Nová rámcová dohoda dle článku 16 Nařízení č. 883/2004 pro tzv. přeshraniční pracovníky na dálku – Možnosti setrvání v systému sociálního zabezpečení v místě zaměstnavatele
S účinností od 1. července 2023 byla uzavřena Rámcová smlouva o čl. 16 nařízení (ES) 883/2004, která umožňuje tzv. přeshraničním pracovníkům na dálku zůstat součástí systému sociálního zabezpečení u zaměstnavatele po delší dobu, tedy až na tři roky.
Pro přeshraniční pracovníky na dálku, tj. zaměstnance pracující z domova (tzv. „na home office“) nebo v rámci tzv. „workation“, vytvořila většina členských států EU a také Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Norsko podle čl. 16 Nařízení Evropského parlamenu a Rady (ES) 883/2004 možnost, aby tito přeshraniční pracovníci na dálku zůstali v systému sociálního zabezpečení zaměstnavatele po dobu nejvýše tří let s možností prodloužení, i když mají bydliště v jiné zemi.
Dne 1. července 2023 vstoupila v platnost rámcová dohoda k čl. 16 Nařízení č. 883/2004, tzv. nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení v EU, na jejímž základě tzv. přeshraniční pracovníci na dálku, tj. zaměstnanci na „home office“ nebo na tzv. „workation“ – z angl. „work“ (práce) a „vacation“ (dovolená) – mají možnost zůstat v systému sociálního zabezpečení zaměstnavatele po delší dobu, tzn. po dobu nejvýše tří let, a to i v případě, že mají bydliště v jiné zemi (tato možnost není retroaktivní, tj. nevztahuje se na období před podáním žádosti). Podmínkou pro takovou odůvodněnou žádost je, že práce vykonávaná přeshraničními pracovníky na dálku v zemi jejich bydliště představuje méně než 50 % jejich celkové pracovní doby a že se jedná o zaměstnance (tento model tedy neplatí pro živnostíky nebo osoby samostatně výdělečně činné). Dosud bylo setrvání v systému sociálního zabezpečení zaměstnavatele dočasnou možností v době pandemie COVID-19, nyní se však institucionalizuje.
Základem je úvodní ustanovení v čl. 16 Nařízení Evropského č. 883/2004, na jehož základě byla vytvořena rámcová dohoda, kterou k dnešnímu dni podepsalo pouze 19 členských států EU (chybí jako téměř vždy: Maďarsko, Dánsko, ale také Estonsko, Lotyšsko, Rumunsko, Bulharsko, Kypr a Řecko a ze států EHP pouze Island). To však znamená, že oblíbené destinace, kde se přeshraniční pracovníci na dálku rádi trvale usazují (např. Španělsko, Portugalsko, Itálie, Chorvatsko a Francie), přičemž ti jsou definováni jako zaměstnanci, kteří vykonávají práci pro zaměstnavatele, ale v jiné zemi, jsou článkem 16 rámcové dohody pokryty.
Detaily jsou velmi technické. Belgie spravuje přístupové listiny k této rámcové dohodě, takže má koordinační úlohu, a proto jsou na internetových stránkách belgické správy sociálního zabezpečení uvedeny vnitrostátní orgány, kterým mohou přeshraniční pracovníci na dálku podávat příslušné žádosti. Pro Německo je příslušným orgánem GKV-Spitzenverband, Deutsche Verbindungsstelle Krankenversicherung – Ausland, pro Českou republiku Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). V souladu s čl. 18 prováděcího Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 se příslušná žádost podává u výše uvedených orgánů, tj. pokud chce zaměstnanec zůstat v systému v Německu nebo v České republice, musí podat žádost u GKV nebo u ČSSZ, tj. u toho systému, ve kterém chce zůstat, přestože má bydliště v jiném státě EU nebo EHP nebo ve Švýcarsku.
Tato možnost, která je podrobně vysvětlena ve zvláštním memorandu (s několika příklady; toto memorandum je k dispozici na výše zmíněných belgických internetových stránkách), je jistě atraktivní pro některé zaměstnance, kteří pracují pro své zaměstnavatele na „home office“ nebo v rámci „workation“.

Další články
Možnost základní školy vyžadovat po rodičích zakoupení určené učební pomůcky
Představme si modelovou situaci, kdy základní škola po rodičích požaduje, aby pro účely výuky zakoupili pro své dítě jako učební pomůcku elektronické zařízení nezanedbatelné hodnoty, a to navíc přesně vymezené elektronické zařízení jednoho konkrétního výrobce. Má škola právo uvedené po rodičích požadovat? Existuje pro takové její počínání zákonný podklad?
Astropolitika a kosmické právo: faktická kontrola vesmíru mezi geopolitickou mocí a zákazem apropriace
Článek se zabývá vztahem astropolitiky a mezinárodního kosmického práva se zaměřením na napětí mezi faktickou kontrolou kosmického prostoru a zákazem jeho národní apropriace. Analyzuje proměnu vesmíru v kritickou strategickou infrastrukturu, význam orbit, libračních bodů, rádiového spektra, datových toků a technologických standardů pro výkon geopolitické moci.
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (1. část)
Připravovaná směrnice EU o platformové práci nepřináší nová pravidla jen pro řidiče či kurýry, ale zásadně mění definici závislé práce v celém zákoníku práce. V úvodním dílu naší série rozebereme klíčové pojmy návrhu zákona a vysvětlíme, proč se vyvratitelná právní domněnka dotkne hranice mezi samostatným podnikáním a zaměstnáním.
Medicína místo partnera? Asistovaná reprodukce, anonymní dárcovství gamet a problematika single mateřství
V posledních měsících se v souvislosti s výrazným poklesem porodnosti v ČR znovu objevily debaty o možnosti legalizovat ženám bez partnera přístup k technologiím asistované reprodukce (anglicky assisted reproductive technologies, ART) s darovanými gametami. Pro tento krok jsou udávány především demografické argumenty, tedy zejména očekávané zvýšení porodnosti, a lidskoprávní argumenty, tedy důraz na rovnost, ne-diskriminaci a naplnění práva na dítě.
Omezení svéprávnosti od A do Z: Řízení, alternativy a nejčastější chyby opatrovníků
Právní úprava omezení svéprávnosti v české legislativě slouží výhradně k ochraně osob s duševní poruchou před konkrétním hrozícím nebezpečím, přičemž nikdy nezasahuje do jejich základní právní osobnosti. Tento přehled přibližuje nejen soudní postup a roli opatrovníka, ale také mírnější alternativy v podobě smlouvy o nápomoci či zastoupení členem domácnosti a soukromoprávní dopady jednotlivých úkonů.



