Držení a užívání falešných veřejných listin

K trestnosti není nutno, aby pachatel sám listinu padělal či pozměnil; není ani nutno, aby věděl, kdo a jak doklad padělal či pozměnil, pouze musí vědět, že jde o doklad padělaný či významně pozměněný, což nutně odpovídá situaci, kdy si pachatel falešný doklad pokoutně pořídí, jak tomu bylo v daném případě.

Okolnost, že si pachatel pořídí falešný doklad na svou pravou totožnost, není důvodem beztrestnosti, naopak je z logiky věci velmi typická: pachatelé tak jednají v případech, kdy z nějakých důvodů nechtějí nebo nemohou získat pravý doklad oficiální cestou od příslušných úřadů: například pokud na získání dokladu nemají nárok, nebo jim byl z nějakých důvodů příslušným úřadem odepřen, jindy zas takto řeší situaci pohřešení vlastního dokladu, jeho ztrátu či jeho ilegální prodej jiné osobě za účelem získání finančních prostředků apod. Důvody opatření falešného dokladu pro vlastní potřebu mohou být různé, zjištění těchto okolností není z hlediska existence viny nutné, ostatně pokud je pravdivě nesdělí sám pachatel, není dost dobře ani možné.

Obecně však dle tohoto rozhodnutí platí, že držení a užívání falešných dokladů, resp. veřejných listin, které nebyly vydány příslušným úřadem standardním úředním postupem, je společensky škodlivým jevem, který zásadně nutno postihovat podle trestního zákona. Tím spíše, že v daném případě šlo o relativně zdařilý padělek, vyrobený dle všeho nikoli „na koleně“ vlastními silami samotného nositele, ale zločinnými specialisty na tuto neblahou činnost, nepřipadá v úvahu aplikace zásady subsidiarity trestní represe (ultima ratio) dle § 12 odst. 2 TrZ.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde