Elektronický platební rozkaz jako nový standard?

Dne 1. 7. 2024 nabyl účinnosti zákon č. 180/2024 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o hromadném občanském řízení soudním (dále jen „změnový zákon“), přijatý spolu se zákonem č. 179/2024 Sb., o hromadném občanském řízení soudním. Pozornost byla v průběhu legislativního procesu věnována primárně zákonu o hromadném občanském řízení soudním, neboť se jednalo o právní předpis zavádějící do právního řádu nové instituty kolektivní ochrany práv a zcela nový druh civilního řízení nalézacího sporného. Změnový zákon jako zákon doprovodný k zákonu o hromadném občanském řízení soudním byl tedy z povahy věci upozaděn, byť přináší významnou změnu v rozkazním řízení s výrazným přesahem nad svůj primární účel.

Změnový zákon byl dle důvodové zprávy nezbytným doprovodným zákonem k zákonu o hromadném občanském řízení soudním, kdy reagoval na absenci jakékoliv úpravy hromadných řízení v již existujících právních předpisech. Nezbytná byla tedy rovněž novelizace zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, jako základního právního předpisu regulujícího občanské soudní řízení sporné, kdy byl v rámci jeho novelizace přijat novelizační bod 6. Tímto novelizačním bodem byla zásadním způsobem změněna úprava rozkazního řízení, konkrétně elektronického platebního rozkazu, neboť byla z ust. § 174a občanského soudního řádu vypuštěna limitace maximální uplatnitelné výše peněžitého plnění. Dosavadní právní úprava, jež byla v tomto rozsahu od svého přijetí zcela neměnná, stanovila maximální výši peněžitého plnění uplatnitelnou v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu na částku 1.000.000 Kč – při jakékoli vyšší částce nebylo možné návrh podat.

Již s pouhým přihlédnutím k názvu a účelu změnového zákona lze novelizační bod 6 označit za mírně nekoncepční. Ve prospěch této domněnky svědčí také důvodová zpráva ke změnovému zákonu, v níž jakákoliv potřeba zrušení limitu peněžitého plnění pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu není výslovně ani implicitně dovozována. Naopak, návrh zákona o hromadném občanském řízení soudním již od počátku počítal s tím, že se úprava rozkazního řízení na hromadná řízení neaplikuje. To je promítnuto také v nyní již účinném ust. § 68 odst. 2 zákona o hromadném občanském soudním řízení, dle nějž se ustanovení občanského soudního řádu o rozkazním řízení výslovně nepoužijí.

Návrh, že při příležitosti přijetí změnového zákona může být vypuštěna část ust. § 174a občanského soudního řádu, byl totiž vznesen až v rámci projednávání návrhu změnového zákona v ústavně-právním výboru, a to v jednom z koaličních pozměňovacích návrhů. ústavně-právní výbor při příležitosti projednávání návrhu změnového zákona vnesl do navrhované úpravy také několik dílčích návrhů s cílem „zvýšení efektivity a atraktivity rozkazního řízení.“ Vedle dalších změn bylo tedy také navrženo zrušení limitu peněžitého plnění pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dle ust. § 174a občanského soudního řádu, neboť slovy navrhovatelů „tento limit je pro navrhovatele omezující, kdy namísto výhodnějšího elektronického rozkazního řízení vede k podání „běžného“ platebního rozkazu a vedení rozkazního řízení v listinné podobě.“ Z doporučení ústavně-právního výboru poté Poslanecká sněmovna tento dílčí návrh ve formě novelizačního bodu 6 změnového zákona schválila.

S ohledem na skutečnost, že návrh novelizačního bodu 6 změnového zákona obsahoval pouze stručné odůvodnění a byl ústavně-právním výborem bez dalšího obratem doporučen k přijetí, lze polemizovat, zda mohly být dostatečně zváženy všechny jeho dopady a soulad s pojetím elektronického platebního rozkazu jako celku. Byť se může jevit, že se jedná o technickou úpravu, byl limit peněžitého plnění ve výši 1.000.000 Kč podstatnou charakteristikou a benefitem elektronického platebního rozkazu.

Z dosavadní právní úpravy lze mít důvodně za to, že limit výše peněžitého plnění v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl stanoven s diskriminačním účelem k „běžnému“ platebnímu rozkazu, nýbrž reflektoval principy elektronického platebního rozkazu definované již při přijetí právní úpravy v roce 2008 – tedy rychlost, jednoduchost a odbřemenění administrativní zátěže soudů. Limit odrážel taktéž předpokládanou potřebu jednoduššího dokazování a s tím úzce spojeného nižšího množství přiložených důkazů, kdy zákonodárce přirozeně předpokládal, že nižší nároky budou spíše vyžadovat jednodušší dokazování než nároky ve značné výši. Samotná nemožnost podat návrh na vydání elektronického platebního rozkazu nad limitovanou výši tedy byla, byť z objektivního hlediska nesporně k újmě řady žalobců, očekávatelným regulativem využití elektronického platebního rozkazu. Současně ani limitující částka ve výši 1.000.000 Kč nebyla určena svévolným uvážením zákonodárce, nýbrž byla inspirována rakouskou právní úpravou obsahující pro obdobný institut limit 30.000 EUR. Lze tedy předpokládat, že ust. § 174a občanského soudního řádu v novelizovaném znění zvýší od 1. 7. 2024 počet podaných návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu a tedy případů, kdy bude soud předně nucen zvážit, zda jsou naplněny podmínky pro jeho vydání ve smyslu ust. § 172, § 174a občanského soudního řádu, a teprve poté se bude moci zabývat meritem věci.

Na druhou stranu, nelze upřít navrhovatelům, že zrušení limitu plnění dle ust. § 174a občanského soudního řádu je významným krokem k elektronizace justice a spisových materiálů. Ostatně také zákonodárce při přijetí právní úpravy elektronického platebního rozkazu před více než 16 lety předestřel, že elektronický platební rozkaz je důležitým dílčím krokem k postupné elektronizaci celé justice. V této souvislosti je nicméně otázkou, zda je současné rozhraní a technické predispozice interaktivního formuláře obligatorního pro podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu připraveno na značné navýšení jeho využití, četnost uplatňovaných nároků a případných příloh. Nezbyde tedy patrně než vyčkat na praktické dopady nové právní úpravy a způsob, jakým se s ní vypořádá soudní praxe a justice jako celek.