Vyřazením z evidence uchazečů o zaměstnání potrestal Úřad práce České republiky ženu, která se bez omluvy nedostavila na plánovanou schůzku na pobočce úřadu práce v Brně. Na úřad přišla místo 26. 11. dne 29. 11. 2018 s tím, že si do diáře poznačila chybný termín.
Podstatou Nejvyšším správním soudem projednávané věci bylo zodpovězení otázky, zda skutečnost, že žena promeškala schůzku, představoval důvod pro její vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.
Žena byla v seznamu uchazečů o zaměstnání od 1. 8. 2018 a povinnosti s tím spojené pravidelně plnila. Nadto se snažila svou situaci řešit a od 1. 1. 2019 si sama našla zaměstnání. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by byla dne 26. 11. 2018 pro žalobkyni připravena jedinečná nabídka zaměstnání, kterou by zmeškáním schůzky zmařila. Za této situace bylo vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání podle soudců zcela nepřiměřené; její pochybení nedosahovalo intenzity maření součinnosti s úřadem práce.
Nejvyšší správní soud v rozsudku zdůraznil, že činnost správních orgánů je v prvé řadě službou veřejnosti a při výkonu svých pravomocí by měl mít správní orgán vždy na zřeteli účel, pro který byl zřízen.
„Smyslem činnosti úřadu práce je především zprostředkování zaměstnání. K tomuto účelu by měla vést veškerá činnost úřadu, přičemž vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání by mělo představovat pouze krajní opatření, nikoliv běžný nástroj řešení agendy úřadu práce,“ uvedla předsedkyně senátu Lenka Kaniová.
Soud nijak nezpochybňuje, že si uchazeč o zaměstnání musí plnit své zákonné povinnosti, protože bez jeho součinnosti by úřad práce nebyl schopen dostát své úloze.
„Vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání má však pro uchazeče dosti tvrdé právní důsledky, a to nejen v oblasti naplnění jeho ústavního práva na práci (čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) tím, že je mu odepřena pomoc při zajištění zaměstnání a eventuálně i hmotné zabezpečení v podobě podpory v nezaměstnanosti, ale i v oblasti účasti na důchodovém a zdravotním pojištění. Úmyslem zákonodárce při zakotvení možnosti vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání přitom bezesporu nebylo „trestat“ uchazeče za každé bagatelní pochybení, ale zajistit, aby výhod spojených s vedením v seznamu uchazečů o zaměstnání nemohly požívat osoby, které své postavení zneužívají a znemožňují úřadu práce vykonávat jeho činnost,“ uvádí se mimo jiné v rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Převzato z tiskové zprávy Nejvyššího správního soudu
Celý text judikátu sp. zn. 1 Ads 52/2021
Diskuze k článku ()