Zadostiučinění za nemajetkovou újmu

Zatímco v případě průtahů řízení se vznik nemajetkové újmy presumuje, v ostatních případech je třeba ji dovodit na základě situace. Vznik nemajetkové nebo též morální újmy se zpravidla dovozuje z toho, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení mohla výkon veřejné moci a jeho následky vnímat úkorně. Jinými slovy, neprokazuje se, jak se poškozený cítí, ale jestli má důvod cítit se poškozeným.

Konkrétní věc se týkala advokáta zastupujícího osoby podávající vysvětlení a policejního komisaře, který mu mj. (nezákonně) zakazoval pořizovat zvukový záznam. Advokát si stěžoval, že vedle nesprávného úředního postupu z jednání komisaře vnímal výraznou nadřazenost a snahu dominovat v oboru, ve kterém měl znalostní nedostatky. Za to požadoval 100 tisíc zadostiučinění. To mu Nejvyšší soud nepřiznal s tím, že v případě advokáta, který je při výkonu advokacie nucen obhajovat a prosazovat svůj (popř. klientův) názor proti názoru jiných osob, je určitá míra duševní nepohody běžnou součástí výkonu jeho povolání.

Zároveň dodal, že stejnou míru duševní nepohody musí předpokládat a snášet i každý soudce, který je ze strany účastníků řízení a jejich zástupců vystavován kritice a emočně vypjatým a stresujícím situacím. Tuto úvahu soud zohlednil při rozhodování námitky podjatosti, která se měla zakládat na tom, že navržený zástupce advokáta v minulosti podal na rozhodujícího soudce a jeho matku trestní oznámení pro korupci. Podle soudu taková stížnost sice může vzbudit určitou nelibost dotčeného soudce, ale neměla by zakládat dostatečně negativní vztah k účastníkům. Duševní vyrovnanost rozhodujících soudců Nejvyššího soudu je třeba obdivovat.