Ochrana spotřebitele u smluv uzavíraných na dálku

II. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3, kterým bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelka jako spotřebitelka uzavřela s Welltrend, s. r. o., (vedlejší účastnicí) prostřednictvím e-mailové komunikace smlouvu o koupi stolu. V den dodání stolu mu stěžovatelka nevytkla žádnou vadu, nicméně následující den se obrátila na vedlejší účastnici s tvrzením, že dodaný stůl má poškozenou nohu. Tuto reklamaci vedlejší účastnice zamítla. Stěžovatelka poté od kupní smlouvy odstoupila, ale vedlejší účastnice jí odmítla vrátit plnou kupní cenu – ponechala si 2 780 Kč (10 % z ceny stolu) jako náhradu škody. Podle vedlejší účastnice totiž stůl při dodání žádnou vadu neměl, stěžovatelka mohla poškození nohy stolu způsobit například nesprávnou manipulací a odpovídá za snížení hodnoty stolu, k němuž došlo kvůli poškození. Stěžovatelka se proto domáhala zaplacení 2 780 Kč s příslušenstvím u Obvodního soudu pro Prahu 3, který však její žalobu zamítl. Podle obvodního soudu totiž stěžovatelka měla v den dodání stolu provést jeho řádnou prohlídku, při níž by zjevnou vadu, jakou by poškození nohy stolu představovalo, objevila. Takovou prohlídku však neučinila, a proto jí nelze přiznat práva z vadného plnění.

Ústavní soud ve své judikatuře zdůraznil, že spotřebitelům jako slabší straně náleží ve vztazích s podnikateli zvýšená míra ochrany. Ochrana spotřebitele je navíc zaručena v čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie. V souladu s těmito principy a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů poskytuje česká právní úprava spotřebitelům zvláštní ochranu i v případech, kdy uzavírají smlouvy na dálku (například v internetových obchodech, ale i prostřednictvím e-mailu, jako to učinila stěžovatelka). Před uzavřením smlouvy na dálku totiž spotřebitelé nemají možnost si kupované zboží nejprve prohlédnout ve skutečnosti. Proto jim právní úprava přiznává právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů, během níž mají možnost zakoupené zboží prozkoumat a vyzkoušet. Na druhou stranu spotřebitelé odpovídají za snížení hodnoty zboží, pokud s ním před odstoupením od smlouvy nakládají jiným způsobem, než jaký je nezbytný za tímto účelem.

Právo odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku je tedy jedním z klíčových prostředků ochrany spotřebitele a podnikatelé mají povinnost spotřebitele o tomto jejich právu informovat. Porušení této povinnosti je podle evropské směrnice i občanského zákoníku spojené s negativními důsledky pro podnikatele a dalším posílením postavení spotřebitele. Jedním z těchto důsledků je to, že spotřebitel, který nebyl poučen o právu odstoupit od smlouvy, nenese odpovědnost za snížení hodnoty zboží ani v případě, že s ním nakládal jiným způsobem, než jaký byl nezbytný k seznámení se s tímto zbožím.

Žádné ze zjištění obvodního soudu nenasvědčuje tomu, že by vedlejší účastnice poučila stěžovatelku o právu odstoupit od smlouvy. Proto stěžovatelka nenese odpovědnost za snížení hodnoty stolu, i kdyby způsobila poškození jeho nohy neodbornou manipulací, jak tvrdí vedlejší účastnice. Obvodní soud si byl vědom toho, že mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí došlo k uzavření smlouvy prostřednictvím e-mailu, ale přesto nezohlednil zvláštní ustanovení na ochranu spotřebitele při uzavírání smluv na dálku a nevěnoval pozornost tomu, že stěžovatelka nebyla poučena o právu odstoupit od smlouvy. Tím porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2778/19 je dostupný zde