Povinnost obce opatrovat své nezvěstné občany

V dané věci Český telekomunikační úřad vedl řízení o nedoplatcích za telefon proti osobě neznámého pobytu, a ustanovil jí opatrovníkem město, v němž měla trvalý pobyt. Město však bylo toho názoru, že není jeho úkolem hájit soukromoprávní zájmy svých jednotlivých občanů a že jej nelze pověřit opatrovnictvím bez jeho souhlasu.

Věcí se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, neboť v judikatuře panovaly rozporné názory na to, zda se souhlas s pověřením opatrovnictví vyžaduje či nikoliv. Senát tyto rozpory uzavřel konstatováním, že institut opatrovnictví je pro různá řízení upraven odlišně. Zatímco v občanském soudním řízení se souhlas opatrovníka výslovně vyžaduje, ve správním řízení je naopak stanoveno, že ustanovená osoba je povinna funkci opatrovníka přijmout, pokud jí v tom nebrání závažné důvody. Podle Nejvyššího správního soudu je úkolem obce pečovat o své občany a v případě, že není žádné jiné vhodné osoby, je povinností obce poskytnout osobě neznámého pobytu (jež je občanem obce) alespoň základní procesní ochranu. V opačném případě by totiž zřejmě nebylo možné ustanovit opatrovníkem nikoho.

Jedním z argumentů města bylo také to, že nemá na takové zastupování občanů prostředky. K tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že nový občanský zákoník postavil najisto, že _výkon funkce veřejného opatrovníka je výkonem přenesené působnosti_, a za výkon přenesené působnosti obci samozřejmě náleží příspěvek ze státního rozpočtu.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde