Nová rámcová dohoda dle článku 16 Nařízení č. 883/2004 pro tzv. přeshraniční pracovníky na dálku – Možnosti setrvání v systému sociálního zabezpečení v místě zaměstnavatele
S účinností od 1. července 2023 byla uzavřena Rámcová smlouva o čl. 16 nařízení (ES) 883/2004, která umožňuje tzv. přeshraničním pracovníkům na dálku zůstat součástí systému sociálního zabezpečení u zaměstnavatele po delší dobu, tedy až na tři roky.
Pro přeshraniční pracovníky na dálku, tj. zaměstnance pracující z domova (tzv. „na home office“) nebo v rámci tzv. „workation“, vytvořila většina členských států EU a také Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Norsko podle čl. 16 Nařízení Evropského parlamenu a Rady (ES) 883/2004 možnost, aby tito přeshraniční pracovníci na dálku zůstali v systému sociálního zabezpečení zaměstnavatele po dobu nejvýše tří let s možností prodloužení, i když mají bydliště v jiné zemi.
Dne 1. července 2023 vstoupila v platnost rámcová dohoda k čl. 16 Nařízení č. 883/2004, tzv. nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení v EU, na jejímž základě tzv. přeshraniční pracovníci na dálku, tj. zaměstnanci na „home office“ nebo na tzv. „workation“ – z angl. „work“ (práce) a „vacation“ (dovolená) – mají možnost zůstat v systému sociálního zabezpečení zaměstnavatele po delší dobu, tzn. po dobu nejvýše tří let, a to i v případě, že mají bydliště v jiné zemi (tato možnost není retroaktivní, tj. nevztahuje se na období před podáním žádosti). Podmínkou pro takovou odůvodněnou žádost je, že práce vykonávaná přeshraničními pracovníky na dálku v zemi jejich bydliště představuje méně než 50 % jejich celkové pracovní doby a že se jedná o zaměstnance (tento model tedy neplatí pro živnostíky nebo osoby samostatně výdělečně činné). Dosud bylo setrvání v systému sociálního zabezpečení zaměstnavatele dočasnou možností v době pandemie COVID-19, nyní se však institucionalizuje.
Základem je úvodní ustanovení v čl. 16 Nařízení Evropského č. 883/2004, na jehož základě byla vytvořena rámcová dohoda, kterou k dnešnímu dni podepsalo pouze 19 členských států EU (chybí jako téměř vždy: Maďarsko, Dánsko, ale také Estonsko, Lotyšsko, Rumunsko, Bulharsko, Kypr a Řecko a ze států EHP pouze Island). To však znamená, že oblíbené destinace, kde se přeshraniční pracovníci na dálku rádi trvale usazují (např. Španělsko, Portugalsko, Itálie, Chorvatsko a Francie), přičemž ti jsou definováni jako zaměstnanci, kteří vykonávají práci pro zaměstnavatele, ale v jiné zemi, jsou článkem 16 rámcové dohody pokryty.
Detaily jsou velmi technické. Belgie spravuje přístupové listiny k této rámcové dohodě, takže má koordinační úlohu, a proto jsou na internetových stránkách belgické správy sociálního zabezpečení uvedeny vnitrostátní orgány, kterým mohou přeshraniční pracovníci na dálku podávat příslušné žádosti. Pro Německo je příslušným orgánem GKV-Spitzenverband, Deutsche Verbindungsstelle Krankenversicherung – Ausland, pro Českou republiku Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). V souladu s čl. 18 prováděcího Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 se příslušná žádost podává u výše uvedených orgánů, tj. pokud chce zaměstnanec zůstat v systému v Německu nebo v České republice, musí podat žádost u GKV nebo u ČSSZ, tj. u toho systému, ve kterém chce zůstat, přestože má bydliště v jiném státě EU nebo EHP nebo ve Švýcarsku.
Tato možnost, která je podrobně vysvětlena ve zvláštním memorandu (s několika příklady; toto memorandum je k dispozici na výše zmíněných belgických internetových stránkách), je jistě atraktivní pro některé zaměstnance, kteří pracují pro své zaměstnavatele na „home office“ nebo v rámci „workation“.

Další články
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (1. část)
Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.
Prediktivní analytika při správě daní
Daňová kontrola byla dlouho vnímána především jako nástroj zpětného ověření. Správce daně posuzoval, zda daňový subjekt v minulosti správně přiznal daň, zda doložil rozhodné skutečnosti a zda jeho tvrzení odpovídá realitě. Tento model má své pevné místo i v budoucnu. U části daňových rizik však naráží na praktický limit: pokud správce daně reaguje až ve chvíli, kdy je škoda způsobena, může být její náprava obtížná, ne-li fakticky nemožná.
Rozhovor: Adam Felix - Advokacie nesmí podléhat státnímu finančnímu dozoru
Ministerstvo financí předložilo návrh zákona o ekonomické ochraně státu a související novely zákona o Finančním analytickém úřadu a zákona o advokacii, které mají ambici posílit nástroje státu v boji proti praní peněz a financování terorismu. Vedle deklarovaného cíle návrh vyvolává zásadní debatu o tom, kde končí legitimní regulace a začíná zásah do samotné podstaty nezávislé advokacie a pilířů právního státu.
Nadační fond pro soukromý účel – vývoj, judikatura a praxe
Dodnes napříč širší veřejností přetrvává dojem, že nadační fondy jsou nástroj primárně určený pro dobročinné účely. V praxi se však nadační fondy běžně využívají rovněž ke správě rodinného majetku, jeho mezigeneračnímu předání i jako mateřská entita v holdingových strukturách.



