Finanční záruka – přísnější ručení?

Ručení může být v praxi pro věřitele problematické, ve většině případů je nutno nejprve vyzvat dlužníka k plnění a ručitel má dále k dispozici veškeré námitky dlužníka.

TK
koncipient, Plavec & Partners
Finance, bankovnictví, půjčka
Foto: Fotolia

Jistým řešením těchto problémů může být finanční záruka. Jak se tedy finanční záruka liší od ručení? Je opravdu pro věřitele výhodnější?

Běžným ručením ve smyslu § 2018 občanského zákoníku ručitel prohlašuje věřiteli, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní. Finanční záruka ve smyslu § 2029 občanského zákoníku však vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině.

Z definic obou institutů je patrný rozdíl ten, že ve finanční záruce je možné si sjednat další podmínky pro výplatu peněžité částky věřiteli. V praxi si lze představit např. podmínku, kdy výstavce bude muset uspokojit věřitele, i když dlužník dluh splní, ale pozdě. Lze si však představit i podmínku, která s dluhem dlužníka vůbec nesouvisí. Finanční záruku, na rozdíl od ručení, tak lze zcela oddělit od původního dluhu. Je nutné upozornit, že osoba, která vystavuje finanční záruku, se nazývá výstavce, nikoliv ručitel.

Důvod, proč je pro věřitele často lepší zvolit finanční záruku, je ten, že finanční záruka má bezpodmínečnou povahu (nevyplývá-li z jejího obsahu něco jiného). To znamená, že výstavce nemůže uplatnit vůči věřiteli námitky, které by vůči němu byl oprávněn uplatnit dlužník. Předchozí výzva věřitele, aby dlužník splnil dluh, se vyžaduje jen, stanoví-li to záruční listina. Výstavce má tedy jen velmi omezené možnosti obrany, pokud se na něj obrátí věřitel s tím, aby plnil.[1]

Finanční záruka dále vyžaduje sjednání maximální částky, do které se má plnit. Nelze tedy sjednat finanční záruku v neurčené maximální výši, jak to bývá běžné v ručitelském prohlášení (kde ručitel ručí např. za všechny vzniklé dluhy z dané smlouvy). Samozřejmě si však lze představit situaci, kde finanční záruka bude zajišťovat určitý obecný dluh do určité maximální výše (např. do výše 10.000.000,- Kč za všechny dluhy vzniklé z dané smlouvy). Dluh – a to i v případě ručení, nesmí být neurčitý. Jinými slovy dluh je nutno stanovit natolik určitě, aby bylo možno výkladem zjistit jeho obsah, jinak se jedná o právní jednání zdánlivé, které nevyvolá žádné právní následky. Finanční zárukou lze zajistit i dluh budoucí, nicméně i na tento dluh platí požadavek určitosti.[2]

V praxi se lze setkat s pojmem bankovní záruka. Není to však odlišný institut, je to finanční záruka, kterou poskytuje banka. [3]

Na základě výše uvedeného lze tedy uzavřít, že finanční záruka je opravdu institutem, který je pro věřitele ve většině případů výhodnější než ručitelské prohlášení. Vzhledem k nižšímu rozsahu práv pro výstavce finanční záruky však bude o to obtížnější výstavce přesvědčit, aby uzavřel finanční záruku namísto ručení.


[1] § 2035 občanského zákoníku.

[2] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3088/2008 a Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1769/2009.

[3] § 2029 občanského zákoníku.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články