Přístup k této problematice prošel, na pozadí specifických doktrinálních východisek a společenských podmínek, komplexním vývojem, jenž dal vzniknout několika principům jejího řešení. Tyto principy jsou, pohledem současného vnímání, vedeny snahou zákonodárce o dosahování vybraných cílů kolizního řešení, jež působí jako jejich základní determinanty. Základní premisou je multiplicita těchto cílů a v mnoha případech protichůdnost jimi vyvolávaných účinků, působící jejich vzájemnou neslučitelnost. Tato skutečnost vyvolává potřebu mezi jednotlivými cíli vyvažovat a vybrané upřednostnit na úkor ostatních. V této souvislosti je třeba řešit otázku, ve prospěch kterého principu řešení dané cíle působí. Analýza jednotlivých cílů kolizního řešení ukazuje, že argumentace ve smyslu jejich působení není přijímána univerzálně a v některých případech vedou tyto rozkoly až k rezolutnímu závěru o nevhodnosti či nepřípustnosti některého z principů řešení. Cílem tohoto příspěvku je proto zodpovězení otázky, zda na pozadí současných společenských podmínek a stavu poznání kolizního práva existují důvody, pro něž by bylo třeba konstatovat nepřijatelnost některého z potenciálně aplikovatelných obecných principů řešení.
Úvod
Základním účelem procesu aplikace dvoustranné kolizní normy je navázat prostřednictvím hraničního určovatele na rozhodný právní řád. Z této funkce vyplývá primární důraz na teritoriální dimenzi kolizního práva. Proces zacházení s kolizní normou je však neúplný, je-li opomíjena temporální rovina problému.[1] Čas může v kolizním právu sehrávat několik rolí.[2] Pro účely tohoto příspěvku je pozornost soustředěna na jeho roli ve vztahu k hraničnímu určovateli zakotvenému v kolizní normě.[3]
Hraniční určovatele lze na základě jejich povahy kategorizovat na určovatele konstantní (statické) a variabilní (dynamické).[4] Konstantními se rozumí takové hraniční určovatele, jež ze své povahy navazují na konkrétní okamžik a jakákoliv jejich časová stabilizace by byla nadbytečná. Nepodléhají totiž plynutím času ani vlivem jiných okolností změnám, jež by působily navázání na nový rozhodný právní řád. Příkladem může být hraniční určovatel lex loci celebrationis (právo místa uzavření manželství). Pro kolizní úpravu majetkových poměrů mezi manžely jsou nicméně tradičně přijímány hraniční určovatele variabilní, zejména lex patriae (státní příslušnost) nebo obvyklý pobyt. Tyto určovatele se vyznačují proměnlivou povahou, jež může zapříčinit v různých okamžicích navázání na různé právní řády. Vzniká tak mobilní konflikt neboli střet zákonů v prostoru a čase.[5] Při nalézání řešení pro vzniklý spor poté vyvstává potřeba určit okamžik, k němuž bude hraniční určovatel posuzován, a vymezit účinky působení navázaného rozhodného práva.
Mobilní konflikt v oblasti manželských majetkových poměrů s mezinárodním prvkem nepředstavuje novodobý fenomén. Diskuse na toto téma lze nalézt v historických pramenech a odborných pracích od samého počátku vývoje mezinárodního práva soukromého. Přístup k této problematice prošel, na pozadí specifických doktrinálních východisek a společenských podmínek, komplexním vývojem, jenž dal vzniknout několika principům jejího řešení. Dlouhodobý charakter manželství totiž umožňuje uvažovat o vícero momentech, jež lze považovat pro účely kolizního řešení za rozhodné. Zaujatý princip řešení mobilního konfliktu je tak vyjádřením časové stabilizace variabilního hraničního určovatele ke zvolenému okamžiku. Jednotlivé principy však nejsou objektivně danou kategorií, nýbrž jsou vedeny snahou o dosažení vybraných cílů kolizního řešení.[6] Představy o jejich vhodném a spravedlivém vyvažování se přitom mohou pod vlivem řady okolností proměňovat. Právě proslulá obtížnost uchopení této otázky a přetrvávající neexistence doktrinálního konsenzu zavdala jejímu označování za quaestio famosissima.[7]
Proměnu zaznamenala v nedávné minulosti též struktura pramenů právní úpravy této problematiky. Tato oblast náležela tradičně, vzhledem k neexistenci unifikované multilaterální úpravy, do výlučné gesce národních zákonodárců, případně byla předmětem bilaterálních smluv o právní pomoci. Fundamentální změna nastala dne 24. června 2016, kdy bylo přijato Nařízení Rady (EU) 2016/1103 provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství (dále jen "nařízení o majetkových poměrech manželů"). S účinností od 29. ledna 2019 se tak ve státech zúčastněných na posílené spolupráci bude aplikovat přednostně právní režim nařízení.
S přijetím této nové kolizní úpravy se v odborných kruzích znovu rozdmýchala diskuse o způsobu řešení mobilního konfliktu. Podnětem se stal příklon nařízení k jednomu z tradičních, rigidních přístupů k řešení této problematiky. Tento krok vyvolal značnou vlnu kritiky směřující k otázce vhodnosti takového řešení na pozadí podmínek současné mobilní společnosti. Cílem tohoto příspěvku je proto analyzovat jednotlivé principy řešení mobilního konfliktu na úroveň dílčích cílů kolizního řešení a zhodnotit legitimitu jejich uplatňování za současného stavu poznání.
V samotném úvodu je však nutno učinit několik poznámek. Rozsah zkoumané problematiky v celé své šíři dalece přesahuje možnosti autora k jejímu obsažení v rámci tohoto příspěvku. Pro nadcházející výklad byla proto zvolena následující východiska a limity.
Otázka mobilního konfliktu se neomezuje pouze na majetkové vztahy mezi manžely, nýbrž dopadá rovněž na postavení třetích osob, s nimiž manželé vstupují do právních vztahů a vytvářejí tak vnější úroveň zkoumané problematiky. Tato oblast se vyznačuje specifickou potřebou ochrany právního postavení třetích stran, jíž je dosahováno například přijímáním samostatných kolizních norem nebo omezením dopadu manželského majetkového statutu za předem definovaných podmínek. Předkládaný příspěvek se zaměřuje pouze na vnitřní úroveň majetkových vztahů mezi manžely. Pro komplexní výklad o postavení třetích osob vstupujících do právních vztahů s manžely je odkazováno na existující odbornou literaturu.[8]
Východisky následujícího výkladu se rozumí skutečnost vztahující se k hodnocení dosahování cílů kolizního řešení. Řada z nich svou povahou umožňuje poskytnout obecný výklad, jenž je aplikovatelný na principy řešení mobilního konfliktu bez ohledu na povahu a systematiku aplikované kolizní úpravy. Hodnocení jiných cílů může být naopak podmiňováno aplikovanou kolizní úpravou při řešení konkrétního případu. V těchto případech tento příspěvek vychází primárně z kaskády obecného pravidla nařízení o majetkových poměrech manželů, případně, s vědomím značné míry simplifikace, z jejího prvního bodu. Samotný závěr příspěvku bude již reflektovat obecné poznatky bez limitace strukturou té které kolizní úpravy.
Závěrečná poznámka představuje spíše konstatování obecně akceptované skutečnosti. V oblasti kolizní úpravy majetkových poměrů mezi manžely se již delší dobu prosazuje trend spočívající v připuštění volby rozhodného práva. Tento institut však nejenže nedosahuje postavení jako například v oblasti smluvních závazkových vztahů,[9] nýbrž ani není pro otázku řešení mobilního konfliktu relevantní. Obecně se totiž uznává primát dohodou určeného rozhodného práva, čímž se vzniku mobilního konfliktu předchází. Předkládaný příspěvek je proto zaměřen na kolizní normy pro objektivní navázání na rozhodný právní řád.
Při zohlednění výše uvedeného lze předkládaný příspěvek systematicky rozdělit do pěti částí. Obecná část je zaměřena na vymezení základních principů řešení mobilního konfliktu ve smyslu jimi vyvolávaných účinků na rozhodné právo. Následující historicko-analytický exkurz do vývoje zaujímaných principů ve vybraných zemích se soustředí na vymezení jejich doktrinálního a praktického zázemí, jež demonstruje rozkol v názorech na řešení zkoumané problematiky. V rámci třetí a čtvrté části jsou představeny kolizní úpravy významné pro řešení majetkoprávních sporů mezi manžely pohledem českého soudu. Nejprve je nastíněn vývoj postoje zaujímaného československým a českým zákonodárcem a doktrínou, navazující část se poté zaměřuje na představení kolizní normy pro objektivní navázání v režimu nařízení o majetkových poměrech manželů, jež přejímá pro futuro postavení primárního pramene úpravy. Centrem zájmu však bude poslední část příspěvku, jež je orientována na analýzu vybraných cílů kolizního řešení jako nejvýznamnějších faktorů při vytváření výsledné podoby kolizních norem. Dílčí cíle kolizního řešení budou hodnoceny z pohledu jejich dosahování ve světle třech základních principů řešení mobilního konfliktu.
Takto nastavená struktura příspěvku by měla postupně, při syntéze průběžně uvedených poznatků, vést k zodpovězení následujících otázek: Existují doktrinální či praktické okolnosti, pro něž by za současného stavu poznání kolizního práva a podmínek společnosti bylo nutno konstatovat nepřijatelnost některého z principů řešení mobilního konfliktu? Je-li tato otázka zodpovězena negativně, vyvstává otázka navazující. Lze nedostatky v dosahování některých cílů kolizního řešení přičítat výhradně nedokonalostem východiskových principů řešení mobilního konfliktu?
