Stravenkový paušál a jednatel společnosti
V souvislosti s nově zavedeným peněžitým příspěvkem na stravování neboli stravenkovým paušálem (dále jen „stravenkový paušál“) vyvstává dle našeho názoru i zajímavá otázka, nakolik může tento příspěvek za shodných podmínek jako zaměstnanec čerpat i člen orgánu právnické osoby, jež není ke společnosti v pracovním poměru (dále jen „jednatel“).
Nejprve několik obecných informací ke stravenkovému paušálu.
Nyní je u zaměstnavatele stravenkový paušál daňově uznatelným výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Shodně jako u stravenek zůstává daňově uznatelný základ až do výše 55 % ceny jídla za jednu směnu, avšak oproti stravenkám zaměstnavatel vyplácí stravenkový paušál zaměstnanci přímo se mzdou či s platem.
Na straně zaměstnance pak je paušál osvobozen od daně z příjmů fyzických osob a nevstupuje do vyměřovacích základů pro odvod sociálního a zdravotního pojištění.
Aby se jednalo o daňově a odvodově zvýhodněný stravenkový paušál, musí být poskytnut na jednu směnu v souladu s ustanovením § 78 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, tj. maximálně do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin dle § 176 zákoníku práce a dle ustanovení vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb. (pro rok 2021 se jedná o částku 108,- Kč). Tomu aktuálně odpovídá stravenkový paušál ve výši až 75,60 Kč za jednu směnu.
U jednatele však nastává složitější situace. Současné znění zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP”), zejména pak ustanovení § 6 odst. 9 písm. b) ZDP, které stanovuje možnost osvobození od daně z příjmů v tam definovaných případech nově obsahuje odkaz na směny stanovené zákoníkem práce. V souvislosti s tím je nejasné, zda z pohledu společnosti má být stravenkový paušál daňově uznatelný výdaj v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP. Jednatelé totiž běžně na směny nepracují.
Jeden z možných výkladů ve věci by mohl být ve smyslu, že jednateli je nutno vždy dodaňovat stravenkový paušál, který mu společnost poskytuje, a to z důvodu, že jednatel svou funkci nevykonává ve smyslu závislé práce dle zákoníku práce, a nelze na něj tudíž vztáhnout ustanovení § 6 odst. 9 písm. b) ZDP o osvobození od daně z příjmů. Současně dle tohoto výkladu je také nejednoznačné, zda lze pro společnost vůbec využít pro daňovou uznatelnost stravenkového paušálu ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP.
Domníváme se však, že v této věci máme možnost použít i jinou, pro jednatele i společnost výhodnější cestu výkladu, aby bylo možné jednateli poskytovat stravenkový paušál za stejných daňových podmínek jako „běžným“ zaměstnancům.
Společnost vždy musí dodržet ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP, aby pro ni bylo možné brát stravenkový paušál jako daňově uznatelný výdaj. Za předpokladu, že smlouva o výkonu funkce jednatele bude obsahovat ustanovení o pracovní době, resp. rozdělení výkonu jeho funkce do směn v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce (což není úplně běžné, ale domníváme se, že tomu tak být může), existence takového ustanovení v příslušné smlouvě pak dle našeho názoru bude dostačovat k tomu, aby mohl i jednatel čerpat stravenkový paušál bez dodaňování za stejných podmínek jako zaměstnanci dle ustanovení § 6 odst. 9 písm. b) ZDP.
Pojmem „směna“ se pak podle § 78 odst. 1 písm. c) zákoníku práce rozumí „část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat”.
Je-li takto možné jednateli vymezit určité části pracovní doby, tedy směny, a následně je evidovat např. evidencí docházky či obdobným systémem, pak stravenkový paušál poskytnutý jednateli společnosti lze uplatnit jako daňový výdaj (náklad), pokud přítomnost jednatele v práci během vymezené části pracovní doby trvá alespoň 3 hodiny.
V opačném případě, tj. bez vymezení určité části pracovní doby, stravenkový paušál na straně společnosti daňově uznatelným výdajem (nákladem) není, neboť v takovém případě není možné posoudit naplnění uvedené podmínky přítomnosti v práci.
Náš výklad podporuje nejen definice příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 ZDP a definice zaměstnance dle § 6 odst. 2 ZDP, kam spadá mj. i jednatel, ale i Generální finanční ředitelství. To se vyjádřilo obdobně v konkrétní odpovědi na dotaz týkající se event. dodaňování stravenkového paušálu u jednatelů.
Domníváme se, že výše uvedené stojí za to vzít v potaz, protože i v případě jednatele by byla škoda připravit se o výhody, jež tato nová právní úprava přináší.
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.




