Články

Nejvyšší soud v níže analyzovaném rozsudku[1] podal výklad k regresnímu nároku zdravotní pojišťovny vůči třetí osobě (zde rodiči dítěte), v důsledku jejíhož zaviněného protiprávního jednání zdravotní pojišťovna vynaložila náklady na léčbu.

Je s podivem, jak dlouhodobě a zarputile válčí české právní prostředí s anglickými termíny notwithstanding a without prejudice to. Vždyť správný překlad těchto dvou spojení zvládá s přehledem i překladač Google Translate, při jejich používání by tedy neměl nastat žádný problém.

"Zvykli jsme si žít na dluh a mnohdy bohužel nezodpovědně, což se poté projevuje právě i v narůstajícím počtu předlužených osob," uvádí k příčinám rostoucí zadluženosti českých domácností JUDr. Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů. O nové či navrhované legislativní úpravě vztahů mezi dlužníky a věřiteli, finanční gramotnosti nebo osobním bankrotu si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Připravovaná novela zákoníku práce, která by měla nabýt účinnosti 1. 7. 2017, přinese řadu změn, mimo jiné jsou navrhovány také změny v oblasti dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce.

Způsob a rozsah nakládání s osobními údaji se dynamicky vyvíjí s možnostmi, které uživatelům poskytují moderní technologie. Zejména v oblasti informačních technologií je zřejmý neustálý rozvoj a nové způsoby administrace interních procesů podnikatelů a zajištění nezbytných činností i prostřednictvím třetích osob. Jako příklad takového nástroje můžeme uvést tzv. cloud computing.

Harmonizace prostřednictvím evropských předpisů, říkají (euro)skeptici, vede vždy ke složitějším zákonům a přísnější regulaci brzdící podnikatelské subjekty v rozletu. Není to pravda a nová česká úprava týkající se organizace spotřebitelských soutěží – u nás tolik populárního marketingového nástroje – je toho průzračným příkladem. Účinnosti nabyla 1. 1. 2017.

Dnes nehodlám popisovat strkanici v jednací síni, nadpis ani nemá básnicky zobrazit intelektuální přestřelku argumentů mezi advokáty, dnes se opravdu budeme věnovat malé kopané, zvané podle počtu hráčů na hřišti 5+1, zejména v Praze a okolí pak synonymem názvu tohoto odvětví fotbalu je „Hanspaulka“.

Dne 9. Prosince 2016 Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), (dále jen „trestní řád“), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle sněmovního tisku 753, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou, jak vyplývá z usnesení Poslanecké sněmovny z 53. schůze ze dne 9. prosince 2016.

Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) se rozsudkem ze 7. 7. 2016 (C-494/15) postavil za majitele práv duševního vlastnictví, když konstatoval, že tito mohou postupovat nejen proti samotným porušovatelům, ale i proti prostředníkům, tedy těm, kdo porušovatelům poskytují prodejní místa, např. i proti provozovatelům reálných tržišť (nikoli pouze on-line tržišť).

Trestní řád č. 141/1961 Sb. v §§ 89 - 118 zakotvuje, co může být důkazem v trestním řízení. Z § 89 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění, zejména výpověď obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání.

V této práci bych se chtěl zamyslet nad nejobecnějšími metafyzickými předpoklady existence lidských práv, o nichž stále tvrdíme, že jsou universální, nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná a která neodmyslitelně stojí na metafyzickém konceptu přirozenosti, nicméně povaha tohoto konceptu samotného je v moderním mainstreamovém filozofickém a potažmo právně-teoretickém myšlením od základu zpochybňována. Otázku existence přirozenosti, a tedy i přirozených práv, a případně jejích ontologie, respektive povahu normativity obecně, však není možné řešit bez předchozího zodpovězení ještě obecnějších noetických otázek. Na jeden z dílčích noetických aspektů, totiž problematiku reálnosti obsahů obecných pojmů je zaměřena tato práce.

Stať pojednává o možnosti nařízení exekuce u rozhodnutí, které se dají subsumovat pod Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Nařízení rozděluje rozhodnutí na dvě skupiny. Do první patří rozhodnutí, která byla vydána v jakémkoliv členském státě EU a tento stát je zároveň signatářem Haagského protokolu. Druhou možností je situace, kdy rozhodnutí vydal členský stát EU, který však není signatářem Haagského protokolu.

Problematikou ochrany osobnosti, jednoho z ústavně zaručených práv, se v souvislosti s rozdíly ochrany osobnosti v českém právním řádu a v rámci common law dlouhodobě zabývá advokátka JUDr. Eva Ondřejová, LL.M., Ph.D. V nedávné době vydala o tématu knihu, která vychází z její disertační práce. V rozhovoru nám mimo jiné přiblíží, v čem se pojetí ochrany osobnosti v obou právních řádech liší, co může nastat s neoprávněným zásahem do osobnostních práv a jaké náhrady škody z hlediska obou právních řádů existují.

