Ústavní soud zamítl návrh na zrušení části zákona o pobytu cizinců

Napadené ustanovení podle návrhu ve svém důsledku brání efektivnímu periodickému přezkumu zákonnosti zajištění cizinců v přiměřené lhůtě. Ústavní soudci důvod k zásahu nenašli, odkázali například na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Podotkli ale, že si dovedou představit i právní úpravu vstřícnější k cizincům.

Do roku 2013 se cizinci obraceli přímo na soudy, opakované podněty mohli podávat po třech týdnech od právní moci rozhodnutí. Nyní musejí nejprve žádat o propuštění u správního orgánu, tedy u policie, teprve poté mohou jít k soudu. V praxi tak soudy přezkoumávají zajištění cizinců v intervalu dvou až tří měsíců, alespoň podle návrhu podaného Nejvyšším správním soudem.

Ústavní soudci poukázali na postoj štrasburského soudu, podle kterého je rozmezí dvou až čtyř měsíců akceptovatelné. Česká praxe se tak štrasburským mantinelům nevymyká.

Nejvyšší správní soud měl také další výhrady. “Nová právní úprava je pro cizince mnohem méně příznivá, prodloužila se lhůta, ve které nemohou o propuštění požádat, a to dokonce o více než by naznačoval text zákona. Zároveň byla cizincům odebrána možnost požádat o propuštění z nových důvodů před uplynutím lhůty,” stálo v návrhu.

Podle Ústavního soudu by právní úprava samozřejmě mohla být vstřícnější, to ale neznamená, že je protiústavní. “Konstatujeme, že jsou možnosti, které by mohly vést k častější a pružnější periodicitě přezkumu, nicméně to, jak je přezkum nyní upraven, je ústavně konformní,“ řekl soudce zpravodaj David Uhlíř.