Novela zákona o auditorech

Nově je stanoven zákaz poskytování vybraných neauditorských služeb. Novela zakotvuje strop na výši odměn za neauditorské služby ve výši 70 % odměny za audit (souběžným poskytováním auditorských a neauditorských služeb klesá nezávislost na klientovi).

Statutární auditor nově nesmí přijmout v účetní jednotce pozici osoby v klíčové funkci (např. finanční ředitel), funkci člena výboru pro audit nebo nevýkonného člena řídícího nebo kontrolního orgánu, neuplynul-li od ukončení činnosti na povinném auditu nejméně 1 rok.

Za každou ověřovací zakázku musí odpovídat konkrétní auditor. Zejména klienti velkých auditorských společností si stěžují, že s nimi jedná několik asistentů auditora, nikoli však auditor, který podepisuje zprávu auditora.

Vyřešeno je i odstoupení od smlouvy o povinném auditu ze strany účetní jednotky. Rozdílnost názorů na účetní řešení nebo auditorské postupy není důvodem pro ukončení smluvního vztahu. Stále platí, že odstoupení od smlouvy o povinném auditu jakoukoliv smluvní stranou musí odstupující smluvní strana oznamovat neprodleně Radě pro veřejný dohled nad auditem a to včetně uvedení důvodů tohoto odstoupení.

Součástí zprávy auditora bude nově popis nejpodstatnějších rizik a reakce auditora na tato rizika. Rozhodujícím materiálem pro hodnocení auditu bude neveřejná zpráva určená výboru pro audit. Výbor pro audit musí mít subjekty s majetkovou účastí státu. Nově je nejméně tříčlenný, většina členů musí být nezávislá, členové výboru jsou vybíráni z nevýkonných členů kontrolního orgánu nebo ze třetích osob.

Došlo i k upravení dohledu nad auditory, kteří provádějí audity subjektů veřejného zájmu (banky, pojišťovny, emitenti cenných papírů). Auditorská společnost nebo statutární auditor, kteří se podíleli na povinném auditu subjektu veřejného zájmu, podléhají kontrole Rady pro veřejný dohled nad auditem (nezávislý dohled nad auditory i nad Komorou auditorů ČR). Kontroloři kvality provádějící kontrolu kvality auditorů subjektů veřejného zájmu nesmí být činným auditorem.

Konečně je nutné zmínit povinnou rotaci auditorských společností. S délkou spolupráce se prohlubuje vztah mezi auditorem a klientem, což po určité době může ohrožovat kvalitu poskytovaných auditorských služeb tím, že se může zhoršovat schopnost auditora odhalit nedostatky. Veřejný subjekt může určit stejného auditora nejdéle na 20 let, přičemž musí splnit podmínku, že po uplynutí 10 let dojde k výběrovému řízení.

Zdroj: BNT journal

Kontakt na autora: lenka.zachardova@bnt.eu