K některým problémům žalob proti České republice

Žaloba

Je všeobecně známo, že před podáním žaloby na náhradu škody či odčinění nemajetkové újmy přiměřeným zadostiučiněním (dále společně jen „nárok“) ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (zkráceně, dále jen „OdpŠk“), je třeba podle § 14 odst. 1 OdpŠk nejprve uplatnit nárok u příslušeného úřadu uvedeného v § 6 téhož zákona. Pokud tak žalobce neučiní, a tento nedostatek podmínky řízení k výzvě soudu neodstraní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 532/2013), soud řízení zastaví podle § 104 odst. 2 in fine zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

K posouzení uplatněného nároku (tzv. předběžnému projednání) má příslušný úřad podle § 15 odst. 1 OdpŠk lhůtu 6 měsíců. Ačkoli odst. 2 téhož paragrafu uvádí, že „domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.“, judikatura dospěla k jinému názoru. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 30 Cdo 1529/2011, je totiž možné podat žalobu před uplynutím zmíněné lhůty: „Žalobci nic nebrání v tom, aby žalobu k soudu podal i předtím, než se žalovaná k jeho nároku vyjádří, obzvláště pokud mu hrozí promlčení jeho práva, neboť § 14 OdpŠk stanoví podmínku uplatnění nároku u příslušného úřadu, nikoliv vydání stanoviska žalované.“ Podávat však žalobu dříve, než uplyne lhůta k reakci úřadu (za předpokladu, že dosud nerozhodl) však nelze doporučit. V takovém případě totiž soud řízení pro nedostatek podmínky řízení přeruší. Vyhoví-li dokonce úřad ve lhůtě nároku žalobce, soud v takovém rozsahu žalobu zamítne, příp. řízení zastaví, pokud žalobce vezme žalobu (částečně) zpět.

Co se týče nároku, který je založen pouze škodou, je obvykle v žalobách precizně vyčíslen (např. doložením potvrzení o uhrazení obhajoby v trestním řízení). Je-li však nárok založen např. nemajetkovou újmou způsobenou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, je třeba ho taktéž řádně vyčíslit. Nepostačuje pouhé vymezení celkovou částkou. V žalobě je proto třeba vycházet ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 stejně jako z § 31a odst. 3 OdpŠk (to vše při vědomosti závěru obsaženého v odst. 31 nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2338/18). Neobsahuje-li žaloba uvedené požadavky, soud je povinen žalobce vyzvat k odstranění vad žaloby. Takový postup však bez zavinění soudu pouze oddaluje rozhodnutí ve věci samé.

Taktéž je třeba připomenout, že k rychlému průběhu soudního řízení přispěje žalobce tím, že již v žalobě tvrdí a doloží, že žalovaný nárok uplatnil u úřadu, jak popsáno výše. Toto doložení však nemůže spočívat v prostém přiložení kopie podání, které žalobce zaslal úřadu. V uvedeném smyslu musí žalobce soudu poskytnout např. kopii podacího lístku nebo vyrozumění úřadu o obdržení podání o uplatnění nároku, příp. stanovisko úřadu. Jinak k tomu bude soudem vyzván.

Co se dalšího dokazování týče, není třeba k žalobě přikládat rozhodnutí soudů a jiných úřadů, na základě kterých měl vzniknout žalobci nárok. Uvedená rozhodnutí jsou totiž obsažena v příslušných spisech, které soud, navrhne-li to žalobce (což se děje v drtivé většině případů), k řízení o nároku žalobce připojí a ze kterých bude při rozhodování vycházet.

Soudní poplatky

Soudní řízení je v rozebíraném tématu zpoplatněno podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSP“), když poplatková povinnost vzniká již podáním žaloby. Soudní poplatek se stanoví podle položky 8a sazebníku poplatků ZSP na 2 000 Kč. Je však třeba upozornit na usnesení ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 634/19. Ústavní soud zde dospěl k závěru, „… že je-li v žalobě kumulováno více nároků se samostatným skutkovým základem, je třeba vybrat soudní poplatek za každý takto žalovaný nárok, neboť každý z nároků by mohl být žalován zvlášť.“ Je tak možné, že za žalobu bude soudem vyměřen násobek poplatku uvedeného výše.

Množí se případy, kdy žalobci nesouhlasí s vyměřením soudního poplatku, neboť si nejsou vědomi usnesení Ústavního soudu popsaného výše. Soud však k jeho závěrům musí přihlédnout. Žalobci se proto mohou snažit dohadovat o výši stanoveného poplatku, příp. ho uhradí pouze v „základní“ částce 2 000 Kč. Avšak jakýkoli jiný postup, než uhrazení vyměřeného poplatku v soudem stanovené lhůtě a výši, vede k bezpodmínečnému zastavení řízení ve smyslu § 9 odst. 1 ZSP (není-li nebezpečí z prodlení). Uhradil-li však žalobce soudní poplatek ve stanovené lhůtě a výši, může soudu následně navrhnout vrácení přeplatku. Soud je totiž povinen nesprávně zaplacený soudní poplatek (přeplatek) žalobci vždy vrátit podle § 10 odst. 1 ZSP.

V případě, kdy žalobce uhradí soudní poplatek po stanovené lhůtě, soud opět řízení zastaví. Takový postup přinesl zákon č. 296/2017 Sb. (zkráceně), kterým byla mj. do § 9 ZSP přidána věta „k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“ Na uvedeném nemůže nic změnit ani po lhůtě k zaplacení soudního poplatku podaný návrh podle § 138 o.s.ř., tj. návrh na osvobození od soudních poplatků. K tomu lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019.

Uvedené je však třeba důsledně odlišit od odvolání. Za odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně procesní povahy se obecně soudní poplatek nevybere – viz položka 22 bod 14. sazebníku poplatků ZSP. Při odvolání proti meritornímu rozhodnutí se poplatek také nevybere. O tom rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18. Je však třeba připomenout, že závěr Ústavního soudu nelze vztáhnout na poplatek za dovolání, ten se vyměří podle položky 23 bod. 1 sazebníku poplatků ZSP. Na uvedeném nemůže nic změnit ani argumentace namířená tím směrem, že zmíněný nález by se měl užít i na dovolání, nebo že žalovaná – Česká republika – je obecně osvobozena od placení soudních poplatků, proto i žalobce by měl být osvobozen, aby nedocházelo k nerovnému postavení účastníků.

Náhrada nákladů řízení

V případě úspěchu žalobce, který byl zastoupen advokátem, je třeba při přiznávání náhrady nákladů soudního řízení poukázat na dvě problematické oblasti. První z nich je aplikace § 31 odst. 4 OdpŠk, která se může ocitnout stranou zájmu žalobce. Uvedené ustanovení omezuje zvyšování nákladů řízení o náklady zastoupení, které žalobce vynaložil v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u úřadu.

Druhou, méně známou skutečností je, že v případě, kdy žalobce požaduje zadostiučinění nemajetkové újmy, a je v meritu věci úspěšný (tj. soud pouze moderuje druh či výši zadostiučinění), má nárok na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. To plyne z nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. III. ÚS 170/99.