Porušení statutu při územním plánování

Nejvyšší správní soud rozsudkem sp. zn. 3 As 251/2014 podpořil participaci městských částí při projednávání územně plánovací dokumentace. Podrobnosti participace upravuje pro každé statutární město jeho statut, přičemž omezení participace nad rámec statutu činí přijatou územně plánovací dokumentaci neplatnou.

Konkrétně Brněnský statut stanovil, že návrh územního plánu musí být před schválením projednán v zastupitelstvech městských částí a v případě nesouhlasu může být schválen až na základě dohodovacího řízení. Město stanovilo lhůtu, ve které se mají městské části vyjádřit k návrhu konkrétní změny územního plánu, přičemž jedna z městských částí tuto lhůtu (ač na to předem upozorňovala) nedodržela a její nesouhlas nebyl brán v potaz. Jenže statut s žádnou takovou lhůtou nepočítal. Tato lhůta se tak měla brát jako pořádková a jejím uplynutím městská část neztratila právo uplatnit svůj nesouhlas. Navíc bylo soudem ověřeno, že město o nesouhlasu městské části vědělo relativně včas - před začátkem dohodovacího řízení s ostatními městskými částmi. Odmítnutí opožděného, ale jinak kvalifikovaného nesouhlasu tak bylo zásadní vadou v procesu územního plánování.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde