Jednatel je dále v případě porušení povinnosti péče řádného hospodáře povinen vydat společnosti prospěch z výkonu funkce ve společnosti a nahradit způsobenou škodu. Porušení povinnosti péče řádného hospodáře však může mít trestněprávní následky.
Porušení povinnosti jednatele a vznik škody např. v podobě dluhu společnosti
Hlavní zásadou výkonu funkce členů voleného orgánu společnosti, jako je i statutární orgán, je výkon této funkce s péčí řádného hospodáře dle § 159 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („občanský zákoník“). Touto povinností se rozumí povinnost vykonávat funkci jednatele s nezbytnou loajalitou a s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Loajalitou se přitom myslí povinnost jednatele upřednostňovat zájmy společnosti před svými vlastními zájmy, před zájmy svých blízkých apod. Vymezení výkonu funkce s potřebnými znalostmi a pečlivostí v sobě i dle názoru Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 844/2018 zahrnuje povinnost jednat informovaně, resp. při konkrétním rozhodování využít dostupné informační zdroje, na jejichž základě má jednatel pečlivě zvážit všechny možné výhody i nevýhody variant podnikatelského rozhodnutí. Podle Nejvyššího soudu ČR dále platí, že splnění povinnosti péče řádného hospodáře je nutné posuzovat z pohledu ex ante, tedy zda jednatel rozhodoval na základě informací a skutečností, které mu byly či při vynaložení příslušné péče mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Jednateli tedy nelze přikládat k tíži, že nevzal v potaz informace, které vyšly najevo až poté, co toto rozhodnutí učinil.
Speciální úpravu povinnosti výkonu funkce s péčí řádného hospodáře pro jednatele společnosti, a další členy volených orgánů obchodních korporací, obsahuje § 51 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích („ZOK“), který stanovuje pravidlo podnikatelského úsudku, jako podmínku, při jejímž prokázání jednatelem platí, že jednatel při svém rozhodování nejednal v rozporu s péčí řádného hospodáře. Jednatel tedy nebude odpovídat za škodu, kterou společnosti přivodil svým rozhodnutím, pokud mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti. Jednatel tedy odpovídá za to, že při rozhodování dodržel zákonem stanovený postup, a neodpovídá tak za výsledek tohoto postupu. Pokud jednatel prokáže, že naplnil tyto podmínky podnikatelského rozhodování, bude v případě žaloby na náhradu škody chráněn před odpovědností. Aplikace tohoto pravidla podnikatelského úsudku však bude možná jenom na jednání jednatele činěná v rámci podnikatelského rozhodování, zejména pak jednání činěná ve vztahu k třetím osobám mimo společnost nebo vedení společnosti.
Porušením povinnosti výkonu funkce s péčí řádného hospodáře ve smyslu speciální úpravy dle § 51 odst. 1 ZOK, která se aplikuje na jednatele, může být např.:
- jednatel v rozporu se zájmy společnosti, ve které je jednatelem, a mimo pravidla o vedení účetnictví, z majetku společnosti odčerpá část prostředků pro své soukromé účely;
- jednatel poruší povinnost mlčenlivosti o důvěrných informacích, které jednatel v rámci výkonu funkce získal;
- jednatel jménem společnosti uzavře finančně nevýhodný obchod pro společnost, na kterém má vlastní zájem;
- zastává-li jednatel funkci člena orgánu ve více společnostech v rozporu se zákazem konkurence; nebo
- uzavře-li jednatel kupní smlouvu o prodeji nemovitosti sám se sebou, jako fyzickou osobou, přičemž sjednaná kupní cena je výrazně nižší než cena obvyklá.
V případě, že jednatel povinnost vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře poruší, musí společnosti vydat prospěch z výkonu funkce ve společnosti a nahradit způsobenou škodu, za kterou odpovídá. Podle § 159 odst. 3 občanského zákoníku se jedná o škodu, která vznikla v souvislosti s porušením povinnosti při výkonu funkce, což zahrnuje veškeré povinnosti, které se na jednatele aplikují.
