Podklady rozhodnutí

Student z Moravy studující v Praze požádal o příspěvek na bydlení na svůj pražský byt. Úřad práce ověřil, že student v bytě skutečně přebývá. Chtěl však, aby ještě doložil, že jeho rodiče, žijící na Moravě, „na něho“ neuplatňují daňové zvýhodnění u daně z příjmů fyzických osob. U jednoho z rodičů student potvrzení doložil, u druhého však ne. Mínil, že úřad nemá právo to po něm chtít.

Úřad proto – kvůli studentově nesoučinnosti – žádost o příspěvek na bydlení zamítl. Student proti zamítavému rozhodnutí podal správní žalobu a u Městského soudu v Praze nejprve uspěl. Podle soudu neměl úřad právo potvrzení žádat. Úřad práce však podal kasační stížnost a u Nejvyššího správního soudu uspěl.

Nejvyšší správní soud především řekl, že nelze čerpat výhody na dvě různá bydliště současně.

Buď student trvale žije na Moravě s některým z rodičů a s ním společně uhrazuje náklady na své potřeby. Středobodem jeho životních poměrů by pak byl byt na Moravě. V něm by s rodičem tvořili společně hospodařící domácnost. V pražském bytě, tj. mimo společně hospodařící domácnost na Moravě, by student pobýval pouze dočasně, zejména kvůli studiu. Za těchto podmínek by jeho rodič mohl uplatňovat daňové zvýhodnění na vyživované dítě podle § 35c zákona o daních z příjmů. A také by případně mohl dostat příspěvek na bydlení na moravský byt. Student by však nemohl dostat příspěvek na bydlení na byt v Praze, protože ten by studentovi sloužil pouze k dočasnému pobytu dítěte mimo společně hospodařící domácnost.

Anebo to může být tak, že středobodem životních poměrů studenta se – v souvislosti se studiem v Praze – stal pražský byt. Student by pak již netvořil společně hospodařící domácnost s rodičem v moravském bytě, nýbrž měl „vlastní“ samostatnou domácnost v Praze. Pak by mohl dostat příspěvek na bydlení na tento pražský byt. Ale jeho rodič, bydlící na Moravě, by na studenta již nemohl uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě.

Jak to je, má úřad práce zjistit mimo jiné i s pomocí údajů o tom, zda rodič studenta na něho uplatnil daňové zvýhodnění. To může být užitečný podklad pro posouzení žádosti. Student tedy nemá pravdu, míní-li, že tento údaj úřad nemůže využít.

Nejvyšší správní soud však dodal, že v první řadě by se měl úřad práce pokusit vyžádat si daňové podklady od příslušného finančního úřadu sám. „Podklady, které jsou k dispozici ve sféře veřejné správy a k nimž má správní orgán podle zákona přístup, si má správní orgán opatřit sám a pokud možno nezatěžovat jednotlivce tím, že je bude vyžadovat od něho,“ řekl k tomu soudce zpravodaj Karel Šimka. Teprve nebude-li rozumně možné údaje takto získat, lze součinnost požadovat po studentovi, případně po jeho rodiči. S tím Nejvyšší správní soud věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Převzato z tiskové zprávy Nejvyššího správního soudu

Celý text rozsudku sp. zn. 2 Ads 110/2025