Zákaz vstupu do honitby

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost společností GroCredit, a.s. a Opavská lesní a.s. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, který zrušil opatření obecné povahy zakazující veřejnosti vstup do obory Jelenice po celý rok na dobu neurčitou.

Soud se zabýval mnoha dílčími námitkami, jež směřovaly do možnosti obcí domáhat se zrušení opatření obecné povahy vydaného podle § 9 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (otázka aktivní procesní legitimace), ale i do formálních a procesních pochybení krajského soudu; všechny tyto námitky shledal soud nedůvodnými.

K podstatě celého sporu, kterým byla především otázka, zda může orgán státní správy myslivosti vydat opatření obecné povahy, kterým veřejnosti zcela zakáže vstup do honitby (obory Jelenice) na dobu neurčitou, Nejvyšší správní soud uvedl, že zákon o myslivosti takové absolutní a plošné uzavření neumožňuje.

Jakékoli omezování vstupu veřejnosti do honitby „musí být z povahy věci realizováno tak, že nevyloučí právo každého volně procházet krajinou a užívat les, jak garantují veřejnoprávní předpisy [zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon)],“ uvedl předseda senátu Viktor Kučera.

Tyto veřejnoprávní předpisy omezují práva vlastníka (uživatele honitby) ve prospěch veřejnosti, jíž zakládají právo volného průchodu krajinou a obecné užívání lesa jako veřejný statek. Omezení vlastníka honebních pozemků (jejich uživatele) předpokládá samotná Listina základních práv a svobod a musí jej respektovat nejen jejich vlastník (uživatel), ale také orgán státní správy myslivosti, který o omezení vstupu na tyto pozemky rozhoduje vydáním opatření obecné povahy podle § 9 odst. 3 zákona o myslivosti.

„Zájmy myslivosti a přístup veřejnosti do krajiny nejsou vzájemně exkluzivní; s ohledem na obecné užívání pozemků v krajině (v lese) jako veřejného statku z povahy věci ani vzájemně vylučující být nemohou,“ dodal předseda senátu.

Případné omezení vstupu do honitby nebo jejích částí v konkrétně určených obdobích (nikoli její absolutní uzavření na dobu neurčitou) musí odpovídat skutečné potřebě chránit zvěř, což však v posuzované věci splněno nebylo. Naopak, obora Jelenice byla veřejnosti přístupná nejméně dvě desítky let, přičemž ve spise nebyl obsažen jediný podklad, který by o potřebě ochrany zvěře před rušivými vlivy veřejnosti svědčil.

Převzato z tiskové zprávy Nejvyššího správního soudu

Celý text rozsudku sp. zn. 5 As 412/2020