Pokud v důsledku jednání jednatele, které je v rozporu s povinností péče řádného hospodáře, vznikne společnosti škoda v podobě dluhu vůči věřiteli, vzniká společnosti právo na náhradu takové škody ze strany jednatele.
Pokud jednatel společnosti tuto škodu neuhradí a věřitel se nedomůže uspokojení své pohledávky z důvodu, že jednatel svým jednáním způsobil, že společnost nemá prostředky na krytí svých dluhů, pak má věřitel oporu v zákonech a může se domáhat uspokojení přímo po jednateli společnosti, který ručí celým svým majetkem.
Pokud je sporné, zda jednatel skutečně jednal v rozporu s povinností péče řádného hospodáře, pak tíží důkazní břemeno právě tohoto jednatele, což znamená, že bude na jednateli, aby prokázal, že svou povinnost neporušil a nezpůsobil tím společnosti škodu v podobě dluhu.
Vydání prospěchu společnosti
Kromě povinnosti jednatele nahradit škodu společnosti v důsledku porušení své povinnosti je dle § 53 ZOK jednatel povinen vydat společnosti prospěch, o který se tímto obohatil, a pokud to není možné, nahradit tento prospěch v penězích.
Další situace, kdy je třeba vydat prospěch, je spojena s insolvenčním řízením. Pokud soud na návrh věřitele společnosti rozhodne o úpadku společnosti, jejíž jednatel nepodal insolvenční návrh i přesto, že věděl nebo měl a mohl vědět, že společnosti hrozí úpadek a neučinil potřebné kroky k jeho odvrácení, pak může insolvenční správce vyzvat jednatele k tomu, aby vydal společnosti prospěch, který
- získal ze smlouvy o výkonu funkce jednatele, nebo
- jinak od společnosti obdržel,
a to zpětně až za období 2 let před nabytím právní moci rozhodnutí o úpadku.
Výše uvedená povinnost jednatele podat insolvenční návrh se vztahuje i na bývalé jednatele společnosti. Tím zákon reaguje na to, že důvodem úpadku společnosti může být i jednání osob, které statutární orgán opustily, případně byly odvolány, právě po zjištění stavu majetku společnosti.
Rozhodnutí o vyloučení jednatele v důsledku úpadku společnosti
Podle § 63 ZOK mohou za určitých okolností nastat vážné pochybnosti o způsobilosti jednatele vykonávat jeho funkci. Jedná se o případ, kdy soud rozhodne o úpadku společnosti, přičemž příčinou úpadku nebo jednou z příčin úpadku společnosti je způsob, jakým jednatel vykonával svou funkci a tento jeho výkon funkce byl v rozporu se zásadou péče řádného hospodáře. Při splnění těchto podmínek hrozí jednateli, že na základě rozhodnutí soudu bude na dobu 3 let vyloučen z funkce jednatele (či obdobné funkce) v jakékoliv obchodní korporaci. Toto pravidlo se uplatní jak na jednatele, který vykonává svou funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku nebo po jeho vydání, tak i na bývalého jednatele, jehož jednání zřejmě k úpadku společnosti přispělo.
Pokud vyloučený jednatel poruší uložené rozhodnutí o vyloučení z výkonu funkce, ručí za splnění všech povinností společnosti, které vznikly v době, kdy vykonával i přes zákaz funkci jednatele, ač se jím nestal anebo jím být přestal. Další sankcí za porušení uloženého rozhodnutí soudem je opětovné vyloučení z výkonu funkce na dobu až 10 let.
Povinnost jednatele podat insolvenční návrh
Jak již bylo zmíněno výše, jednatel společnosti má podle § 98 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení („insolvenční zákon“), povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o úpadku společnosti. Důsledkem nepodaní tohoto návrhu řádně a včas je podle § 99 insolvenčního zákona odpovědnost jednatele za škodu nebo jinou újmu, která vznikla věřiteli. Škoda nebo újma takto způsobená je objektivně stanovená jako rozdíl mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel. Uplatnění odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu předpokládá nejen zahájení insolvenčního řízení, uplatnění pohledávky věřitelem, zjištění této pohledávky, ale též zjištění míry uspokojení pohledávky v insolvenčním řízení. Míra uspokojení této pohledávky bude zpravidla zjištěna až na konci insolvenčního řízení, kdy bude nepochybné, do jaké výše bude pohledávka uspokojena. Teprve v okamžiku ukončení insolvenčního řízení bude zřejmé, v jaké výši škoda vznikla.
