Výhody a nevýhody konkurenční doložky v občanském zákoníku a zákoníku práce – část I.
Konkurenční doložky jsou – především potom v pracovních smlouvách – stále hojně užívaným instrumentem. Strany si však mnohdy neuvědomují následky nesprávně právně či zkrátka v daném vztahu nevhodně formulované konkurenční doložky. Příspěvek níže si klade za cíl porovnat institut konkurenční doložky v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jako „Občanský zákoník“) a v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jako „Zákoník práce“), a to především tam, kde v úvahu mezi kontrahenty přichází jak pracovněprávní poměr, tak také poměr občanskoprávní (obchodněprávní).
Takovým typickým příkladem je potom institut obchodního zastoupení, kdy daná osoba může vystupovat jak v pracovním poměru, tak jako obchodní zástupce na základě živnostenského oprávnění. Autor se v první části textu rozděleného do dvou částí zaměří na srovnání toho, kdy vůbec lze sjednat konkurenční doložku v pracovním a obchodním právu, jak je to s dobou trvání konkurenční doložky v obou vybraných právních oblastech a v neposlední řadě rozebere otázku závazku zaměstnance (obchodního zástupce).
Kdy lze sjednat konkurenční doložku
Dle zákoníku práce
Konkurenční doložka je v upravena v ustanoveních § 310 a 311 Zákoníku práce. Není pravdou, že by bylo možné konkurenční doložku sjednat v každé pracovní smlouvě, jak se domnívají někteří zaměstnavatelé. Dle ustanovení § 310 odst. 2 Zákoníku práce lze konkurenční doložku sjednat tam, kde to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při činnosti zaměstnance po skončení pracovního poměru by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost. Citované ustanovení je co do své povahy kogentní a nelze se od něj smluvně odchýlit. Z tohoto důvodu zásadně nepůjde sjednat konkurenční doložku s vrátným či uklízečkou, naopak zásadně sjednat půjde např. s klíčovým pracovníkem v oblasti IT, software či obecně se pracovníky vrcholového managementu. Pokud jde o obchodního zástupce, je dle názoru autora konkurenční doložka aplikovatelná. Rozhodující je však faktický stav, neboť konkurenční ujednání je nutno hodnotit případ od případu (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. II. ÚS 192/95). Nelze opomenout ani ustanovení § 311 Zákoníku práce, které vylučuje užití konkurenčního ujednání u pedagogických pracovníků. Následkem sjednání konkurenční doložky tam, kde není splněna podmínka dle ustanovení § 310 odst. 2 Zákoníku práce, je neplatnost konkurenční doložky.
Dle občanského zákoníku
Konkurenční doložka je upravena v ustanoveních § 2518 Občanského zákoníku a dále v ustanovení § 2975 Občanského zákoníku. Úprava v ustanovení § 2975 Občanského zákoníku je úpravou kogentní a vůči ustanovení § 2518 Občanského zákoníku úpravou obecnou. Ustanovení § 2518 Občanského zákoníku je co do své povahy dispozitivním ustanovením, avšak jde o úpravu speciální vůči obecným pravidlům v ustanovení § 2975 Občanského zákoníku. Oproti ustanovení § 2975 Občanského zákoníku je však aplikovatelné toliko na institut obchodního zastoupení. V ostatních případech je nutno naplnit kogentní limity upravené Občanským zákoníkem.
Již s ohledem na skutečnost, že konkurenční doložka je přímo legislativně upravena v části obchodního zastoupení, je za splnění dalších zákonných podmínek přípustná. V ustanovení § 2975 taktéž nenacházíme žádné omezení typické úpravě v Zákoníku práce.
Srovnání
Z výše uvedeného je patrné, že konkurenční doložku dle občanského zákoníku lze sjednat v naprosté většině případů, kde má své logické opodstatnění. U konkurenční doložky v Zákoníku práce je nejprve nutno podstoupit aplikační test dle ustanovení § 310 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 311 Zákoníku práce.
Doba trvání konkurenční doložky
Dle zákoníku práce
Zákoník práce limituje období, po které lze sjednat konkurenční doložku na jeden rok počínaje dnem následujícím po dni, kdy byl ukončen pracovní poměr. Co když sjednají smluvní strany dobu 3 let? Je taková konkurenční doložka neplatná, a pokud ano, tak relativně či absolutně? Autor se za použití ustanovení § 574 a 577 Občanského zákoníku přiklání k závěru, že taková doložka by byla platnou, avšak bez ohledu na faktické ujednání by byla sjednána právě na 1 rok. Odkazuje přitom na ustanovení § 2975 odst. 2 Občanského zákoníku, které výslovně uvádí řešení pro případ sjednání konkurenční doložky v rozporu s úpravou dle ustanovení § 2975 Občanského zákoníku. Objevují se však závěry o absolutní neplatnosti opřené o ustanovení § 588 Občanského zákoníku ve spojení s § 1a odst. 2 Zákoníku práce.
Dle občanského zákoníku
Ustanovení § 2518 Občanského zákoníku hovoří u obchodního zastoupení o maximální délce trvání konkurenční doložky v délce 2 let. Ustanovení § 2519 Občanského zákoníku je přitom ustanovením dispozitivním s ohledem na dikci ustanovení § 2519 Občanského zákoníku, tudíž se lze odchýlit v neprospěch obchodního zástupce. Ustanovení § 2975 Občanského zákoníku potom hovoří v ostatních případech o maximální délce 5 let. Toto ustanovení již je kogentní. Tedy, absolutním limitem doby trvání konkurenční doložky je 5 let. Nikoliv na závěr odkazuje autor na ustanovení § 2518 odst. 2, potažmo na ustanovení § 2975 odst. 3 Občanského zákoníku, hovořící o moderačním právu soudu upravit konkurenční doložku tehdy, omezuje-li obchodního zástupce, popř. smluvní stranu obecně, více než vyžaduje míra ochrany zastoupeného, obecně oprávněného.
