Interoperabilita aplikací třetích stran

Pokud podnik v dominantním postavení, který vytvořil digitální platformu, neumožní k této platformě přístup tím, že odmítne zajistit její interoperabilitu s aplikací vyvinutou třetím podnikem, může se jednat o zneužití dominantního postavení, třebaže platforma není nezbytná pro obchodní využívání aplikace. Toto zneužití totiž lze konstatovat, pokud byla platforma vytvořena s cílem umožnit její užívání třetím podnikům a pokud může u spotřebitelů zvýšit atraktivitu této aplikace. Odmítnutí lze nicméně odůvodnit neexistencí šablony pro kategorii dotčených aplikací v době podání žádosti třetího podniku o přístup za situace, kdy by zajištění takové interoperability ohrozilo bezpečnost nebo integritu platformy, nebo za situace, kdy by tuto interoperabilitu nebylo možné zajistit z jiných technických důvodů. V ostatních případech musí dominantní podnik takovou šablonu vytvořit v přiměřené lhůtě, která je za tímto účelem nezbytná, a to případně za patřičné finanční protiplnění.

V roce 2018 uvedla společnost Enel[1] na trh v Itálii aplikaci JuicePass, která umožňuje řidičům vyhledat si a zarezervovat dobíjecí stanice pro elektromobily. Pro usnadnění navigace k těmto dobíjecím stanicím Enel společnost Google[2] požádala, aby zajistila kompatibilitu aplikace s platformou Android Auto, což je systém společnosti Google, který má umožnit přístup k aplikacím na chytrých telefonech přímo na obrazovce na palubě vozidel. Vývojáři třetích subjektů tak mohou přizpůsobit své aplikace platformě Android Auto díky „templates“ (šablonám) poskytovaným společností Google. Google odmítla učinit nezbytné kroky k zajištění interoperability aplikace JuicePass s platformou Android Auto[3]. Italský úřad pro ochranu hospodářské soutěže a trhu (AGCM) proto uložil společnosti Google pokutu více než 102 milionů eur, jelikož se domníval, že toto jednání představovalo zneužití dominantního postavení. Google napadla toto rozhodnutí u italské Státní rady a ta Soudnímu dvoru předložila žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Soudní dvůr měl za to, že pokud podnik v dominantním postavení, který vytvořil digitální platformu, odmítne zajistit interoperabilitu této platformy s aplikací vyvinutou třetím podnikem, může se jednat o zneužití dominantního postavení.

Takové zneužití dominantního postavení není omezeno na případ, kdy je platforma nezbytná pro výkon činnosti žadatele o přístup[4]. Může být dáno, jako je tomu podle všeho v projednávaném případě, i pokud podnik v dominantním postavení nevytvořil platformu pouze pro potřeby vlastní činnosti, ale s cílem umožnit její užívání třetím podnikům, a tato platforma není nezbytná pro obchodní využívání aplikace vyvinuté tímto třetím podnikem, avšak může u spotřebitelů zvýšit atraktivitu této aplikace[5].

Odmítnutí přístupu může vyvolat protisoutěžní účinky, přestože třetí podnik, který vyvinul aplikaci, a jeho konkurenti zůstali na trhu, na němž se tato aplikace vyskytuje, nadále aktivní a rozvíjeli na tomto trhu své postavení, i když taková interoperabilita s platformou nebyla zajištěna. Je proto třeba posoudit, zda odmítnutí mohlo narušit zachování nebo rozvoj hospodářské soutěže na relevantním trhu, a to s přihlédnutím ke všem relevantním skutkovým okolnostem.

Pokud podnik v dominantním postavení odmítne zajistit interoperabilitu aplikace s digitální platformou, lze takový postup odůvodnit neexistencí šablony pro kategorii dotčených aplikací za situace, kdy by zajištění takové interoperability prostřednictvím této šablony ohrozilo integritu této platformy nebo bezpečnost jejího používání, nebo za situace, kdy by tuto interoperabilitu nebylo na základě vytvoření uvedené šablony možné zajistit z jiných technických důvodů.

Avšak není-li tomu tak, podnik v dominantním postavení musí takovou šablonu vytvořit v přiměřené lhůtě, a to případně za patřičné finanční protiplnění. V tomto případě musí být zohledněny potřeby třetího podniku, který o vytvoření této šablony požádal, skutečné náklady vynaložené na tuto činnost a právo podniku v dominantním postavení získat z ní náležitý prospěch.

---

Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora

Celý text Rozsudku Soudního dvora ve věci C-233/23

[1] Konkrétně společnost Enel X Italia, která je součástí skupiny Enel, jež v Itálii provozuje více než 60 % dobíjecích stanic pro elektromobily a poskytuje služby pro takové dobíjení.

[2] Google Italy Srl je italská dceřiná společnost společnosti Google LLC, kterou vlastní společnost Alphabet Inc. Tyto tři podniky jsou společně označovány jako Google.

[3] Google zaprvé prohlásila, že vzhledem k tomu, že neexistovala konkrétní šablona (template), multimediální aplikace a aplikace pro zasílání zpráv byly jedinými aplikacemi třetích podniků kompatibilními s platformou Android Auto. Zadruhé Google odmítnutí odůvodnil obavami o bezpečnost a potřebou hospodárně alokovat zdroje nezbytné pro vytvoření nové šablony (template).

[4] Podmínka stanovená Soudním dvorem v rozsudku ze dne 26. listopadu 1998, Bronner C-7/97 (viz také tisková zpráva č. 72/98).

[5] V takovém případě platí, že ochrana smluvní svobody a práva podniku v dominantním postavení na vlastnictví ani potřeba nadále tento podnik motivovat k investicím do vývoje kvalitních výrobků nebo služeb nemohou být důvodem pro to, aby bylo odepření přístupu k dotčené infrastruktuře třetímu podniku kvalifikováno jako zneužívající v situacích, ve kterých je splněna podmínka „Bronner“, jež souvisí s nezbytností pro výkon činnosti žadatele o přístup.