Odepření práva na vzdělání

SKUTKOVÝ STAV A STÍŽNOST:

Oba stěžovatelé byli diagnostikováni lehkou duševní poruchou, a to na základě vyšetření a IQ testů, které hodnotili jejich IQ mezi 63 a 83. Bylo jim doporučeno navštěvovat zvláštní školu. V roce 2005 nezávislí experti naznali, že ani jeden ze stěžovatelů netrpí žádnou poruchou a že diagnostické metody, které byly použity, by měly být znovu prověřeny. Výsledek testů by byl také lepší, pokud by testy byly obecné a nebyly přímo určeny pro tuto etnickou skupinu. V roce 2009 krajský soud rozhodl o žalobě stěžovatelů na náhradu škody pro porušení principu rovného zacházení tak, že došlo k porušení práva na rovné zacházení a práva na vzdělání. Poté, co odvolací soud změnil rozhodnutí soudu 1. stupně, Nejvyšší soud v srpnu 2010 jeho rozhodnutí směnil a uznal existující chyby diagnostického systému, které vedly ke špatné diagnostice s tím, že stát je zodpovědný za vytvoření řádného profesionálního protokolu, který bude brát v úvahu znevýhodněnou situaci romského etnika.

ROZHODNUTÍ SOUDU:

ESLP ve svém rozhodnutí o porušení článku 2 Protokolu 1 ve spojení s článkem 14 ve vztahu k oběma stěžovatelům vytknul, že školská opatření pro romské děti “postižené” lehkou duševní poruchou nebyla doprovázena vhodnými zárukami, které by zajistily, aby jejich zvláštní potřeby, jako členů společensky znevýhodněné skupiny, byly vzaty v úvahu. Důsledkem toho byly izolovány od jiných dětí a získali vzdělání, které jim neumožnilo osvojit si dovednosti běžné pro většinu populace.

Soud rozhodl, že Maďarsko má zaplatit stěžovatelům společně částku 4500 € čítající jejich výdaje a náklady; náhrada za hmotnou a nehmotnou újmu nebyla stěžovateli požadována.