Pokud jde o otázku následků, odkazuje autor na výše uvedené u konkurenční doložky v Zákoníku práce, přičemž zdůrazňuje výslovnou zákonnou úpravu v ustanovení § 2975 odst. 2 Občanského zákoníku, které sjednání konkurenční doložky v rozporu s maximální délkou pět let výslovně řeší, když omezuje nesprávně sjednanou konkurenční doložku právě na pět let a dále zdůrazňuje absenci aplikace ustanovení § 1a odst. 2 Zákoníku práce chránící zaměstnance, jakožto slabší stranu pracovního poměru.
Srovnání
Porovnáním absolutních limitů vychází z pohledu oprávněného značně příznivěji úprava v Občanském zákoníku, když smluvním stranám v režimu obchodního zastoupení dle Občanského zákoníku je umožněno sjednat delší dobu trvání konkurenční doložky než zákonem upravené 2 roky.
Závazek zaměstnance (obchodního zástupce)
Dle zákoníku práce
Pokud jde o povahu konkurenční doložky, jde o závazek synallagmatický (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1276/2001), přičemž toto platí i pro občanskoprávní režim. Zaměstnanec se v konkurenční doložce zavazuje zdržet se ve sjednaném období výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, popř. by vůči němu měla soutěžní povahu. Kumulativně musí být naplněny podmínky, že:
Činnost musí být výdělečná
Činnost musí být s předmětem činnosti zaměstnavatele shodná anebo s ním mít soutěžní povahu.
Pokud jde o první podmínku, není rozhodné, zda touto činností zaměstnanec fakticky něčeho vydělal. Rozhodující je povaha dané činnosti, s níž je v praxi obvykle spojována odměna, resp. nějaký majetkový prospěch. Pokud jde o druhou podmínku, opět posuzujeme případ od případu. Dle autora velmi trefně uvedl v minulosti dovolací soud, že shodu předmětu činnosti nelze usuzovat jen z totožnosti údajů o jejich předmětech činnosti zapsaných v obchodním rejstříku nebo uvedených v živnostenských oprávněních, popř. ve zřizovacích listinách nebo ve zvláštních právních předpisech (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 2995/2011). Pokud se nabídka výrobků předchozího a stávajícího zaměstnavatele setkávala na trhu s poptávkou stejných zákazníků, jde o činnost shodnou či takovou, která má vůči předchozímu zaměstnavateli soutěžní povahu. Konkurovat si přitom mohou činnosti, u nichž se zcela neshoduje jejich vymezení v obchodním rejstříku.
Dle občanského zákoníku
Pokud jde o povahu konkurenční doložky u obchodního zastoupení, je obchodnímu zástupci zapovězeno vykonávat po zániku obchodního zastoupení činnost na vlastní či cizí účet, která by měla soutěžní povahu ve vztahu k podnikání zastoupeného, zejména tu činnost, kterou při obchodním zastoupení vykonával pro zastoupeného. Jedná se tak jednak o činnost shodnou (vyjádřeno slovy: činnost, kterou při obchodním zastoupení vykonával pro zastoupeného) a dále činnost, která by měla soutěžní povahu. Ustanovení § 2975 Občanského zákoníku v tomto ohledu neobsahuje zvláštní úpravu.
Z minulosti lze zmínit relevantní judikaturu, dle níž ujednání o tom, že obchodní zástupce nebude po dobu dvou let kontaktovat klienty zastoupeného, je konkurenční doložkou, za níž náleží zástupci spravedlivé odškodnění dle tehdejšího ustanovení § 669 obchodního zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 32 Odo 1627/2006). Naopak, za neplatnou konkurenční doložku byla prohlášena doložka, v níž zastoupený zakazoval zástupci výkon činnosti v oblastech „obdobných“ činnosti zastoupeného, aniž by tuto „obdobnost“ blíže specifikoval (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 32 Odo 659/2005).
Srovnání
Pokud jde o srovnání činností, u nichž lze aplikovat konkurenční doložku, má autor za to, že jde o skutkově totožnou úpravu, pokud jde o zákaz výkonu činnosti zaměstnance (obchodního zástupce). Optikou posledně uvedené judikatury lze usuzovat, že na zastoupeného jsou kladeny vyšší nároky při specifikaci obsahu konkurenční doložky, na což si musí zastoupený dát pozor.
V druhé části pojednání o konkurenční doložce bude provedena analýza a komparace závazku zaměstnavatele (zastoupeného), smluvní pokuty u konkurenční doložky a v neposlední řadě problematika zániku ujednání o konkurenční doložce.
Další články
Trnitá cesta k nové justiční mapě
Debata o přeorganizování české justiční mapy se po letech relativního klidu opět vrací do centra pozornosti a staví před zákonodárce i samotné soudce otázku vhodné míry specializace a efektivity. Jaký byl historický vývoj územního uspořádání soudů od roku 1850? Jakou inspiraci lze čerpat ze zahraničních reforem a jaká jsou praktická, technologická, personální a politická rizika spojená s případnou redukcí soudních obvodů?
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.
Připravované změny v oblasti rovného a transparentního odměňování
Na připravované změny pracovněprávních předpisů v oblasti rovného a transparentního odměňování přicházejí časté dotazy. Navrhovaná úprava přináší nové povinnosti, které se dotknou procesů nejen před vznikem pracovního poměru, ale i v jeho průběhu.
