Náležitosti smlouvy o přepravě věci ve vztahu k právu na pojistné plnění
Smlouva o přepravě věci je spolu se smlouvou o přepravě osoby jedním ze dvou podtypů smlouvy o přepravě. Její právní úprava je obsažena v § 2555 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o.z.“), proto se řadí mezi tzv. smlouvy pojmenované, tedy takové jejichž obsah je vymezen zákonem.
Vymezení smlouvy o přepravě věci
Podstatné náležitosti tohoto smluvního typu vymezuje § 2555 odst. 1 o.z., dle nějž „se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné“.
Aby se tedy jednalo o smlouvu o přepravě věci, musí být kumulativně naplněny tyto znaky:
- identifikace zásilky
- specifikace místa odeslání a určení
- závazek dopravce provést přepravu
- závazek odesílatele zaplatit za tyto služby úplatu.
Chyběla-li by byť jen jedna z výše uvedených podstatných náležitostí, nejednalo by se o smlouvu o přepravě věci, nýbrž o smlouvu inominátní (takovou, která není v zákoně vymezena). Uvedený právní závěr potvrzuje i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky, konkrétně pak rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 23 Cdo 2704/2009 ze dne 25. 11. 2009, v němž Nejvyšší soud došel k závěru, že „v přepravní smlouvě musí smluvní strany vždy přesně vymezit zásilku i místo odeslání a určení. Rámcové vymezení není pro přepravní smlouvu dostačující.“ Byť byl tento judikát vydán za účinnosti předchozí právní úpravy, dle názoru autora je plně aplikovatelný i za právní úpravy stávající, jelikož srovnáním právních úprav dojdeme k závěru, že zákonné vymezení smlouvy o přepravě věci je prakticky stejné.
„Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné).“ (§ 610 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku)
„Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.“ (§ 2555 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku)
Důsledky právní kvalifikace
V podnikatelském styku s poskytovateli logistických služeb totiž dochází k uzavírání takzvaných „rámcových přepravních smluv“, které bývají zpravidla uzavírány na delší časové období, a proto neobsahují jeden či více výše uvedených znaků. Ačkoli se otázka právní kvalifikace konkrétní smlouvy jako smlouvy o přepravě věci může zdát do jisté míry akademická, není tomu tak. V právní praxi se lze totiž setkat s ustanoveními pojistných podmínek, obsahujícími výluku z pojistného plnění spočívající v tom, že pojištění se nevztahuje na věci, které jsou předmětem plnění přepravních smluv, a právě proto, chybí-li alespoň jedna z výše uvedených náležitostí smlouvy o přepravě věci, tato výluka bez dalšího naplněna není.
Další články
Zásahy do rodičovské odpovědnosti
V návaznosti na novelu rodinného práva počínaje 1. 1. 2026 nabyla většího významu úprava zásahů do rodičovské odpovědnosti. V tomto článku popisuji jednotlivé typy zásahů do rodičovské odpovědnosti a jak soudy přistupují k rozhodování o tom, ke kterému přistoupit.
Výlučný majetek a společné jmění manželů: komu patří nájemné, dividendy a zisk z podnikání?
V praxi se poměrně často setkáváme s manželi, z nichž jeden vstupuje do manželství s významnějším majetkem. Může jít o investiční nemovitosti, obchodní podíl v rodinné společnosti, portfolio cenných papírů nebo společnost, kterou vybudoval ještě před uzavřením manželství. Obdobná situace nastává, pokud jeden z manželů významnější majetek za trvání manželství zdědí nebo obdrží darem.
Platformová práce v českém pracovním právu: směrnice (EU) 2024/2831 a připravovaná česká transpozice
Článek podává přehled evropské úpravy práce prostřednictvím digitálních pracovních platforem a její připravované transpozice do českého právního řádu. Zaměřuje se na okolnosti určení pracovněprávního statusu, vyvratitelnou právní domněnku základního pracovněprávního vztahu, algoritmické řízení, ochranu osobních údajů, lidský dohled a informační povinnosti platforem.
Rozsudek pro uznání: když mlčení nebo „pouhý“ nesouhlas prohraje spor
Nejvyšší soud: Rozsudek pro uznání při pasivitě žalovaného; pouhý nesouhlas nestačí. Odvolání přezkoumá jen podmínky, pasivitu nezhojí.
Ústavní soud ve třetím roce čtvrté dekády
Ústavní soud vstupuje do své čtvrté dekády jako stabilní instituce, která staví na pestrosti, pracovitosti, předvídatelnosti i pokoře svých soudců. Navzdory rostoucímu tlaku a zpochybňování ze strany politické scény zůstává nezávislým strážcem ústavnosti, jehož nejsilnější ochranou je trvající důvěra veřejnosti.