Opět jednatel ručí svým majetkem. Odpovědnosti se jednatel může zprostit, pokud prokáže, že jeho porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem, nebo že tuto povinnost nesplnil vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na jeho vůli a které nemohl odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat.
Právo požadovat moratorium a odpovědnost společnosti (dlužníka) v průběhu moratoria
Moratorium je institut, který chrání jak věřitele společnosti před zkracováním majetku v majetkové podstatě, tak i samotnou společnost před věřiteli. Jeho vyhlášením je soudu znemožněno, aby rozhodl o úpadku společnosti. Naopak, soud může rozhodnout například o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost, insolvenční řízení zastavit nebo insolvenční návrh zamítnout. Moratorium tak může společnosti pomoci překonat stav úpadku či hrozícího úpadku nebo dosáhnout dohody o vypořádání dluhů s věřiteli.
Insolvenční soud je oprávněn vyhlásit moratorium pouze na návrh dlužníka, tedy společnosti. Návrh je možné podat před zahájením insolvenčního řízení i po jeho zahájení, a to do 7 dnů od podání insolvenčního návrhu dlužníka, a jde-li o insolvenční návrh věřitele, do 15 dnů od jeho doručení insolvenčním soudem. Moratorium může být vyhlášeno maximálně na dobu 3 měsíců. Na návrh dlužníka může soud moratorium prodloužit nejdéle o 30 dnů.
Pokud společnost, jako dlužník, během moratoria poruší své povinnosti stanovené insolvenčním zákonem, v důsledku čehož způsobí svým věřitelům škodu, odpovídá společnost za tuto škodu. Vzhledem k tomu, že společnost může po skončení moratoria skončit v úpadku a nebude schopná uspokojit pohledávky věřitelů, ručí za tuto škodu jednatelé společnosti celým svým majetkem.
Novela insolvenčního zákona a jeho dopad na moratorium
V důsledku aktuální situace, která zasáhla Českou republiku, je od 1. 5. 2020 účinné novelizované znění insolvenčního zákona. Novela spočívá zejména ve vytvoření nového institutu insolvenčního zákona, a to mimořádného moratoria.
Podle novelizovaného znění insolvenčního zákona může podle § 127a dlužník, který je podnikatel a který nebyl k 12. březnu 2020 v úpadku, podat návrh na mimořádné moratorium, a to jak před zahájením, tak i po zahájení insolvenčního řízení. Mimořádné moratorium může trvat nejdéle po dobu 3 měsíců s možností prodloužení o další 3 měsíce. Po dobu mimořádného moratoria může dlužník využít veřejné podpory poskytované podnikatelům ke zmírnění dopadů onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2.
Závazky bezprostředně související se zachováním provozu podniku vzniklé po vyhlášení mimořádného moratoria je dlužník po dobu jeho trvání oprávněn hradit přednostně před dříve splatnými závazky. Osoby, které s dlužníkem uzavřely smlouvy na dodávky energií a surovin, jakož i další smlouvy o dodávkách zboží a služeb, které ke dni vyhlášení moratoria trvaly alespoň po dobu 3 měsíců, nejsou podle § 122 odst. 2 oprávněny ukončit tyto smlouvy výpovědí nebo odstoupením, nejsou po dobu trvání mimořádného moratoria oprávněny odepřít plnění nebo pokračování takových smluv ani na základě jiného důvodu, ledaže jde o odepření nového čerpání úvěru či jiného peněžního plnění v důsledku případu porušení podmínky pro jeho poskytnutí, který nastal již před vyhlášením mimořádného moratoria.
Odpovědnost společnosti a ručení společníků za škodu, která vznikla věřitelům v důsledku porušení povinnosti společnosti stanovených insolvenčním zákonem, nejsou mimořádným moratoriem nijak dotčeny.
