Náležitosti výroku neodůvodněného usnesení

Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2015, č.j. 2 Cmo 334/2014-26

Písemné vyhotovení druhé, „méně důležité“ (avšak nejfrekventovanější), formy soudního rozhodnutí – usnesení – může být v některých případech stručnější, respektive nemusí obsahovat odůvodnění; postačí záhlaví, výrok, poučení o opravném prostředku, den a místo vydání.

Odůvodnění nemusí obsahovat vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení o věcné příslušnosti podle § 104a, jakož i usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto.

V těchto případech je ovšem výrok usnesení specifický (oproti usnesení odůvodněnému). Přímo ve výroku je povinností soudu uvést zákonná ustanovení, jichž bylo použito, jakož i důvod rozhodnutí (například tedy – jako by tomu mohlo být v komentovaném případě – „žaloba se podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítá, neboť žalobce ani přes výzvu soudu podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř., která mu byla řádně doručena, žalobu nedoplnil a žaloba je i nadále neprojednatelná“). Oproti tomu, odůvodněné usnesení by obsahovalo jen výrok „žaloba se odmítá.“

Pokud takový „odůvodněný“ výrok neodůvodněné usnesení neobsahuje, je nepřezkoumatelné a ve smyslu ustanovení § 219a odst. 1, písm. b/ o. s. ř. je to důvod pro jeho kasaci.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde