Nehrajme si s ohněm

Zhruba před měsícem na tomto místě publikoval svůj příspěvek můj vážený a milý kolega Libora Vávra. Příspěvek, který se týkal střídání ministrů spravedlnosti a současně i jejich priorit. Rád bych s ním ve všem souhlasil, jako ostatně obvykle, kdyby opět nezmínil svůj nápad na zrušení okresních soudů.

soudce Ústavního soudu

Jak jmenovaný kolega sám již dříve přiznal, vznikl tento nápad v jeho hlavě jako žert. A u toho mělo zůstat. Jenže nezůstalo. Před několika lety o této myšlence hovořil na konferenci na Seči předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal. A nikoli žertem. Naštěstí myšlenka opět zapadla. Zdá se však, že nikoli definitivně.

Ale abych se dostal k tomu, proč s tímto nápadem nesouhlasím. Tak za prvé. Mám za to, že měnit se má to, co nefunguje. Řešit bychom tedy měli soudy, kde se vyskytují největší problémy. Nenahlížel jsem do čerstvých statistik, ale troufnu si tvrdit, že tzv. malé soudy nejsou bolavou patou našeho soudnictví. Co si pamatuji, s daleko většími problémy se potýkaly ty opravdu velké okresní soudy s mnoha desítkami soudců. Vím, že to je i složením nápadu a účastníků, ale přesto. Proč zasahovat do fungující soustavy a riskovat negativní dopady, které „se jaksi nedomyslely“.

Že to nemusí být nejlepší nápad, o tom svědčí příklady z Rakouska a Německa. Obě tyto země mají své „okresní“ soudy. V Německu jich je celkem 638 a v Rakousku 116. Již z tohoto počtu je zřejmé, že řada těchto soudů musí být tzv. malých okresních soudů. Proč nás třeba právě jindy tak efektivní Němci nepředběhli a své okresní soudy nezrušili?

A proč ještě s nápadem na rušení okresních soudů nesouhlasím? Protože celá země není jako Praha. Protože dostupnost je pro účastníky řízení stále důležitá. Protože ochota soudců stěhovat se do krajských měst zpravidla není příliš vysoká. Protože ani dostupnost kvalitních zaměstnanců soudů nemusí být zvláště na menším městě příliš dobrá. A ona se ta situace možná s velikostí města i zhoršuje. Řešením by mohlo být přejmenování současných okresních soudů na pobočky soudu krajského. Odhlédnu-li od nepraktického řízení detašovaných pracovišť – poboček, je tu i další argument. A to již Nejvyšším soudem vyslovená nepřeložitelnost soudce z pobočky na pobočku či do „centra“ bez jeho souhlasu.

Okresní soudy navíc zůstávají jedněmi z velmi mála institucí sídlících v okresních městech, které jsou ještě nadány právní osobností. Je to argument jen podpůrný a trochu nostalgický. Ale opravdu se mi nelíbí, když se jinak na okresních městech nacházejí jen pobočky a pracoviště všezastřešujících úřadů se sídlem v Praze. K pružnosti jejich řízení to rozhodně nepřispívá.

Mohli byste namítnout, to je řečí o nápadu, který původně ani nebyl myšlen vážně. Považuji však za nebezpečné si s takovým nápadem zahrávat. Vždy se může najít někdo, kdo jej v zájmu svého politického úspěchu začne prosazovat, přetaví jej v zákon a ten silou aktuální většiny prosadí. A to zcela bez ohledu na to, jaké škody tím napáchá. Ty zkušenosti už máme. A nemusíme jít daleko do historie.

Přeji všem čtenářům krásné letní dny, třeba v některém z našich krásných okresních měst.

 

Hodnocení článku
63%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články