Kdy musí management začít řešit úpadek společnosti?

Realita odpovědnosti jednatelů

Mnoho statutárních orgánů se mylně domnívá, že problém nastává až ve chvíli, kdy firma přestane platit závazky. Česká právní úprava je však výrazně přísnější – a odpovědnost managementu může vzniknout mnohem dříve.

Úpadek nezačíná až neplacením

Podle insolvenčního zákona může být společnost v úpadku dvěma základními způsoby:

• platební neschopností, kdy není schopna plnit své splatné závazky,
• předlužením, kdy hodnota závazků převyšuje hodnotu majetku společnosti.

Právě druhá situace bývá v praxi podceňována. Společnost může totiž stále fungovat, platit faktury a zároveň být z pohledu práva již v úpadku. V takové situaci vzniká statutárnímu orgánu zásadní povinnost podat insolvenční návrh.

Povinnost podat insolvenční návrh

Jakmile se statutární orgán dozví – nebo se při řádné péči dozvědět měl – o úpadku společnosti, má povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu. Pokud tuto povinnost poruší, může to mít velmi citelné následky, které se mohou promítnout do jeho osobní majetkové sféry.

Statutární orgán může být:

• osobně odpovědný za škodu vůči věřitelům,
• povinen vydat prospěch získaný z výkonu funkce,
• v krajním případě může být soudem diskvalifikován z výkonu funkce ve statutárních orgánech.

V praxi to znamená, že podnikatel může ručit za milionové závazky společnosti vlastním majetkem.

Nejčastější chyba managementu

Z naší praxe vyplývá, že nejčastější chybou managementu není samotný ekonomický problém firmy, ale příliš pozdní reakce.

Statutární orgány často čekají na „lepší období“, snaží se situaci řešit provozně nebo se obávají reputačního dopadu. Tím však mohou nevědomky zvyšovat svou osobní odpovědnost.

Insolvence není vždy konec

Je důležité zdůraznit, že insolvenční řízení nemusí znamenat likvidaci společnosti.

České právo nabízí několik nástrojů, jak firmu stabilizovat:

• reorganizaci,
• preventivní restrukturalizaci,
• dohody s věřiteli mimo insolvenční řízení.

Pokud je situace řešena včas, lze často podnik zachovat a zároveň minimalizovat odpovědnost managementu.

Co by měl management udělat jako první

Pokud má společnost dlouhodobé finanční problémy, je vhodné:

1. provést právní a ekonomický test úpadku,
2. vyhodnotit osobní odpovědnost statutárního orgánu,
3. zvážit možnosti restrukturalizace nebo reorganizace,
4. jednat s věřiteli včas.

Včasná právní analýza může rozhodnout o tom, zda se problém podaří stabilizovat – nebo zda se z něj stane osobní odpovědnost managementu.

Judikatura Nejvyššího soudu: včasný insolvenční návrh chrání management

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že účelem zákonné povinnosti podat insolvenční návrh je ochrana věřitelů před dalším prohlubováním úpadku společnosti. Pokud tedy statutární orgán tuto povinnost splní a insolvenční návrh podá včas, zpravidla tím vylučuje svou odpovědnost za škodu vůči věřitelům, která by jinak mohla vzniknout v důsledku prodlení s podáním návrhu. Zjednodušeně řečeno: včasné podání insolvenčního návrhu je pro management nejdůležitější právní ochranou.

Jako nejhorší variantu lze vnímat situaci, kdy jednatelé na svoji funkci rezignují nebo převedou jednatelství na třetí osobu. Tuto situaci řešil např. Vrchní soud v Olomouci, který v rozsudku ze dne 20.8.2025, sp. zn./č. j. 8 Cmo 55/2025-357 uzavřel, že tento postup je v rozporu s péčí řádného hospodáře a nemůže bývalého jednatele zprostit odpovědnosti. Naopak zakládá osobní ručení za dluhy společnosti, neboť jednatelé neučinili nic, co by bylo způsobilé hrozící úpadek odvrátit, vědomě ponechali společnost bez majetku, bez příjmů a s dluhy a vystavili tím věřitele reálné újmě. Neučiní-li jednatel vše rozumně předpokladatelné k odvrácení hrozícího úpadku, vystavuje se osobnímu ručení za dluhy společnosti.

Závěr

V současném ekonomickém prostředí je pro statutární orgány klíčové sledovat finanční situaci společnosti nejen z obchodního, ale také z právního hlediska. Současná judikatura přitom jasně potvrzuje, že včasné podání insolvenčního návrhu je zásadním nástrojem ochrany managementu před osobní odpovědností. Rozdíl mezi včasným řešením situace a pozdní reakcí tak může mít zásadní dopad nejen na budoucnost společnosti, ale také na osobní majetek jejích statutárních orgánů.