Odpovědnost zpravodajských serverů za diskuze pod články

Skutkové okolnosti

Stěžovatelka Delfi AS je estonská společnost vlastnící největší internetové zpravodajské portály v zemi. V roce 2006 Delfi otiskla článek o společnosti SLK, zabývající se jejím rozhodnutím o změně tras svých trajektů, které zapříčinilo narušení ledu, sloužícímu jako další možnost přepravy automobilů mezi pevninou a blízkými ostrovy. Důsledkem tohoto narušení bylo zpoždění otevření ledních cest o několik týdnů a nutnosti využívat právě přepravu předmětné trajektní společnosti. K článku byla otevřena diskuze a čtenáři mohli vkládat své příspěvky. Mnozí z nich napsali hrubě urážlivé komentáře směřující na společnost i jejího majitele, když někteří z nich vyhrožovali majiteli smrtí.

Vlastník společnosti zažaloval Delfi v dubnu 2006 a v roce 2008 bylo rozhodnuto v jeho prospěch. Soud přiřknul žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 5 000 EEK (zhruba 8 000 Kč). Estonský soud konstatoval, že komentáře byly hrubě urážlivé a odpovědnost nese Delfi. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvého stupně, když odmítl argumentaci Delfi, že podle směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu jeho role jako provozovatele internetových služeb (ISP) byla pouze pasivní, technická a neutrální.

Delfi se dne 4. prosince 2009 obrátila na Evropský soud pro lidská práva (stížnost č. 64569/09) pro porušení článku 10 Evropské úmluvy (svoboda projevu) estonskými soudy, když ji uznaly odpovědnou za komentáře svých čtenářů.

ESPL dne 10. října 2013 rozhodl, že článek 10 nebyl porušen. Konstatoval, že přiznání odpovědnosti stěžovatelce bylo ospravedlnitelné a proporcionální omezení svobody projevu, zvláště z důvodu vysoce ofensivních komentářů. Delfi dle soudů nebyla pouhý technický zprostředkovatel, ale poskytoval obsahu, založený na komerční bázi. I přesto, že Delfi okamžitě po upozornění komentáře odstranila, neučinila opatření k zabránění šíření těchto komentářů, profitovala z jejich uveřejnění a umožnila jejich autorům zůstat anonymními. Důvodem, proč Delfi nemohla spoléhat na omezení odpovědnosti dle čl. 12-15 směrnice o elektronickém obchodu, bylo včlenění komentářů do zpravodajství, které již bylo pod kontrolou Delfi. Nadto výše přiznané náhrady nebyla excesivní.

V lednu 2014 stěžovatelka podala žádost o předložení věci k Velkému senátu, podpořena Human Rights Center Ghentské univerzity a více než stovkou mediálních společností.

Rozhodnutí Velkého senátu[1]

Dle Velkého senátu Delfi překročila meze pasivního zprostředkovatele obsahu třetích osob, když inkorporovala příspěvky diskutujících do zpravodajské části. Z tohoto důvodu nelze na Delfi aplikovat směrnici o elektronickém obchodu, která by její odpovědnost vyloučila, neboť ta okamžitě po upozornění příspěvky ještě tentýž den smazala. V daném případě byly příspěvky zjevně závadné a nezákonné, když podněcovaly k nenávisti a obsahovaly výhružky k fyzickému násilí. Nadto je Delfi zpravodajský portál založený za účelem zisku, který naopak podněcuje čtenáře k diskuzi a jako takový musí vynaložit více úsilí k zabránění zásahu do osobnostních práv třetích osob. Pouhý filtr vulgárních a hrubě urážlivých slov nestačí, pokud se systém dá obejít použitím metafor nebo skrytého významu slov. V takovém případě pak tyto komentáře zůstaly na serveru po dobu šesti týdnů. Velký senát má za to, že estonské soudy odpovědnost posoudily správně, když vzaly v úvahu veškeré okolnosti případu a náhrada nemajetkové újmy nebyla nikterak excesivní, právě naopak.

Závěr

Velký senát zdůraznil, že výše uvedenou odpovědnost nemají provozovatelé serverů, kteří nejsou založeni na komerční bázi, tedy jsou vyňati blogeři, jednotlivci, kteří vlastní webovou stránku nebo blog jako své hobby. Rozsudek obsahuje disentní stanoviska dvou soudců, kteří svobodu projevu nehodnotí jako hobby. Nicméně, i přes závěr Velkého senátu a neaplikovatelnosti omezení odpovědnosti vycházející ze směrnice o elektronickém obchodu v daném případě, Velký senát konstatuje, že zde hrály roli tyto faktory, a to komerčnost serveru a zakomponování diskuze do zpravodajské části, povaha zjevně protizákonných příspěvků a anonymita diskutujících. Vždy je nutné tyto okolnosti v každém jednotlivém případu zvlášť zkoumat a hodnotit v souvislosti s účelem směrnice o elektronickém obchodu, neboť i Velký senát je toho názoru, že nelze požadovat po ISP monitoring.