Hrubá nedbalost při porušení povinnosti při správě cizího majetku

Komentář k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, č.j. 5 Tdo 1324/2013-59

Řada právních expertů se shoduje v tom, že relativně nová úprava trestního práva hmotného, kterou přinesl na přelomu prvního a druhého desetiletí tohoto století trestní zákoník (proti trestnímu zákonu z počátku šedesátých let století minulého), vykazuje z hlediska trendů trestní politiky v různých aspektech posilování kriminalizace, ať už jde o množství nových, detailně (kasuisticky) pojatých skutkových podstat deliktů, nebo o zesilující trestní postih (charakter a sazby jednotlivých sankcí). V předkládaném rozhodnutí je tato tendence zdánlivě rozostřena. Zatímco předchozí právní úprava považovala z hlediska subjektivní stránky (zavinění a jeho forma) za dostačující ke spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku pouhou nedbalost, nová právní úprava požaduje u podobně (nikoliv však shodně) znějícího deliktu nedbalost hrubou, tedy nedbalost vyznačující se vyšší intenzitou. Zároveň se však při pozornější četbě příslušných ustanovení ukazují mantinely tohoto „změkčení“, které výše uvedený názor podporují.

Předkládané rozhodnutí upozorňuje spíše na první rys konkrétního deliktu (Zřejmá je tak zásadní změna nové právní úpravy týkající se zavinění, kdy pachatel při opatrování nebo správě cizího majetku způsobí značnou škodu na majetku porušením důležité povinnosti z hrubé nedbalosti, jež je definována v ustanovení § 16 odst. 2 tr. zákoníku.). Za hlubší kritickou analýzu by stálo použití dokonavého vidu v celém tzv. novém trestním kodexu. Blíže k problematice kriminalizace srov. též závěry konference Kriminalizace jako fenomén soudobé společnosti (2011).

Celý text judikátu si můžete přečíst zde.