Může obyčejná e-mailová komunikace právně zavazovat?
V současné moderní době je zcela běžné, že budování obchodních vztahů začíná zprávou v e-mailové schránce. Pokud bychom měli ve zkratce vystihnout obsah první zprávy mezi potenciálními obchodními partnery, mohl by zahrnovat následující: „Naši společnost velmi zaujala nabídka na Vašich webových stránkách. Prosíme o konkretizaci a sestavení optimálního návrhu právě pro nás.“
Poté by následovala výměna několika e-mailových zpráv, ve kterých by si strany upřesnily předmět, cenu a vedlejší náležitosti, jako jsou podmínky a doba dodání. Mnohé možná překvapí, že už po výměně těchto několika málo e-mailových zpráv může vzniknout právoplatná smlouva, a to přestože ani elektronicky neexistuje žádný dokument pojmenovaný jako “Smlouva” a už vůbec nedošlo k podpisu podobné listiny.
Jak je to možné? Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v § 559 uvádí, že právní jednání je možné činit v jakékoliv formě, není-li volba formy vyloučena zákonem či jiným ujednáním. Hovoří se o takzvané bezformálnosti právních jednání, která podtrhuje obecnou zásadu autonomie vůle stran.
V tomto článku se chci zaměřit především na právní jednání, která nevyžadují písemnou formu, ačkoliv lze bezesporu pomocí e-mailové zprávy s elektronickým podpisem naplnit i požadavek písemné formy. Chci upozornit na to, že i pouhá e-mailová komunikace bez podpisů může strany zavazovat stejně jako písemná smlouva a určovat jim tak práva a povinnosti.
Aby bylo právní jednání platné, nelze samozřejmě opomenout základní náležitosti, jakými jsou vážná, dostatečně srozumitelná a určitá vůle jednající osoby. Jednání musí činit svéprávná osoba se svobodnou vůlí prostou omylu a nesmíme zapomenout, že předmět právního jednání musí být možný a dovolený. E-mailová komunikace s nájemným vrahem tedy nebude považována za platné právní jednání, přestože by naplňovala ostatní náležitosti.
V § 1725 OZ je ustanoveno základní smluvní pravidlo, které říká, že je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.
Typicky může být e-mailovou komunikací uzavřena smlouva o dílo, kterou lze uzavřít jak písemnou, tak i ústní formou. Pokud se jedna ze stran zavazuje provést pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu, vzniká smlouva o dílo a stranám vznikají práva a povinnosti uvedené v § 2586 a násl. občanského zákoníku. Podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo je tedy vymezení díla, které se zhotovitel zavazuje pro objednatele zhotovit, a určení ceny, kterou se objednatel zavazuje za dílo zaplatit.
Strany jsou samozřejmě vázány také předsmluvní odpovědností. Nesmí například vyzradit důvěrné informace získané prostřednictvím e-mailových zpráv nebo si uzavření smlouvy rozmyslet tzv. za pět minut dvanáct.
Teoreticky tedy stačí ke vzniku smlouvy o dílo celkem tři jednoduché e-mailové zprávy. První, ve které objednatel projeví zájem (viz výše). Druhá, ve které zhotovitel popíše nabídku, navrhne cenu a dobu dodání. A konečně třetí zpráva, ve které objednatel vše potvrdí. A smlouva o dílo je na světě i se všemi jejími právními důsledky. Advokátní kanceláře pak mohou překypovat klienty, kteří budou zarytě přesvědčeni, že přece nejsou ničím vázáni, protože žádnou smlouvu nikdy neuzavřeli!
Závěrem lze doporučit s ohledem na právní jistotu vždy uzavřít onen dokument s názvem “Smlouva“, ve kterém si strany jasně sjednají svá práva a povinnosti. Smlouva také může sloužit jako preventivní nástroj, díky kterému si strany uvědomí závažnost svého právního jednání a dobře si rozmyslí, k čemu se chtějí zavázat. Není od věci v této smlouvě vyloučit jakákoliv ujednání učiněná prostřednictvím e-mailové komunikace.
Další články
Akt o kybernetické odolnosti: nové oznamovací povinnosti pro výrobce softwaru
Cyber Resilience Act (CRA): nové oznamovací povinnosti, zranitelnosti, incidenty a pokuty pro výrobce softwaru od září 2026.
Náhrada škody státu: stát jako jeden majetkový celek
Nejvyšší soud: majetek státu je pro účely náhrady škody jeden celek: interní přesuny prostředků v rámci státu nejsou skutečnou škodou. Jaký to má dopad na posuzování odpovědnosti za škodu státních zaměstnanců?
Fentanyl a nové psychoaktivní látky – Je Česká republika připravena?
Fentanyl, jemu příbuzné syntetické opioidy a další analgetika představují jednu z největších hrozeb současné drogové scény. Přestože jsou tyto výrazy v dnešní době skloňovány zejména v kontextu krize ve Spojených státech amerických či v souvislosti se zeměmi, jako je Velké Británie a Skotsko, nelze si nevšimnout vzrůstajícího trendu neterapeutického užívání opioidů též ve spojení s pevninskými oblastmi Evropy.
Firmy přehlížejí, že předpisy v oblasti kyberbezpečnosti komplikují i vstup zahraničních investorů
Firmy, které se podle nového zákona o kybernetické bezpečnosti zařadily do režimu vyšších povinností, nebo spadají pod zákon o kritické infrastruktuře, se tím zároveň ocitly mezi společnostmi, u nichž investice ze zahraničí podléhá povinnému prověření státem.
BOZP nekončí u vlastních zaměstnanců: povinnost zaměstnavatele vůči externistům
Využívání externích dodavatelů a jejich subdodavatelů – externistů je dnes relativně běžnou součástí fungování obchodních společností. Úklid, servis technologií, IT služby, údržbu nebo jiné odborné činnosti tak často zajišťují osoby, které nejsou zaměstnanci společnosti, v jejíchž prostorách svou práci tito externisté vykonávají. Svěření určité činnosti externímu dodavateli však z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „BOZP“) neznamená, že se společnost současně zbavuje povinností ve vztahu k bezpečnosti osob pohybujících se na jejím pracovišti.


