Novela institutu předběžného opatření ve věcech nezletilých dětí

Dne 1. 1. 2022 nabyl účinnosti zákon č. 363/2021 Sb., kterým se mimo jiné novelizuje zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), a to konkrétně úprava předběžných opatření ve věcech nezletilých dětí. Na to, jak se právní úprava mění a zda přinese odstranění dosavadních výkladových problémů, se zaměřím v tomto článku.

Právní poměry nezletilého lze dočasně upravit buď „obecným“ předběžným opatřením podle ustanovení § 76 odst. 1, písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) nebo v případě splnění podmínek „speciálním“ předběžným opatřením podle ustanovení § 452 a násl. z.ř.s. Připomeňme, že předpokladem pro vydání speciálního předběžného opatření je nedostatek řádné péče o dítě nebo ohrožení jeho života, zdraví, normálního tělesného, citového, rozumového a mravního vývoje. Jedná se o nejzávažnější případy, kdy je dítě týrané, zneužívané nebo jinak bezprizorní. V těchto případech může soud nařídit, aby bylo dítě umístěno ve vhodném prostředí.

Speciální předběžné opatření je dle dosavadní právní úpravy charakteristické tím, že návrh na jeho vydání je aktivně legitimován podat pouze orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), místně příslušný k rozhodnutí o tomto návrhu je obecný soud navrhovatele, rozhodnuto musí být nejpozději do 24 hodin od podání návrhu a zákon rovněž stanoví speciální lhůty, po které předběžné opatření může trvat (1 měsíc, resp. 3 měsíce od vykonatelnosti v případě svěření do pěstounské péče, s možností prodloužení). Naproti tomu u obecného předběžného opatření není nutné, aby návrh na jeho vydání podával OSPOD, místně příslušným je soud, který je příslušný rozhodnout ve věci samé, rozhodnutí musí být učiněno do 7 dnů od podání návrhu a je nutné, aby byl ve stanovené lhůtě zároveň podán návrh na zahájení řízení.

Základním výkladovým problémem vztahu ustanovení § 76 odst. 1, písm. d) o.s.ř. a ustanovení § 452 z.ř.s. tedy bylo, zda lze dítě odejmout z péče hlavní pečující osoby (typicky rodiče) pouze k návrhu OSPOD v režimu § 452 a násl. z.ř.s. nebo i k návrhu jiného navrhovatele či z rozhodnutí soudu, neboť ze znění dosavadní právní úpravy vyplývalo, že je nutný návrh OSPOD. K této problematice se měl vyjádřit Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 3200/20 ze dne 2. 2. 2021, což se ovšem nestalo, neboť Ústavní soud se primárně zabýval jinou otázkou, a to zda lze obejít ustanovení § 452 z.ř.s. a následující podáním návrhu na vydání předběžného opatření podle o.s.ř.: „Rozhodne-li soud „obecným“ předběžným opatřením podle § 76 a násl. občanského soudního řádu i za situace, kdy jsou naplněny podmínky pro vydání předběžného opatření podle § 452 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních, aniž jsou však dodrženy kogentní podmínky pro vydání takového zvláštního předběžného opatření podle § 459 odst. 1 a § 460 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních**, jde o procesní postup neslučitelný s ústavními kautelami řízení ve věcech péče o dítě a zasahující práva dotčeného rodiče na soudní ochranu** podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.“

Zákaz obcházení speciální úpravy dle z.ř.s., pokud jsou naplněny podmínky pro vydání speciálního předběžného opatření, nově zakotvuje ustanovení § 452 odst. 3 z.s.ř.: „Ustanovení tohoto pododdílu o trvání a prodloužení doby trvání předběžného opatření se použijí i na předběžné opatření podle občanského soudního řádu, jímž má být účastníku uloženo, aby odevzdal dítě do péče druhého z rodičů nebo do péče osoby dítěti příbuzné nebo blízké.“

I s ohledem na výše uvedené výkladové problémy si nová úprava dle důvodové zprávy stanovila za cíl vyjasnit, na základě jakého procesního postupu může dojít k odebrání dítěte z péče rodičů užitím předběžného opatření. Problematický bude nicméně výklad nového znění § 454 odst. 1 z. ř. s. : „Předběžné opatření**, jímž má být nařízeno umístění dítěte mimo péči rodičů nebo péči osoby dítěti příbuzné nebo blízké, může soud nařídit jen na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí**.“ Jakkoli bylo pravděpodobně úmyslem zákonodárce poskytnout nezletilému dítěti v kritické situaci dvojí ochranu tím, že na jeho odebrání z péče rodiče se bude muset shodnout jak OSPOD tak soud, bude dle mého názoru výklad tohoto ustanovení do budoucna přinášet spíše problémy.

Ačkoli zákonodárce v důvodové zprávě uvádí, že by mělo být možné dítě umístit mimo péči rodičů nebo péči osoby dítěti příbuzné nebo blízké pouze na návrh OSPOD za podmínek uvedených v ustanovení § 452 z.ř.s. a násl., nová právní úprava spíše vytváří otázku, zda je možné, aby návrh na vydání předběžného opatření podle tohoto ustanovení podala od 1. 1. 2022 i jiná osoba než OSPOD. Dle jazykového výkladu ustanovení § 454 z.ř.s. totiž docházíme k odpovědi, že to možné je. Zákonodárce se k této otázce v důvodové zprávě nijak nevyjadřuje a neplyne z ní jeho úmysl aktivní legitimaci v tomto případě takto rozšířit, domnívám se tedy, že nová úprava spíše přináší nové výkladové otázky, aniž by přitom řešila ty dosavadní. V neposlední řadě je také dle ustanovení § 454 z.ř.s. úkolem OSPOD rozhodnout, zda by dítě mělo být umístěno mimo péči rodičů, což by dle mého názoru měl být primárně úkolem soudu.

Zákonodárce se rovněž věnoval problematice trvání předběžných opatření a prodloužil dobu trvání předběžného opatření uvedenou v § 459 z.ř.s. z jednoho měsíce na maximálně tři měsíce od jeho vykonatelnosti (tj. od jeho vydání, není-li určen pozdější okamžik vykonatelnosti). Dle důvodové zprávy je třeba trvání předběžného opatření nastavit na individuální zvláštnosti případu a dosavadní délka jednoho měsíce mnohdy nebyla optimální a negarantovala kvalitní přezkum trvání důvodů pro jeho prodloužení. Pokud bylo před uplynutím doby podle ustanovení § 459 zahájeno řízení ve věci samé, je možné předběžné opatření opakovaně prodloužit tak, aby jeho celková doba nepřesáhla šest měsíců. Poté lze jeho účinky opakovaně prodloužit jen na nezbytně nutnou dobu v délce nepřesahující tři měsíce, nebylo-li z vážných důvodů možné řízení ve věci samé v této době skončit. Účinky předběžného opatření zanikají nejpozději uplynutím jednoho roku od jeho vykonatelnosti.

Jak si s novými pravidly ukládání předběžných opatření ve věcech nezletilých dětí poradí při svém rozhodování soudy a jakým způsobem budou nová ustanovení vykládat, budeme moci sledovat v následujících měsících.