Druhá část příspěvku profesora Marka se věnuje smlouvě o dílo a otázkám s ní spojenými, především pak náležitostem této smlouvy, otázkám určení vlastnického práva, úplatě a ceně díla či vadám díla.

Vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh novely autorského zákona, která provádí do našeho právního řádu směrnici Evropského parlamentu o kolektivní správě autorského práva. Zmíněná směrnice zavádí přísnější a transparentnější pravidla pro kolektivní správu autorských práv a společný standard pro kolektivní správu napříč členskými státy Evropské unie.

Valentýnský večer na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy nepatřil zamilovaným, ale trenkám, přesněji Trenkám na Právech – diskusi a divadelnímu představení zabývajícími se kontroverzní performancí skupiny Ztohoven, při níž zavlály nad Pražským hradem namísto prezidentské standarty rudé trenky.

Smlouvou o kontrolní činnosti se kontrolor zavazuje zjistit nestranně stav určité věci nebo ověřit výsledek určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení a objednatel se zavazuje zaplatit mu odměnu. K ujednání, jímž se kontrolorovi ukládá povinnost, jež by mohla ovlivnit nestrannost kontroly nebo správnost kontrolního osvědčení, se nepřihlíží. Příspěvek se dále zabývá nejdůležitějšími ustanoveními nové podoby smlouvy o dílo.

Ačkoliv všeobecně přijímaný obraz právníka jej charakterizuje coby osobu věcnou a strohou, může být právník rovněž bytostí poetickou! Naznačuje to přinejmenším už druhý ročník soutěže nazvané Právnická povídka, která ovšem zahrnuje i literární útvary nebeletristické povahy.

Rozhodnutí Ústavního soudu je rozumné a správné číst tak často, jak nám to uspěchaná doba jenom dovolí. Pro mě jako ryzího právního praktika, nalézacího soudce, je myšlenkový postup, způsob argumentace a především onen vyšší, ústavní pohled na právo vítanou inspirací, osvěžením a pochopitelně i poučením. A to bez ohledu na to, zda při studiu konkrétního rozhodnutí přikyvuji, či se spíše mračím.

O nedávném snížení exekutorského tarifu a připravované ústavní stížnosti byla řeč s Mgr. Pavlou Fučíkovou, prezidentkou Exekutorské komory České republiky a soudní exekutorkou v Ostravě.

Nový zákon o státním občanství České republiky (zákon č. 186/2013 Sb.) je v platnosti již tři roky. Přichází doba, kdy je třeba vyhodnotit, jak se v praxi osvědčil. Prvním testem zákon již úspěšně prošel – jednalo se o šetření ústavního soudu z října 2016, které neshledalo protiústavním ustanovení, které říká, že pokud je důvodem zamítnutí udělení občanství ohrožení bezpečnosti státu, nemusí být žadatel o těchto důvodech, které podléhají utajení, informován.

Příspěvek se zabývá postavením hodnoty rovnosti mezi lidskými právy. Pozornost je věnována zejména zdůvodnění a ospravedlnění práva na rovné zacházení jako jednoho z ústředních lidských práv. Příspěvek se proto zabývá vztahem rovnosti, svobody a spravedlnosti. Teoretická východiska jsou promítnuta do současné praxe a aktuálního případu nezprostředkování prohlídky bytu Romským uchazečům pro jejich etnicitu. Na tomto případu je demonstrován vztah rovnosti a svobody.

Zásilkový výdej léčivých přípravků (neboli výdej na dálku) podléhá regulaci ze strany unijních i tuzemských právních předpisů. Vzhledem k tomu, že zásilkový výdej je mnohdy realizován na základě objednávky léčivého přípravku z jiného členského státu, je potřeba jej posuzovat též z pohledu pravidel regulujících přeshraniční obchod. Zásilkový výdej léčiv byl předmětem nedávného rozsudku Soudního dvora EU[1] (dále jen „SDEU“ a „Rozsudek“), jenž dospěl k závěru, že německá regulace prodeje léčivých přípravků porušuje jeden ze základních principů jednotného trhu – princip volného pohybu zboží.

Dobře organizovaný systém vymáhání neuhrazených faktur má zásadní význam v postupu proti neplacení pohledávek, které ekonomiku zatěžuje. Exekuční vymáhání pohledávek je jedním z nástrojů, které se uplatňují v závěrečné fázi právního vymáhání takových dluhů.

Soudní dvůr Evropské unie (“SDEU”) nedávno přišel s relativně průlomovým, avšak do jisté míry i trochu překvapivým rozhodnutím. Rozhodnutí se týká uveřejňování hypertextových odkazů na internetu, odkazujících na obsah chráněný autorským právem, avšak zveřejněný bez souhlasu autora – tedy neoprávněně. Přesto, že problematika uveřejňování hypertextových odkazů na webových stránkách nebo sociálních sítích se velmi často dotýká mnohých z nás, lze přepokládat, že jen velmi málo lidí by napadlo, že při této na první pohled banální činnosti bude třeba dodržovat určitá pravidla tak, aby nedocházelo k porušování autorských práv. Pojďme se podívat, jak se s touto problematikou SDEU vypořádal.