Mohou jednatel a prokurista zastupovat společnost společně?

Pravidlo čtyř očí je oblíbeným způsobem zajištění vzájemné kontroly managementu ve vedení společnosti. Spočívá zpravidla v tom, že k jednání za společnost je zapotřebí společného jednání více – zpravidla dvou – členů statutárního orgánu. Zatímco společné jednání více členů statutárního orgánu je běžné a zákonem připuštěné, jak je to se společným jednáním člena statutárního orgánu a prokuristy?

V naší praxi se stále čas od času setkáváme s požadavkem klientů, aby pravidlo čtyř očí bylo realizováno pomocí společného jednání jednatele a prokuristy. Tento požadavek mají nejčastěji zahraniční klienti s německým či rakouským managementem, neboť tato úprava je typická zejména v německy mluvících zemích.

Za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (účinný do 31. 12. 2013), nebylo společné jednání jednatele a prokuristy možné (viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 55/99). Mezi hlavní argumenty patřila rozdílná míra odpovědnosti člena statutárního orgánu a prokuristy (člen statutárního orgánu měl povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a prokurista nikoli) a fakt, že zatímco jednatel jedná jménem společnosti, prokurista byl pouhým zástupcem společnosti de facto na základě plné moci.

Debata o přípustnosti společného jednání statutárního orgánu a prokuristy se opět vynořila s přijetím nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) a zákona o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.), které nabyly účinnosti 1. 1. 2014. Podle aktuální úpravy má i prokurista povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a zároveň člen statutárního orgánu je podle současné úpravy zástupcem společnosti. Zdálo se tedy, že hlavní argumenty pro nepřípustnost společného jednání jsou překonány.

Že tomu tak není, vyjasnil opět Vrchní soud ve svých rozhodnutích sp. zn. 4 Cmo 184/2014 nebo 14 Cmo 576/2014, kde stanovil, že společné jednání prokuristy a člena statutárního orgánu není přípustným způsobem zastupování obchodní korporace a nemůže být zapsáno do obchodního rejstříku jako způsob, jakým členové statutárního orgánu jednají za obchodní korporaci.

Jednoznačný závěr pak přinesl na konci loňského roku Nejvyšší soud ČR, který ve svém usnesení sp. zn. 29 Cdo 387/2016 ze dne 31. října 2017 potvrdil výše uvedený názor Vrchního soudu. Podle Nejvyššího soudu nelze zástupčí oprávnění členů statutárního orgánu vázat na společné jednání s dalšími osobami, které nejsou členy statutárního orgánu. Taková ujednání by porušovala právní úpravu statutárních orgánů a způsobu, jakým jejich členové zastupují právnickou osobu. Nadto také zdůraznil, že nelze přehlížet, že zástupčí oprávnění prokuristy je, na rozdíl od zástupčího oprávnění členů statutárního orgánu, omezené na právní jednání vypočtená v § 450 odst. 1 občanského zákoníku. Nejvyšší soud dále vysvětlil, že ujednání o společném jednání jednatele a prokuristy jakožto způsobu zastupování společnosti členy jejího statutárního orgánu odporuje zákonu (§ 1 odst. 2, § 164 odst. 2 občanského zákoníku) a zjevně porušuje právo týkající se postavení osob, tedy i veřejný pořádek. Nejvyšší soud tak dovodil, že ujednání společenské smlouvy o společném jednání statutárního orgánu a prokuristy je absolutně neplatné, a že k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

Závěrem nezbývá než shrnout, že společné jednání člena statutárního orgánu a prokuristy není ani nadále přípustné, a doporučit všem klientům, kteří mají takto nastavené zastupování společnosti vadný stav co nejdříve odstranit změnou společenské smlouvy.

---

Zdroj:
zákon č. 89/2012 Sb.
zákon č. 90/2012 Sb.
zákon č. 304/2013 Sb.
usnesení NS ČR sp. zn. 29 Cdo 387/2016
rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 55/99,
rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 Cmo 184/2014
rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 576/2014