Dočká se byznys realitních makléřů regulace?
Činnost realitních zprostředkovatelů není zatím v České republice nijak regulována. To by se však od roku 2019 mohlo konečně změnit.
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) má opět připraven návrh zákona o realitním zprostředkování a bude jej nyní předkládat do mezirezortního připomínkového řízení. Návrh tohoto zákona MMR již v minulosti předkládalo k projednání, z kraje roku 2017 byl však návrh zákona vrácen Legislativní radou vlády ministerstvu k přepracování.
Hlavním cílem nově navrhovaného zákona je především ochrana klientů a zvýšení kvality služeb realitních zprostředkovatelů. Zákon o realitním zprostředkování by měl stanovit pravidla pro výkon této činnosti. MMR počítá s tím, že realitní zprostředkování by mělo být nově živností vázanou. Na realitní zprostředkovatele by tak byly kladeny požadavky na odbornou způsobilost. Ministerstvo pro místní rozvoj počítá i se vznikem veřejně přístupného seznamu realitních zprostředkovatelů. Všechny tyto nástroje by měly vést ke zvýšení dozoru nad výkonem této profese a ke snížení počtu nepoctivých realitních makléřů.
Vedle podmínek pro výkon činnosti realitních zprostředkovatelů by měl zákon podrobně upravovat i smlouvu o realitním zprostředkování. Vedle vymezení obsahových náležitostí a stanovení písemné formy smlouvy by měl zákon upravovat i možnosti ukončení smlouvy o realitním zprostředkování a vznik nároku realitních zprostředkovatelů na provizi. Realitním zprostředkovatelům by měly v souvislosti s uzavíráním smlouvy o realitním zprostředkování vzniknout nové povinnosti ve vztahu ke klientům, zejména informačního charakteru.
Návrh zákona o realitním zprostředkování však čeká dlouhá legislativní cesta a teprve uvidíme, zda se realitní trh zákonné úpravy realitního zprostředkování dočká a kdy. Dle MMR by zákon mohl vstoupit v účinnost už počátkem roku 2019.
Zdroj: BNT journal
Kontakt na autora: tereza.chalupova@bnt.eu
Další články
Trnitá cesta k nové justiční mapě
Debata o přeorganizování české justiční mapy se po letech relativního klidu opět vrací do centra pozornosti a staví před zákonodárce i samotné soudce otázku vhodné míry specializace a efektivity. Jaký byl historický vývoj územního uspořádání soudů od roku 1850? Jakou inspiraci lze čerpat ze zahraničních reforem a jaká jsou praktická, technologická, personální a politická rizika spojená s případnou redukcí soudních obvodů?
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.
Připravované změny v oblasti rovného a transparentního odměňování
Na připravované změny pracovněprávních předpisů v oblasti rovného a transparentního odměňování přicházejí časté dotazy. Navrhovaná úprava přináší nové povinnosti, které se dotknou procesů nejen před vznikem pracovního poměru, ale i v jeho průběhu.