Charakteristika principů řešení mobilního konfliktu
Neexistence jednotného názoru na řešení otázky účinků změn v lokalizaci hraničního určovatele na rozhodné právo dala vzniknout několika principům řešení mobilního konfliktu v oblasti majetkových poměrů mezi manžely. Tyto principy reprezentují škálu od nezměnitelnosti rozhodného práva přes jeho částečnou změnitelnost až po změnitelnost zpětnou. Pojem změnitelnosti zde však nelze zaměňovat s možností modifikovat uplatňovaný režim manželských majetkových poměrů v rámci již určeného rozhodného práva. Diago Diago od sebe odlišuje tyto otázky, když pro kolizní úroveň problematiky používá označení kolizní (též abstraktní) změnitelnost, zatímco na úrovni hmotného práva hovoří o změnitelnosti materiální.[10] Pro účely tohoto příspěvku se odkazy na změnitelnost rozumí obecně ona abstraktní úroveň, ledaže je v konkrétním případě specifikováno jinak.
Znaky charakterizující jednotlivé principy jsou projevem vzájemné provázanosti mezi cíli kolizního řešení a konstrukcí kolizní normy. Cílem této části příspěvku je poskytnout stručný přehled jednotlivých principů řešení mobilního konfliktu a charakterizovat účinky, jež jsou s jejich aplikací spjaty. Stranou pozornosti prozatím zůstanou jimi ztělesňované cíle kolizního řešení, jež budou podrobněji adresovány v poslední části tohoto příspěvku.
Princip nezměnitelnosti rozhodného práva
Jeden z krajních přístupů k řešení mobilního konfliktu představuje princip nezměnitelnosti rozhodného práva. Tento princip se zakládá na kontinuální aplikaci jednou určeného rozhodného práva, třebaže za trvání manželství může docházet k fundamentálním změnám v lokalizaci hraničního určovatele. Pro tyto důsledky užívá anglicky psaná odborná literatura obecné označení immutability principle, avšak lze se setkat rovněž s jeho pojmenováním jako princip permanence[11] či frozen concept.[12]
Pohledem konstrukce kolizní normy lze zaujetí principu nezměnitelnosti vyjádřit přijetím konstantních hraničních určovatelů nebo variabilních hraničních určovatelů časově stabilizovaných k okamžiku uzavření manželství. Tato stabilizace zajistí posuzování daného určovatele pouze k tomuto okamžiku, a naopak eliminuje relevanci později nastalých skutkových okolností.
Pro ilustraci lze představit následující příklad, vycházející z určovatele společného obvyklého pobytu manželů. Manžel, státní příslušník České republiky, a manželka, státní příslušnice Německa, uzavřeli manželství v České republice, kde se rovněž nacházel jejich společný obvyklý pobyt. Po 10 letech trvání manželství se rozhodli přestěhovat a svůj nový obvyklý pobyt založili v Německu, kde žili dalších 30 let. Při uplatnění striktního principu nezměnitelnosti rozhodného práva by bylo nutno konstatovat pokračující aplikaci českého hmotného práva jako práva rozhodného, navzdory přerušeným vazbám dotčeného páru s Českou republikou.
Princip zpětné změnitelnosti rozhodného práva
Princip zpětné změnitelnosti představuje druhé krajní řešení, jehož podstata spočívá v automatické změně rozhodného práva, nastane-li změna v lokalizaci hraničního určovatele. Nově navázané rozhodné právo přitom ovládá majetkové poměry mezi manžely se zpětnými účinky od okamžiku uzavření manželství. Pro tento princip se v anglicky psaných textech obecně využívá pojmenování mutability principle, avšak zpětné účinky definující tento princip jsou některými autory zdůrazněny označeními full mutability[13] nebo retroactive mutability.[14]
Protichůdnost účinků vyvolávaných principem zpětné změnitelnosti v kontrastu k principu nezměnitelnosti je nezbytně reflektována v konstrukci kolizní normy. Využití konstantních a časově ukotvených variabilních hraničních určovatelů nepřichází v úvahu, neboť tyto vylučují možnost posuzovat rozhodné okolnosti k jinému relevantnímu okamžiku. Kolizní normy ztělesňující princip zpětné změnitelnosti proto tradičně využívají variabilní hraniční určovatele bez explicitní časové stabilizace. Typickým příkladem právní úpravy vystavěné na principu zpětné změnitelnosti rozhodného práva je švýcarský federální zákon o mezinárodním právu soukromém[15] (dále jen "IPRG"), jenž v článku navazujícím na obecně konstruovanou kolizní normu pro majetkové poměry mezi manžely stanoví, že "pokud manželé přemístí své bydliště z jednoho státu do druhého, uplatní se právo nového bydliště se zpětnými účinky od data uzavření manželství".[16]
Jako příklad lze opět využít situaci nastíněnou výše. Manžel, státní příslušník České republiky, a manželka, státní příslušnice Německa, uzavřeli manželství v České republice, kde se rovněž nacházel jejich společný obvyklý pobyt. Po 10 letech trvání manželství se rozhodli přestěhovat a svůj nový obvyklý pobyt založili v Německu, kde žili dalších 30 let. Řešení při zaujetí principu zpětné změnitelnosti bude znít, že se od okamžiku založení obvyklého pobytu v Německu uplatní německé právo, jež bude ovládat majetkové poměry mezi manžely nejen ve vztahu k majetku nabytému v budoucnu, nýbrž i ve vztahu k majetku nabytému za trvání obvyklého pobytu v České republice.
