Články s tagem: koncentrace řízení

Cílem článku je analýza právní úpravy koncentrace sporného řízení, jež je navozována uskutečněním přípravného nebo prvního jednání ve věci, zhodnocení kladných a záporných dopadů zavedení koncentračního principu do sporného řízení v aktuální podobě a formulace koncepčního návrhu de lege ferenda.

Koncentrace říze se v civilním procesu objevila poprvé 1. 1. 2001, kdy byl do o. s. ř. zařazen § 118b. Tímto ustanovením se koncentrace řízení zaváděla do sporů ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, ve věcech ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, ve sporech vyvolaných konkursem a vyrovnáním, o základu věci ve sporech o ochranu hospodářské soutěže, o základu věci ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním, o základu věci ve sporech z porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství.

Z bodu 151 věcného záměru nové úpravy civilního procesního práva se právní i laická veřejnost dozvídá, že stávající právní úprava koncentrace řízení se v praxi ukázala jako neživotná; o tom svědčí v první řadě skutečnost, že je obcházena dokonce ze strany soudů (např. tím, že soud úmyslně neposkytne stranám poučení o koncentraci řízení podle § 118b odst. 1 o.s.ř., srov. též R 98/2013).

Avizuje-li účastník předem, že má být jednáno ve sporném řízení v jeho nepřítomnosti a k nařízenému jednání se nedostaví, vystavuje se riziku, že v případech, kdy vyvstane potřeba jeho poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., které je zásadně spojeno s jednáním ve věci, nastane bez tohoto poučení zákonná koncentrace řízení ke konci prvního jednání. Komentář k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 93 Co 234/2014