotném textu nařízení, kde se hovoří o třetích zemích. Není pak zcela jasné, jestli toto kriterium bude pouze jedním z posuzovaných hledisek nebo hlavním důvodem pro odepření přístupu bez dalšího.

Závěr

Tímto textem jsem chtěl poukázat na jeden z dílčích problémů, které mohou vyvstat v již tak široké a značně komplikované materii, kterou je problematika veřejného financování. Nebylo mým úmyslem určit jasné řešení, spíše otevřít prostor k úvahám nad tím, zdali na cestě k ctnostnému cíli, jímž výzkum, vývoj a inovace bezpochyby jsou, konáme kroky správným směrem a zdali jsou snahy spíše ku prospěchu věci, nežli naopak.

[1] Srov. čl. 3 odst. 1, 3 a 5 Smlouvy o fungování Evropské unie. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 22. 12. 2015]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:12012E/TXT&from=CS a str. 10 Sdělení Komise Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění ze dne 3. 3. 2010. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 14. 11. 2015]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:2020:FIN:CS:PDF.

[2] Srov. ULKU, Hulya. R&D, Innovation, and Economic Growth: An Empirical Analysis [online]. International Monetary Fund, 2004 [cit. 4. 1. 2016]. Dostupné z: https://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2004/wp04185.pdf.

[3] Srov. KISKIENE, Auste. Scientific Knowledge and Technology Transfer Policy in the EU. Economics and Business [online]. 2014, vol. 26, s. 37 [cit. 22. 12. 2015]. ISSN 22560394. Dostupné z: https://eb-journals.rtu.lv/article/view/eb.2014.018.

[4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1290/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro účast a šíření výsledků programu „Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020)“ a zrušuje nařízení (ES) č. 1906/2006. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 9. 2015]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32013R1290&qid=1425650045044&from=CS.