Trestněprávní odpovědnost jednatele
V případě, že jednatel při výkonu své funkce spáchá trestný čin, může být odpovědný také z trestněprávního hlediska. Jednatel, jako statutární orgán společnosti, spravuje cizí majetek, tedy majetek společnosti, do kterého náleží věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné hodnoty. Porušení povinnosti při správě cizího majetku upravuje § 220 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku („trestní zákoník“), kdy se trestného činu dopustí ten, kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou (nejméně 50 000 Kč). V tomto případě hrozí pachateli trest odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti. Přísnější trest odnětí svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitý trest hrozí, pokud pachatel způsobí značnou škodu (nejméně 1 000 000 Kč), a trest odnětí svobody na dvě léta až osm let v případě, že způsobí škodu velkého rozsahu (nejméně 10 000 000 Kč). K porušení povinnosti při správě cizího majetku může dojít také z nedbalosti podle § 221 trestního zákoníku. Výše trestu se pak opět odvíjí od způsobené škody.
Jednání jednatele může být posouzeno i jako trestný čin podle § 224 trestního zákoníku, tedy trestný čin způsobení úpadku společnosti. Ten, kdo si úmyslným jednáním nebo z hrubé nedbalosti přivodí úpadek tím, že činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům, spravuje svůj majetek způsobem, který neodpovídá zákonem mu uloženým nebo smluvně převzatým povinnostem nebo je s nimi v hrubém nepoměru, užívá poskytnutý úvěr v rozporu nebo hrubém nepoměru s jeho účelem, poskytuje ze svého majetku půjčky nebo úvěry jiným osobám, ač to je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům, učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům, nebo přijme nový závazek nebo zřídí zástavu, ač ví, že je v úpadku, a tím zhorší postavení dosavadních věřitelů. V takovém případě hrozí pachateli trest odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti. Pokud by pachatel tímto svým jednáním způsobil značnou škodu (nejméně 1 000 000 Kč), hrozil by mu trest odnětí svobody až na tři roky a pokud by způsobil škodu velkého rozsahu (nejméně 10 000 000 Kč) odnětí svobody na šest měsíců až pět let.
Závěr
Společnost s ručením omezením odpovídá za své dluhy celým svým majetkem. Primárně tedy povinnost splnit dluh spočívá na společnosti. Za dluhy ale dále ručí jednatel svým soukromým majetkem, pokud vzniknou porušením jeho povinnosti péče řádného hospodáře a pokud společnost nedisponuje majetkem k jejich pokrytí. Jednatel je dále povinen vydat společnosti prospěch z výkonu funkce a nahradit způsobenou škodu.
Pokud jednatel svým jednáním, které bylo v rozporu se zásadou péče řádného hospodáře, přivodí společnosti úpadek a o tomto úpadku společnosti soud rozhodne, může soud dle § 63 ZOK rozhodnout i o vyloučení jednatele z výkonu funkce člena statutárního orgánu na dobu 3 let, a v případě porušení tohoto zákazu, až na dobu 10 let. Zároveň bude jednatel ručit svým majetkem za splnění všech povinností společnosti, které společnosti vznikly v době, kdy přes zákaz jednatel vykonával funkci.
Jednatel společnosti má povinnost podat insolvenční návrh poté, co se dozvěděl nebo měl dozvědět o úpadku společnosti. Pokud tuto povinnost poruší, může insolvenční správce vyzvat jednatele k tomu, aby vydal prospěch, který získal ze smlouvy o výkonu funkce jednatele nebo jinak od společnosti obdržel za období 2 let zpětně. Dále jednatel odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí nepodáním insolvenčního návrhu. Odpovědnosti se může zprostit, pokud prokáže, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem, nebo že tuto povinnost nesplnil vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na jeho vůli. Pokud společnost během moratoria poruší své povinností, v důsledku čehož způsobí svým věřitelům škodu, odpovídá za tuto škodu. Vzhledem k tomu, že společnost může po skončení moratoria skončit v úpadku, ručí za tuto škodu jednatelé společnosti celým svým majetkem.
Jednatel se může svým jednáním dostat i do rozporu s trestním zákoníkem a dopustit se tak spáchání trestných činů, za které se trest určuje dle výše způsobené škody.
Diskuze k článku ()