Článek byl publikován v časopise Právník č. 3/2022. Pokračování je dostupné zde.
[1] Pryles označuje problematiku časového elementu za vertikální rovinu procesu zacházení s kolizní normou. - PRYLES, M. The Time Factor in Private International Law. Monash University Law Review. 1980, Vol. 6, No. 3, s. 225.
[2] Podrobný výklad poskytují například MANN, F. A. The Time Element in the Conflict of Laws. British Year Book of International Law. 1954, Vol. 31, s. 217-247; GRODECKI, J. K. Conflict of Laws in Time. British Year Book of International Law. 1959, Vol. 35, s. 58-82; SPIRO, E. The Incidence of Time in the Conflict of Laws. The International & Comparative Law Quarterly. 1960, Vol. 9, No. 3, s. 357-382.
[3] Doktrína nicméně tuto vazbu neřadí mezi ryze temporální otázky, neboť se dotýká koexistence právních řádů, nikoliv jejich sukcese. - GRODECKI, J. K. Conflict of Laws in Time, s. 58.
[4] KAHN-FREUND, O. General Problems of Private International Law. Leyden: A. W. Sijthoff, 1976, s. 252.
[5] Výklad před § 3. In: KUČERA, Z. - TICHÝ, L. Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Komentář. Praha: Panorama, 1989, s. 46.
[6] WENGLER, W. The General Principles of Private International Law. In: CASTBERG, F. et al. (eds). Recueil des cours 1961 - III - Tome 104 de la Collection. Leyde: A. W. Sijthoff, 1962, s. 420.
[7] WOLFF, M. Private International Law. London: Oxford University Press, 1945, s. 366.
[8] Například GRÄF, S. Drittbeziehungen und Drittschutz in den Europäischen Güterrechtsverordnungen. Tübingen: Mohr Siebeck, 2019.
[9] Pro komplexní výklad o autonomii vůle v rodinném právu viz GONZÁLEZ BEILFUSS, C. Party Autonomy in International Family Law. In: DAUDET, Y. et al. (eds). Recueil des cours 2020 - Tome 408 de la collection. Leiden: Brill Nijhoff, 2020.
[10] DIAGO DIAGO, M. del P. The Matrimonial Property Regime in Private International Law. In: ŠARČEVIC´, P. - VOLKEN, P. (eds). Yearbook of Private International Law - Volume II - 2000. The Hague: Kluwer Law International, 2000, s. 197.
[11] PA°LSSON, L. Rules, Problems and Trends in Family Conflict of Laws - Especially in Sweden. In: AGO, R. et al. (eds). Recueil des cours 1986 - IV - Tome 199 de la Collection. Dordrecht: Martinus Nijhoff Publishers, 1987, s. 387.
[12] COESTER-WALTJEN, D. Connecting Factors to Determine the Law Applicable to Matrimonial Property Regimes. In: BONOMI, A. - ROMANO, G. P. (eds). Yearbook of Private International Law - Volume XIX - 2017/2018. Köln: Verlag Dr. Otto Schmidt KG, 2018, s. 199.
[13] CLARKSON, C. M. V. Matrimonial Property on Divorce: All Change in Europe. Journal of Private International Law. 2008, Vol. 4, No. 3, s. 440.
[14] BONOMI, A. The Interaction Among the Future EU Instruments on Matrimonial Property, Registered Partnerships and Successions. In: BONOMI, A. - ROMANO, G. P. (eds). Yearbook of Private International Law - Volume 13 (2011). Münich: Sellier European Law Publishers, 2011, s. 228.
[15] Bundesgesetz über das Internationale Privatrecht (IPRG) vom 18. Dezember 1987 (Stand am 1. Januar 2021).
[16] Čl. 55 odst. 1 IPRG.
Diskuze k článku ()