Prodloužení doby provozu skládky odpadu není podstatnou změnou povolení příslušného zařízení a nevyžaduje, aby provozovatel skládky odpadu žádal o nové povolení. Směrnice o průmyslových emisích v tomto případě členským státům neukládá, aby dotčené veřejnosti umožnily účast v rozhodovacím procesu a zaručily jí právo na soudní přezkum jeho zákonnosti
FCC Česká republika provozuje na základě povolení vydaného v roce 2007 skládku odpadu v městské části Praha-Ďáblice (Česká republika). Společnost FCC Česká republika ke konci roku 2015 požádala Magistrát hlavního města Prahy o odklad plánovaného data ukončení provozu skládky odpadu stanoveného na 31. prosince 2015. Magistrát hlavního města Prahy této žádosti vyhověl a datum ukončení skládkování odložil do 31. prosince 2017.
Městská část Praha-Ďáblice a Spolek pro Ďáblice, který je českým spolkem na ochranu životního prostředí, podaly proti tomuto rozhodnutí odvolání k českému ministerstvu životního prostředí, které ho zamítlo jako nepřípustné s odůvodněním, že odvolatelé nebyli účastníky řízení o změně povolení provozu zařízení. Odvolatelé napadli rozhodnutí ministerstva před českými soudy s tvrzením, že prodloužení doby provozu skládky odpadu je podstatnou změnou povolení jejího provozu, která v souladu se směrnicí o průmyslových emisích[1] zakládá nárok na účast dotčené veřejnosti.
Český Nejvyšší správní soud, který ve sporu rozhoduje na základě podané kasační stížnosti, se Soudního dvora táže, zda samotné prodloužení doby provozu skládky odpadu, kdy se nemění ani maximální schválené rozměry skládky ani její celková možná kapacita, je ve smyslu směrnice podstatnou změnou povolení jejího provozu.
Soudní dvůr v dnešním rozsudku připomněl, že podstatnou změnou zařízení je v souladu se směrnicí jednak změna v jeho rozsahu a jednak změna v jeho povaze či funkci, může-li mít změna významné nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí.
Soudní dvůr přitom konstatoval, že samotné prodloužení doby provozu skládky odpadu nepředstavuje jako takové změnu rozměrů zařízení ani skladovací kapacity stanovené v původním povolení, a není tedy změnou rozsahu zařízení. Stejně tak ani samotné prodloužení doby skládkování není změnou zařízení, ať už by se jednalo o jeho povahu nebo funkci. Vzhledem k tomu, že směrnice neukládá, aby původní povolení stanovilo dobu provozování, nemůže ani požadovat, aby samotné prodloužení provozu bylo předmětem nového povolení.
Samotné prodloužení doby provozu skládky odpadu tedy není podstatnou změnou povolení jejího provozu. Z toho plyne, že členské státy nejsou povinny od provozovatele skládky odpadu požadovat, aby žádal o nové povolení, pokud zvažuje jen takovéto prodloužení v mezích celkové skladovací kapacity, která již byla schválena.
Směrnice v takovém případě nepřiznává dotčené veřejnosti právo na účast v řízení o prodloužení povolení ani na soudní přezkum jeho zákonnosti.
Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora
Celý text rozsudku ve věci C-43/21
[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. 2010, L 334, s. 17).
Diskuze k článku ()