Zákonný znak trestného činu obecného ohrožení

Řidiči ujíždějící před policií ulicemi měst, fenomén, se kterým se soudní praxe vypořádala velmi přísným výkladem trestného činu obecného ohrožení.

Byl to právě Městský soud v Praze jako soud odvolací, který přišel před řadou let s konstrukcí shora uvedenou v právní větě. Je třeba si uvědomit, že takové auto řítící se zalidněnými ulicemi nepřiměřenou rychlostí, často v protisměru, bez respektování základních silničních pravidel, je cosi jako povodeň. Jako protržená přehrada.

Této argumentaci nakonec přisvědčil i Nejvyšší soud, a tak odvolací senát Městského soudu v Praze mohl odvolání obžalovaného (vedené pod sp. zn. 5 To 367/2015) „smést“ s patřičným sebevědomím: K zvláště akcentované námitce proti posouzení jednání obžalovaného jakožto zločinu obecného ohrožení odvolací soud pouze doplňuje, že dané právní posouzení plně odpovídá aktuální judikatuře Nejvyššího soudu České republiky k případům daného typu.

Pro ilustraci poukazuje na významné publikované usnesení 4 Tdo 1094/2013, jímž Nejvyšší soud judikoval, že zákonný znak trestného činu obecného ohrožení podle § 272 TrZ spočívající v tom, že pachatel „vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví“, lze naplnit nejen tím, že větší počet osob (nejméně sedmi) je konkrétně a bezprostředně ohrožen ve stejném okamžiku, nýbrž i tehdy jsou-li takto ohroženy v krátkém časovém intervalu postupně, jediným souvislým jednáním pachatele. Taková situace může spočívat např. v tom, že pachatel jako řidič osobního motorového vozu během pronásledování policejními vozidly jede v centru města i mimo obec extrémně nepřiměřenou vysokou rychlostí, přičemž v souhrnu těchto okolností, jeho jízdy, kterou reálně ohrožuje ostatní účastníky silničního provozu nebo chodce, vytvoří stav živelnosti a záměrně jej udržuje.