Pět otázek pro Jana Wintra

Menšinová vláda minulé úterý nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, zástupci vítězného ANO nicméně s největší pravděpodobností budou mít ještě dva pokusy na její sestavení. Co by se však stalo, pokud by vláda ani na třetí pokus důvěru nezískala?

V takové situaci může podle čl. 35 Ústavy prezident republiky rozpustit Poslaneckou sněmovnu. Pokud by ji nerozpustil, musel by zahájit čtvrtý pokus o sestavení vlády, což by ovšem dávalo smysl jen tehdy, pokud by to po třech neúspěších pořád ještě slibovalo stabilnější a akceschopnější řešení než předčasné volby.

Ve své vědecké činnosti se často věnujete německému ústavnímu systému, který je mimo jiné znám i tzv. konstruktivním vyslovením nedůvěry vládě. Jaké výhody má tento způsob v porovnání s českým?

Konstruktivní votum nedůvěry, tedy pravidlo, podle něhož lze spolkovému kancléři vyslovit nedůvěru jedině zvolením nového kancléře, je v Německu součástí širšího systému zvaného racionalizovaný parlamentarismus. Tento systém obsahuje i další prvky posilující kancléře a vládu vůči Spolkovému sněmu, namátkou volbu kancléře Spolkovým sněmem, pravomoc kancléře určovat směry vládní politiky nebo možnost vlády zablokovat návrhy zákonů, které jsou v rozporu se schváleným státním rozpočtem. Napomáhá to stabilitě a akceschopnosti vlády. Mám ale za to, že izolované zavedení konstruktivního vota nedůvěry nic neřeší, proto bych ho ani nedoporučoval.

Českou republiku čekají až do roku 2027 každý rok alespoň jedny volby. Čím je tento stav „permanentní volební kampaně“ způsoben? Nabízí se nějaké řešení?

Způsobeno je to jednoduše tím, že máme hodně přímo volených orgánů – Poslaneckou sněmovnu, Senát, obecní zastupitelstva, krajská zastupitelstva, Evropský parlament a relativně nově i prezidenta republiky. Ze všeobecných, přímých a svobodných voleb demokracie žije, neboť je to systém vlády založený na souhlasu ovládaných. Nemyslím, že jako demokraté máme být smutní z toho, že se často volí. To ale neznamená, že jako voliči musíme naskakovat na krátkodechý populismus některých stran, hnutí a kandidátů.

V souvislosti s prezidentskou volbou se opět objevily návrhy úpravy rozsahu kompetencí české hlavy státu a jejího postavení v ústavním systému. Jak se k nim stavíte?

Jsem proti nepromyšleným změnám Ústavy. Myslím, že nepromyšlené zavedení přímé volby prezidenta zhoršilo náš ústavní systém. Prezident má v našem ústavním systému spíše reprezentační pravomoci a přímá volba vyvolává od prezidenta očekávání, kterým pak těžko může dostát. Spíše bychom potřebovali silnou, akceschopnou vládu, odpovědnou Poslanecké sněmovně, než přímo voleného prezidenta, který leckdy vládu dál oslabuje, nic konstruktivního nevytváří, ale může vládu zablokovat. Ústavu bych tedy měnil jen velmi opatrně, některé pravomoci prezidenta by se daly zpřesnit a Ústava by mohla obsahovat jasný, použitelný postup, jak se proti protiústavním krokům nebo nečinnosti prezidenta bránit.

Česká republika letos slaví 25 let své samostatné existence. K významným prvkům české státnosti patří i její Ústava. Ukázaly se podle Vás během čtvrtstoletí její účinnosti nějaké výrazné nedostatky?

Byl jsem vždy přesvědčen, že Česká republika má dobrou ústavu, standardní ústavu parlamentní republiky. Teprve přímá volba prezidenta zvýraznila určitá rizika a pnutí, o kterých jsem už mluvil – spíše slabou vládu a nedostatečnou obranu systému proti případné svévoli prezidenta republiky. I přes tyto problémy je naše Ústava, myslím, v dobré kondici. Dvoukomorový parlament jí dává potřebnou stabilitu a důvěře občanů se těšící Ústavní soud účinně chrání důležité ústavní principy včetně základních práv a svobod.