Nabytí státního občanství České republiky

Obavy z toho, že by nový zákon o udělení státního občanství kvůli zpřísněným podmínkám mohl citelně omezit počet úspěšných žadatelů, se nepotvrdily, možná i z toho důvodu, že už neplatí zákaz dvojího občanství.

I přes přísnější požadavky, především v rámci nových testů z českého jazyka a „českých reálií“, se již během první roku platnosti nového zákona o státním občanství více jak zdvojnásobil počet žádostí o udělení občanství (počet žádostí v roce 2013: 2470, z toho kladných rozhodnutí: 2253; počet žádostí v roce 2014: 5888, z toho kladných rozhodnutí: 5037). V roce 2014 bylo zamítnuto relativně málo žádostí, asi 15 %. Od roku 2014 již neplatí zákaz dvojího občanství. Také řada dalších zemí EU zavedla v posledních letech liberálnější pravidla. V Německu byl například v roce 2008 zrušen požadavek, aby v případě nabytí státního občanství v jedné ze zemí EU musela být příslušným úřadem v Německu schválena možnost ponechat si zároveň i původní německé státní občanství (tzv. Beibehaltungsgenehmigung). V současné době neexistuje podmínka, která by žadatele nutila vzdát se svého původního státního občanství. Řízení o udělení státního občanství v České republice probíhá podle ustanovení zákona minimálně půl roku, v praxi je tato doba delší, trvá až jeden rok (v této souvislosti nejsou k dispozici žádné statistiky). Přes všechny tyto těžkosti je jasná současná tendence: o získání českého státního občanství je stále větší zájem. V roce 2015 se počet úspěšných žádostí zmenšil (počet kladných rozhodnutí v roce 2015: 2619), aby v následujícím roce 2016 opět vzrostl (k 7. 12. 2016: 3534 schválených žádostí). Tento dvojnásobný nárůst žádostí a jejich setrvalý stav ve srovnání s obdobím před rokem 2014 (žádosti v roce 2010: 1611, z toho kladných rozhodnutí: 1088; žádosti v roce 2011: 2127, z toho kladných rozhodnutí: 1653; žádosti v roce 2012: 2334, z toho kladných rozhodnutí: 1771) je udivující, neboť po roce 2014 vzrostlo i množství dokladů, které musí žadatel při řízení předložit. Předpokladem pro udělení státního občanství, na které neexistuje žádný právní nárok a o kterém rozhoduje Ministerstvo vnitra, je integrace žadatele do společnosti v České republice z rodinného, pracovního a sociálního hlediska, přičemž žadatel nesmí ohrožovat bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy apod. Pokud důvodem pro neudělení státního občanství je nesplnění některé z výše uvedených podmínek, podléhá tento důvod utajení a nemusí být žadateli o státní občanství sdělen.

Toto omezení principu právního státu (povinnost správního orgánu odůvodnit rozhodnutí o zamítnutí) není považováno i na základě nálezu Ústavní soudu České republiky za protiústavní (nález ze dne 11. 10. 2016, sp. zn.: Pl. ÚS 5/16). V případě zamítnutí žádosti je možné o udělení státního občanství požádat znovu až po dvou letech. Žadatel musí doložit, že měl mimimálně po dobu tří let povolen trvalý pobyt na území České republiky (po dobu pěti let v případě, že žadatel není občanem EU). Za určitých podmínek je možné od tohoto pravidla odhlédnout. Žadatel se také musí v České republice prokazatelně zdržovat, a to minimálně v rozsahu jedné poloviny uvedené doby. Kromě toho existuje celá řada předpokladů, které musí být v duchu tradice zdejšího byrokratismu splněny a doloženy (řidičský průkaz, doklad o neexistenci daňových nedoplatků, nedoplatků na sociálním pojištění a dluhů v odvodech apod.; apostilovaná zahraniční osvědčení s ověřeným překladem, vše v originále). Navíc musí být formou zvláštních zkoušek prokázána znalost českého jazyka a „českých reálií“, nebo musí žadatel doložit, že v minulosti absolvoval alespoň po dobu tří let základní, střední nebo vysokou školu, na které byla vyučovacím jazykem čeština.

Žadatel tedy musí v případě zájmu o udělení občanství vyvinout opravdu značné úsilí. Ale právě v neklidné a nejasné době na pozadí s Brexitem, dosazením Donalda Trumpa na post amerického prezidenta či krizí v eurozóně je doporučeníhodné vlastnit i druhý cestovní pas nebo přinejmenším sjednotit stávající cestovní pas s trvalým pobytem. Tato skutečnost dosud nehrála žádnou roli, neboť bylo jen málo žadatelů, kteří pocházeli ze západní Evropy nebo Ameriky (od roku 2001 to nebylo ani pět osob z Německa, v roce 2015 se jednalo o dvě osoby, v roce 2016 o šest osob; z Rakouska požádala o české státní občanství v roce 2016 pouze jedna osoba, předtím nikdo; z Velké Británie požádalo v letech 2015 a 2016 vždy šest osob, z USA pak v letech 2015 a 2016 pouze 16 a 23 osob).

Více jak 80 % žadatelů, kteří od roku 2001 (od tohoto roku je vedena statistika udělení státního občanství) získali české státní občanství, pochází z bývalého Sovětského svazu, z toho 75 % z Ukrajiny a dále pak z Ruska, Běloruska, Kazachstánu, Arménie atd. Na druhém a třetím místě se co do počtu žadatelů o udělení českého státního občanství v posledních třech letech střídá nově Vietnam (v roce 2016 to bylo 380 osob) s Ruskou federací.

Na závěr je možné konstatovat, že zákon o státním občanství dává žadatelům reálnou možnost získat české státní občanství a využívají ji nejvíce uchazeči z bývalého Sovětského svazu. I pro zájemce ze západních zemí a zemí Evropské unie však může být zajímavá možnost stát se občanem České republiky a zároveň si ponechat svůj německý, anglický nebo jiný pas.

Zdroj: BNT journal

Kontakt na autora: stephan.heidenhain@bnt.eu