Vliv Cimrmanovy teorie externismu na současnou rozhodovací praxi Soudního dvora EU

Málokdy se stane, že by mě soudní rozhodnutí zaujalo, jak se říká na „první dobrou“… Přesně to se ale stalo v případě nedávného rozsudku IV. senátu Soudního dvora EU (SDEU) ve věci C-334/22.

Rozhodnutí nejen, že nabízí podrobný výklad pojmu „užívání ochranné známky“ dle čl. 9 odst. 2 a 3 Nařízení (EU) 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie („Nařízení“), ale také posvěcuje teorii externismu Járy Cimrmana. Tenhle oslí můstek si nechám na závěr a věřím, že právě kvůli postavě českého génia dočtou článek do konce i naprostí laici v oboru práva duševního vlastnictví.

4 kruhy – to je oč ve sporu běží

V roce 2020 podala společnost Audi ke Krajskému soudu ve Varšavě návrh, kterým se domáhala, aby bylo prodejci náhradních dílů (fyzické osobě) zakázáno uvádět na trh neoriginální masky chladičů upravené a určené pro staré modely vozidel značky Audi z 80. a 90. let 20. století. Tyto masky chladiče byly opatřeny prvkem určeným k upevnění loga Audi totožným s obrazovou ochrannou známkou EU č. 000018762, jejímž vlastníkem je právě německá automobilka („OZ AUDI“).

<img src=“/api/s3/file/media/uploaded-files/1718887149247.png” alt=“Obsah obrázku kruh, skica

Popis byl vytvořen automaticky”>

Jinými slovy, součástí neoriginální náhradní masky chladičů byl prostor ve tvaru OZ AUDI určený k upevnění loga Audi.

Varšavský soud se obrátil na SDEU, neboť měl za to, že za účelem rozhodnutí sporu je třeba určit, zda se ochrana poskytovaná OZ AUDI s vysokou rozlišovací způsobilostí, která je v Polsku všeobecně známá a je jednoznačně spojována se značkou Audi, vztahuje také na prvky určené k upevnění loga Audi na masky chladiče, které jsou z hlediska svého vzhledu, zejména tvaru, totožné s OZ AUDI.

SDEU se v rámci rozhodování předběžné otázky zabýval především tím, zda uvádění citovaných náhradních dílů na trh představuje „užívání označení v obchodním styku“ uvedené v čl. 9 odst. 2 nařízení 2017/1001 a dále, zda se jedná o užívání „způsobem, který může narušit funkci nebo funkce této ochranné známky“.

Závěry SDEU

SDEU zopakoval závěry vyplývající z předchozí judikatury, že podle čl. 9 odst. 2 písm. a) a b) Nařízení je vlastník ochranné známky EU oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, užívat v obchodním styku označení totožné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro které je známka zapsána, anebo označení, u něhož z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a totožnosti či podobnosti výrobků nebo služeb označovaných ochrannou známkou a označením existuje nebezpečí záměny u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace označení s ochrannou známkou.

Z čl. 9 odst. 2 písm. c) Nařízení vyplývá, že vlastník ochranné známky EU, která má dobré jméno, je oprávněn zakázat, aby třetí osoba bez jeho souhlasu užívala v obchodním styku označení totožné s touto ochrannou známkou, nebo jí podobné bez ohledu na to, zda je toto označení užíváno pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro které je tato ochranná známka zapsána, nebo jsou či nejsou jim podobné, pokud by takové užívání bez řádného důvodu neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména uvedené ochranné známky nebo jim bylo na újmu.

SDEU připomněl, že výkon tohoto práva musí být vyhrazen pro případy, kdy užívání označení třetí osobou narušuje nebo je schopné narušit funkce ochranné známky, mezi které patří nejen základní funkce ochranné známky, kterou je zaručit spotřebitelům původ výrobku či služby, nýbrž rovněž další funkce ochranné známky, jako je zejména funkce spočívající v zaručení jakosti tohoto výrobku či této služby nebo funkce sdělovací, investiční či reklamní.

Pokud tedy třetí osoba (konkurent vlastníka ochranné známky EU), užívá označení totožné s touto ochrannou známkou nebo jí podobné (bez ohledu charakter výrobků a služeb), a toto užívání podstatným způsobem brání tomu, aby vlastník užíval svou ochrannou známku k získání či udržení dobré pověsti, která mu umožňuje přilákat spotřebitele a zachovat si jejich přízeň, narušuje toto užívání tuto funkci.

SDEU dospěl k závěru, že shora uvedené platí tím spíš, pokud je tento prvek, jako v projednávaném případě, umístěn na náhradním dílu takovým způsobem, že dokud na něm není umístěno logo znázorňující ochrannou známku výrobce vozidla, je označení, jež je totožné s touto ochrannou známkou nebo jí podobné, viditelné pro relevantní veřejnost při pohledu na tento díl, přičemž touto veřejností je ta, která si přeje zakoupit takový díl s cílem provést opravu motorového vozidla. Tato skutečnost může zkonkretizovat existenci materiální vazby mezi tímto náhradním dílem, který třetí osoba dováží, inzeruje a nabízí k prodeji, a vlastníkem ochranné známky AUDI.

Narušení funkce nebo funkcí ochranné známky

Dle mého názoru musel být členem IV. senátu SDEU minimálně jeden cimrmanolog, který byl podrobně seznámen s mistrovým dílem filosofickým, konkrétně teorií externismu. Ten je založen na jednoduché myšlence. Totiž, že „existuje toliko okolní svět a neexistuji já“. Fakt, že neexistuje, ovšem podle Cimrmana neznamená, že není ve vnějším světě vůbec patrný. Existence a patrnost jsou totiž dvě naprosto různé věci.

Dále Jára Cimrman přirovnal okolní svět k jakési ploše, uprostřed níž je místo, kde chybí Jára Cimrman. Tato plocha představuje svět, ve kterém Cimrman vytváří díru, jejíž reliéf je jasně ohraničen, tedy patrný.

O celá desetiletí později posvětil Cimrmanovu teorii svými závěry i shora diskutovaný rozsudek SDEU. I na neoriginálních náhradních dílech, které jsou předmětem citovaného řízení, je totiž místo, kde chybí OZ AUDI, nicméně díky této „díře“ je její reliéf jednoznačně patrný a lze tedy dovodit, že se jedná o užívání ochranné známky EU v kontextu čl. 9 odst. 2 a 3 Nařízení.